|
| ||||
| ||||
|
— 34 --
z mnoha závazných dűvodű mysliti tiochejským zpęváci, cantores zvaní, jako mozno nebylo. zvláštní trída, klerikűm nizšího svęcení Zpęvy jejich pak svým obsahem byly na roveń postavení, jejímzto úkolem zpęvy starozákonní, obsahující proroctví bylo stiídavę s lidem zpívati (ne tedy a predobrazení blessiáška! Na predním jiz toliko pi•edzpęvovati). Sokrates, hi- místę ovšem zalmy. Dle staré tradice storik církevní stol. V., pripisuje zrízení zpíván byl pri nejsvętęjší obęti zalm toto zvláštnímu vidęní, jez p.ý sv. Ignác 23. Dále pęny byly téz clrvalozpęvy męl, a v nęmz se mu zjevily kűry andęlské (cautica) starozákonní: Mojzíšíiv, mlá- strídavę chválu Bozí zpívající. dencű v peci ohnivé, "Zachariášűv, Marie Takový klidný a vázný zpęv na od- Panny a Simeonűv. lehlém, tichém místę posvátném budil Rozmnozováním se rad vęrících po- zajisté city vroucí zboznosti, zcela jsa vstávali také básníci, kterí básnili pit- rozdílný od divadelního zpęvu pohanű, vodní zpęvy ku cti a slávę Bozí a zá jenz provázen divokou hudbou instru- roveń je opatrovali jednoduchým nápę- mentální, jen smyslnost drázdil, cit ná- vem, jenz se podobal více jednoduché bozenský však urázel Iludba toho recitaci nez zpęvu, na jaký my jsme druhu ki-estaninn se nehodila k jejicli zvyklí. nábozným písním; mimo to mnohem O zpiisobu zpęvu hodnovęrné svęde- snáze by se byli vydali v nebezpecí ctví vydává svatý Augustin ve svých vyzrazení hlucnou hudbou instrumentální. »Vyznáních« (X., 33.), kde di: »Bezpec- Však i chudá modulace církevního nęjším mi se zdá, co mi o Athanasiovi zpęvu prvních století musila spocívati biskupu Alesandrinském bylo vypravo- na nęjakém základę, musila vyprýštiti váno, který tak mírnę velel męniti hlas z nęjakého pramene. Kde hledati tento pi•ecítajícímu zalm, ze blizší to bylo od- základ? O tom jsou mínęní rozlicná. ríkání nez zpívání.« Podobnę sv. Isidor: I. Církev prý prijala staré nápęvy »Primitiva ecclesia ita psallebat, ut rno- zidovské, jaké za krále Davida zavedeny dico flexu vocis psallentem faceret reso- a postupem casu zdokonaleny byly. Do- nare, ita ut pronuntianti vicinior esset, mnęnku tuto povazuje Raymuud Schlecllt quam psallenti.« (Prvotní církev tak pęla, za dosti pravdępodobnou; poukazuje to- ze zpívajícíma mírnou modullací męniti tiz na nápadnou podobnost chorálu re- hlas kázala, takze pi odnášení podobnęjším llorského s tradicionelním zpęvem ;Lidű to bylo, nez zpęvu.) A tak všichni sho- v synagogách. Však Augustin Ambroz dují se v tom, ze zpęvy církevní té o správnosti mínęní toho pochybuje. doby cliudé recitaci se podobaly. Kdyz totiz r. 587 clu•ám Salamounűv A jalo se ucili ki-eslané tęmto zpę- vyvrácen a 'Lidé Nebukadnezarem od- vűm? Tęm, kterí schopni byli, volno vedeni byli, jalo v jich bohosluzbę talc bylo pred oltár predstoupiti a tam Hym- i ve zpęvu jejich nastal úpadek, nebol nus k oslavę Boha bud jimi samými slo- obé na chrám bylo omezeno. Ypęv, jenz zený neb z písma sv. vzatý zazpívati. prý tehdy notami zachován býti nemohl, Castęjším pak opętováním i ostatní prí- upadl v zapomenutí, tak ze, kdyz se tomní písni té se priucili. Zpiisob tento 'Lidé znova do vlasti Cyrem vysvobození stvrzen jest Tertullianem, jenz dí: (Apo- vrátili a chrám znova zbudovali, té 109. 39) »Post aquam manualem et lu- pravé chrámové hudby jiz neznali. A mina ut quisque de scripturis sanctis zűstalo-li pi•ece ještę nęco ze staré vel de proprio ingenio potest provocatur hudby, to musilo jistę zaniknouti pozdęji in medium Deum canere.« (Kdyz voda pod vlivem umęní i-eckého, jez zároveń k umytí rukou a svętla prinešena jsou, s filosofií v dobách pozdęjších do Palae- dle toho jak kazdý z písem svatých a stiny pic§lo. Mimo to nebyli by kreslané nebo z vtipu svého umí, vyzývá se do snad prijali hudbu zidovskou za svoji prostredku, aby Boliu zpíval. »ne videantur judaizare«. A konecnę, Tak v dobách nejstarších. Pozdęji jak by se byla dostala hudba zidovská vzato nękolik vycvicených predzpęvákű, na pr, do Ríma? Snad vęrovęstci? kterí novým písním lid ucili, címz ucinęn Ti starali se, by ucení Kristovo hlásali, jiz pocátek sboru zvláštního, jenz v do- ponechávajíce uctívání Boha zpęvem na- bách pozdęjších hlavní úlohu męl, an lid prosté libovűli obrácených. pouze kratšími responsoriemi odpovídal. 2. Mínęní druhé zastává J. J. Rous- Jiz za Trajana, císare Rímského, seau. Povazuje hudbu starou krestanskou (98—I17) zrízeni byli sv. Ignaciem An- 2a zbytek staré hudby recké, jez prý, | ||||
|