| ||||
| ||||
— 43 —
Prehled dęjin církevní hudby. Nap>al Frant. Vs`etecka. (Pokracoviní.) Sequence, jez v dobę této pűvod Dobu po Hucbaldovi az do konce svűj mají a ji charakterisují, stojí svým XVI. stol. charakterisují historikové jako pűvodem na základę hehorském. Byla dobu veliké cinnosti hudební. Na všech rec jiz o velmi figurovaných po Graduale stranách bylo mnoho klášterű, jez se následujících Alleluja. Ponęvadz melodie hudební tvorbou takorka predstihovaly. Alleluja nesnadno se pamatovaly, pod- Tak jmenovati hlavnę lze Dominikány, kládány jim texty delší, bud v reci Karthusiány a Cisterciáky. vázané neb nevázané. A zpęvy takto Skládány cetné antiphony, responso- povstalé slují »sequence« následující (t. ria, hymny a sequence, dobré sice ještę, j. po Graduale.) Byly-li v reci nevázané, lec té pravé ceny a povahy Rehorské zvány téz »prósy«. jiz nemající. Sequence męly dvojí dobrou stránku Hlavní zásluha však periodu té v tom (ac pozdęji téz k úpadku chorálu pi-ispęly). zálezí, ze konecnę nejisté a nesnadno Jednak pomáhaly Ic snadnęjšímu pama- rešitelné neumy vpraveny byly v rádnou tování tęzkých melodií, jednak se z nich a jasnou soustavu liniovou. Dílo to pi-i- vytvoi Ia píseń lidu. Sequencí se zacho- pisuje se Quidonovi Aretinskému, mnichu valo mnolio. Nękteré z nich pęjí se rehole sv. Benedikta (XI stol.), jenz dosud. (Stabat mater, llies irae). mezi linii cervenou a zlutou vlozil jednu Jest opęt na case poohlédnouti se, linii cernou, a rovnęz talc jednu ještę jak zatím pokrocilo písmo notové. Mlu- pi-idal pod cervenou linii. Konecnę psány vili jsme o neumách a rekli jsme, ze jen cerné linie a jedna oznacena písme- neudávaly pravé výše tónu. Vadu tu nou f (dríve cervená), druhá pak c (dríve snazili se theoretilcové odstraniti dvojím zlutá). zpűsobem. Znacením takovým ucinęn pocátek Hermannus Contractus (i 1054) pri- klíce. dával k neumám písmena na pi•.: t (tonus Noty Quidonovy, jednodušší to neumy, t. j. celý tón), s (semitonus t. j. pűl tón) nazývají se pro svoji podobu » pedes T (terce) D (diatessarou = quarta) atd. muscarum«muší nozicky, z tęch vyvinulo Tak mohl jiz prece lépe zpęvák poznati, se písmo ctvercové, jehoz se dosud oc má hlasem vystoupiti. V Italii oi•ipadli v chorálu uzívá, a písmo podkovo vé cili na myšlénku jednodušší, v následcích gothicicé, jaké nalézáme v mnohých sta- znamenitou — na uzívání linií. 7. pocátku rýcli aiitiphonariích. uzívali linie jedné, cervené, na oznacení Ve svoji soustavu pi•ivedl Quido celé tónu f. K té pi-idána pozdęji linie druliá Antiphonarium sv. lZehoic; jemu tudíz zlutá na oznacení tónu e. Tak ve stol. dękovati máme, ze zachoval nám vzácné X. a XI. perly pravého zpęvu církevního. Bez Kdyz však Ilucbald (~. stol.), mnich jeho pi•icinęní byly by nám pűvodní Amandský ve Flandrech, chtęl zavésti neumy skoro zcela nerozluštitelnými zpęv vícehlasý, písma neumového uziti hádankami. nemohl. Pokusil se tudíz psáti noty Po té dobę zimnicné témęi• horlivosti stalým i•eclcým písmem notovým, t. j. nastává ne5fastná doba — ochablosti. velkými písmenami. 1'olcus ten se ne- Chorál ve stol. XIV. znenáhla pi•estává zdaril. Proto uzil zpűsobu tohoto: slova býti nálezitę oceńován, a na místo jeho na slabiky rozdęlená vpisoval dle stou- vkrádá se hudba meusurovaná, t. j. tak- pání ci klesání melodie v rovnobęzné tovaná a polyplionická, poslední na mnoze linie, po stranách oznaciv t, celý tón, bezcenná. s semitonus, piiltón. Pocet linií se i•ídil Jalco jasná hvęzda zazáril v tento, poctem tónű, vlastnę rozsahem tónű zmatek ještę slavný kníze hudbyGiovanni v písni obsazených. Byla-li skladba více- Pierluigi da Palestrina (i 1594) se svou hlasá, psal pod sebe jednotlivé hlasy, školou, pęstíci polyphonii na základę címz se mnozství linií nakupilo. chorálu mistrnę zalozenou. Skladby jeho Vícehlasý zpęv Hucbaldűv, který ne- jsou tak krásné, ze Yius IV. slyše mši byl lec postupování v quintách neb jeho vęnovanou papezi Marcellovi, zvo- quartách, vzmáhal se na úkor i•ádného lal: »'Fot jistę zvuky zpęvu, jejz slyšel chorálu a prispęl k jeho úpadku. apoštol Jan ve vítęzném Jerusalémę!« | ||||
|