|
| ||||
| ||||
|
-28
a slyšeti aspoii Matutinum Tenebrarum. jenz se v chrámu Pánę zapocínal, a Pokazdé byl jsem i doprovázen nękte- všecko ostatní pustil z mysli. Byly to rými ze svých zpęváckű, kterí tu radost chvíle blahé, krátké sice, ale stíny je- tuze ochotnę se mnou sdíleli. Letos jich zasahají daleko a utęšují dlouho. dokonce se nám podarilo po oba dny si Rázem ctvrté hodiny vchází tichý toho dopráti. Ale po druhé jiz za vętší prűvod od postranního vchodu k oltári. obęti, neb nám pred samým nosem ujel Zvuk varhan nezní a i šumot dosavad- vlak na zpátecní cestę, tak ze jsme si ního pi-echázení utichá. Zrakové obracejí musili vzíti drozku. A tak jsem se od- se k velepastýri, jenz dnes prichází bez hodlal, coz jsem jiz i jiná léta uciniti obvyklé slávy. Tak asi vyšel jezíš za chtęl, ze o tom budu psáti do »Cyrilla« tiché noci pri svitu męsíce, obklopen aby mozno-li budoucnę i mnozí jiní na apoštoly v tajupiné s nimi rozmluvę ze ty zpęvy do Prahy priputovali, byvše brány męsta do zahrady na Olivetę. na né upozornęni. Nechtęj však nikdo Slavné Hosanna jiz dávno umlklo. Na- povazovati rádky následující za nęjakou stal smrtelný zápas v krvavém potu a kritiku, nebo ku kritice nejsem kompe- zavznęlo veliké slovo: Pater, fiat vo- tentní. Povazuj je za výlevy srdce blaho- luntas tua, jímz Pán prijal na bedra citem prekypujícího, které nezádá, nez svętospasné umucení. Tíz jeho ulehla aby se i jiní s ním spoluradovali. Vímt v té chvíli na jeho svatou hlavu. To se napred, ze jest mezi Cyrillisty mnoho jiz také hlásá v nastalých hodinkách: tęch, kterí v tiché chvílce rádi se mnou Opprobria ceciderunt super me! aspoii v duchu za tou prícinou pout tu Velebnę vyjadrují ozvuk toho zalmy, vykonají, aby se zase k nové práci na jimiz se sv. officium otevírá. Jak krásnę poli církevního zpęvu osvęzili. se ten zvuk nese v klenbách chrámo- Pi-ekrásný byl letos cas o Velikono- vých! Sborové alumnű s ostatním knęz- cích, piný jarního úsmęvu, a takový jas stvem v presbytéri proti sobę postavení pronikal i srdce mé, kdyz jsem vstupo- pęjí zalmy strídavę s podivuhodnou, val vzhűru na náš církevní Kapitol. dríve nebývalou stejnomęrností. Všichni Únavy tęlesné po dlouhém schodišti jakoby jednęmi ústy stejnę pocínají a málo jsem si všímal ; holí, o kterou se prestávají; není spęchu, není zdrzování duch opíral, byly idealy, které stály ani opozdování se. Pravda jest ovšem, prede mnou a jichz obrazy jsem drzel ze nękdy délkou zalmu hlas silnę klesá, v rukou v podobę partitur. Nyní pryc nelzet se tomu uhnouti, ale za to zase z mysli vy všecky chmury dusného a tím více posluchace osvęzí vysoká in- tęzkého svęta politického, jez se vyno- tonace zalmu následujícího. Gloria Patri rujete z pohledu na královské męsto v tęchto dnech odpadá; na místę toho lezící pod nohami! Neutęšené zjevy vaše odchýlí se druhá polovice posledního pűsobí jako mráz na ducha; ne:ií ve vás verše zalmového od obvyklé finály a momentu, jenz by mysl zahríval, ale ukoncí se po predcházející arsi kadencí rozrušuje ji, zdivocuje a všech idealű na kvartu dolű, coz kdyz oba sbory spo- zbavuje. Ted chci zase cítiti v srdci to jené mohutným hlasem zpívají, ciní im- oblazující teplo, které v mládí o tęchto poantní dojem. Antiphony prednáší sbor dnech celou duši pronikalo a ji tak choralistű na kűru, v té prícinę z dávna štastnou cinilo. Vratte se, vy veliko- vyškolený, dovednę, obratnę a príjemnę. nocní, vy líbezné predstavy svatých udá- Intonace zalmű jakoz i Lamentace zpí- lostí a posvátných míst, jez jste bývaly vali dva alumni vskutku neprekonatelnę sladší nade všecky pomysly a výjevy krásnę. Hlasy vysoké, cistá vokalisace, celého svęta. A hle, kdyz jsem se blízil správné prizvukování a citupiný prednes ku dverím velechrámu, opravdu ty libé rázem uchvátily srdce všech, tak ze predstavy se vracely. Zase zjevilo se v chrámu vše utichalo, chodící se za- v duchu posvátné veceradlo Jezíšovy stavovali a patrnę dojati libým zpęvűm Paschy, zas ta zelená hora s Getseman- horlivę naslouchali. Tím více ovšem ti, ským popluzím, to nádvorí Kaifovo, dvűr které sem neprivedla jen pouhá zvęda- Pilátűv, ta brána męsta a kamenitá cesta vost. ku Golgotę, zas ta líbezná zahrádka, kde Co Lamentace Jeremiášovy vyjadrují, byl hrob Pánę, všecko v témz jasu a jak ty l: srdci lidskému mluví, to nelze v tęchze barvách, jako za dob ide- nikterak vysloviti. Jsout to myšlénky alű piného mládí. A s tou náladou vnitrní toho Ducha, o nęmz dí sv. Pavel (Rom. blazen ponoril jsem se ve svatý výkon, 8, 26.) ze »prosí za nás lkáními nevy- | ||||
|