|
| ||||
| ||||
|
— 27 --
sešel jiz a pobledl v lopotu pastýrském srdce a zajisté jiz prirozená náklonnost jako ten vlas na hlavę, lec právę ta vede jej k tomu, aby se tato liturgie chatrnost jeho zdála se p~ipomínati chu- co nejdűstojnęji slaviti mohla. Kazdý dobnou rízu Pána Jezíše, jako vűbec celá rád k tomu dopomáhá. V sv. týdnu uka- ta tak podivuhodnę rovná a soumęrná zuje se vzdy skvęle štędrost krestanű postava zvęcnęlého velepastýre, s tou ku chrámu. Všecko hledí prispęti k okrase prísnou a pi•ec milou tvárí probouzela Bozího svatostánku, Bozího Hrobu a ku v duši obraz postavy Jezíšovy. slávę Vzki•íšení. Co se tu schází kvętin, Lec jiz cas, abych vázeného ctenáre ac bývá doba ještę na kvítí chudá, co od minulosti obrátil k pi•ítomnosti, coz svętel a jiných príspęvkű! Lec i umęl- ciním tím radęji, cím potęšiteLięjší jest cové snášeli a snášejí k témuz úcelu pokrok, jenz se zatím stal. svá nejlepší díla, coz platí v první radę o mistrech církevní hudby. Z tęch snad Od dob, kdy dosedl na stolec arci- zádný na sv. týden nezapomnęl. Obrady biskupský J. Em. nynęjší nejdűstojnęjší sv. týdne jsou od tęchto umęlcű obmy- pan kardinal, a kdy po Škroupovi zaujal šleny skutecnę královskými dary a to reditelské místo na kűru svato-Vítském jiz od staré doby. A ani dnes neustává prof. J. Foerster, všecko se najednou tato štędrost, nebo kolem Hrobu Bozího povzneslo k netušené pred tím výši. neprestávají skladatelé církevní hroma- A to jest hlavní prícina proc jsem se diti obęti své, slcladby krví srdce svého chopil pera, abych aspoń cástecnę vypsal psané, tak ze i v tom ohledu platí slovo reformu tu v »Cyrillu«, v nęmz jsem Isaiašovo (t i, io.) : »a bude hrob jeho do dnes marnę o tom hledal zpráv slavný«. blizších. Na prvém místę platila ovšem V starší dobę byli to obzvláštę mistri reforma svatému týdnu, jakozto nejzna- šestnáctého a sedmnáctého století, kterí menitęjší cásti posvatné liturgie. Ve obahatili svatý týden skladbami nesmr- svatém týdnu sbíhá se a sesterské polí- telnými, ba vűbec nedostiznými. Prová- bení si dává nejvętší zal Církve s nej- zeti obrady svatotýdenní zpęvy tęchto vętším plesáním a radostí; zde oslavují mistrű jest i dnes ještę tolik, jako obklo- se nejvznešenęjší události ze zivota Pánę, piti je nejzárnęjším leskem, priodíti je strední body našeho vykoupení : smrt nejskvostnęjším rouchem. Dodnes nej- Pánę na krízi a z mrtvých vstání jeho. proslulejší kűry chrámové kladou si za Coz divu, ze se Církev sv. všemoznę cest a chloubu, mohou-li o sv. Týdnu a pricinila, aby tyto nejcelnęjší události jindy prednášeti plody starých mistrű. v liturgii své co nejlepé znázornila A k tęmto kűrum pridruzil se bęhem a zpamátnila. I'relconalat tu samu sebe. dosti krátké doby zásluhou výtecného Me vykonala dílo tak prekvapující, ze interpreta starých J. Foerstera i kűr neműze býti nikdy dosti ocenęno. Vęky našeho velechrámu svato-Vítského. Po a vęky odehravá se toto drama ve všech cem mnoho uvędomęlých Cyrillistű práhlo chrámech svęta, a prece nikdy nestárne, stalo se skutkem. Po nękolik let jiz ozývá nevšední, ale vzdycky jeví novou a se v staropamátných stęnách dómu Hrad- novou osvęzující a prítazlivou sílu, která canského tento vznešený zpęv, jejz kűr upoutá mladé, staré, ucené, neucené a Foerstrűv, z di-ívęjších jiz let dűkladnę a vűbec všecky vrstvy vęrícího lidu. vyškolený, prednáší s nejvętší pietou a V tomto díle nalézá ku podivu kazdý zrucností. Jako dítę radostí jsem zaplesal, od nejprostšího do nejvętšího vzdęlance kdyz jsem pred casem cetl první ohlá- zázivnou potravu duševní, a proto vídáme šení svatého týdne. Té chvíle jsem si na ty dny chrámy napinęné a zástupy umínil, ze naskytne-li se mi prílezitost, v zbozném zanícení. V skutku, kdo z vęrí- zpęvű tęch nezanedbám. Ale, zdali se cích se netęší na obrady sv. týdne? Pre- mi taková prílezitost naskytne? V tęch mýšlíme-li o tom, neműzeme se zdrzeti dnech posvátných má i venkovský du- velikého podivení a musíme uznati, ze chovní správce tolik práce; vzdyt i sám tu líbání hodnou knihu sv, liturgie rovnęz musí ty svaté obrady konati, a mimo jako Písmo sv. psala ruka Bozí, která to zpovídání vęrících, péce o porádek jedinę a nejlépe zná a umí vyhovovati v chrámę pres celé dny, príprava k slovu všestranným tuzbám lidu. Bozímu a jiné starosti všecken cas jeho Není pochybnosti o tom, ze si lid vyzadují. Lec prece se mi kazdorocnę ki•estanský tohoto svatého dramatu nade aspoń bud ve sti-edu neb o Zelený všecko vází. Cítit v nęm ohlas svého Ctvrtek odpoledne umoznilo jíti do Prahy | ||||
|