|
| ||||
| ||||
|
— 47 —
sleduj charakterisování, prehrej si tu se na jiné, potom zvláštę, aby hlásky skladbu dvakrát, ti•ikrát, a uvidíš, ze se zretelnę vyslovovali a slova v celosti s ní spi•átelíš; poznáš, jak trefnę a ne- pronášeli. Obycejnę bývá slýchati muolro nucenę se tu hudba pojí s myšlénkou. slabik, ale zádných slov, coz v poly- .lelodie uvízne ti v pamęti, zde onde phonii zpűsobuje nesnesitelný chaos. se ti v mysli ozve, zase se k ní vrátíš A kdyz se i tomu všemu pęvcovę jiz a casem vzdy ji rád uslyšíš, obzvláštę, priucili, ještę bývá daleko lc nálezitému dostane-li se ti toho, slyšeti ji v pred- prednesu. Tot teprve tęlo bez ducha, nesu tak veskrze dokonalém, jaký se spad slicné tęlo, ale mrtvé. Nebo kde ozývá na kűru svato-Vítském. V tom zűstává ještę ono kouzlo, které ciní zpęv prípadę ti radím, abys vzal partitury zpęvem, vlastní zivot, to volné lehké s sebou. Budeš z toho míti mnohoná- prirozené pohybování se v taktu, jehoz sobný uzitek a veliké potęšení. Pre- rázű nelze na hlasu znamenati, ta stejno- svędcíš se, s jakou svędomitostí se tu męrnost, s kterouz kazdý hlas o sobę zpívá. Zde se zajisté ani jedna noticka slovo úpinę stejnę vysloví, pi-ízvuk neztratí, kazdou k svému podivu zi-e- oznací a zas ustoupí, jemnę zakoncí a telnę a urcité uslyšíš. Tu poznáš, jaký odechue? Kde jest ta obrovitá síla, zivot jest v tęch mrtvých notách, který která tak stradno, takrka sama sebou se se v špatném prednese aneb na klavia- vyhrne, a zas, jakoby dotknuta, znenáhlá tui-e nezjeví. O tom tę ubezpecuji ze se upozaduje, aby ucinila místo tamtomu zkušenosti. Nlámt ve zvyku, ze si ve hlasu, který jiz v té chvíli nad ostat- prázdných chvílích vypisuji partitury ními dominuje jako král, pred nímz se z Proskeovy » Musiea divina«, kteréz si ochotné a poslušnę hlavy všech uklá- pak pi-ehrávám. Lec skladby ty teprve nęjí? Kdo jest to lahodné šplounání tenkrát prilnou mi k srdci, kdyz je bud piana a ten zanikající zvukový vánek, v zivém a umęleckém prednesu v zámku ozvęna a stín, který uz sotva znamenáš? uslyším, aneb kdyz si aspoti takový pred- Kde ten cit, který víc mluví nez slova, nes pi=edstavím. Vęru, byl jsem vzdy který opanovává tvé srdce, tak ze je unesen a podivením napinęn, kdykoli vodí, kam chce, k radosti, plesání, já- jsem zpęv ten na partitui-e sledoval. sotu, k obdivu, povznešení, k lítosti a Jaká akuratessa, jaká vęrnost do uej- slzám, k utęšení a rozrušení, k sladkosti tnenších podrobnost!! Kdo se obírá se a zas k polekání a hrűze? sbory, ten ví, jalo mnoho se ve zpęvu Milý ctenái-i jen to zkoušej se svým tratí, jak se ve všeobecném hlomozu sborem, a kdyz se ti to nebude hned a brzo ten, brzo onen hlas za jinými snad i dlouho dariti, pak prijd sem, dej schová a kolik mezer se v nęm dęlá. se pokoriti a rád, ta pokora ti mnoho O vęru jest to pi•etczká práce, kteráz prospęje, mnoho získá", pro sebe a pro muolro potu a casu vyzaduje, trsají-li se své milé ovecky; ted budeš moci i ná- zpęváci privésti k urcité a jasné into- lezitę oceniti prednes ten, leterý tu usly- naci, aby nehledali teprve tón v oka- šíš, jejz bys snad jinak jen ledabylo mziku, lady jiz má zníti a nespoléhali nechal kolem uší zníti. (Pokracování.) Obecná Jednou Cyrillská. DOPISY. Morava. Diecése Brnęnská. Z@ ZhOre u Jihlavy. Premáhati obtíze a od- rejnosti dp. faráie Františka Micu, bývalého koo strańovati prekázky polozené v cestu reformę zpęvu peratora, zakladatele pęvecké školy a Cyrillské chrámového zavádęním chorálního zpęvu není vęcí Jednoty v Męiínę. tak snadnou, jak na oko se zdá. Kdo se pokoušel Co se nepovedlo jeho predchűdcűm na tomze o takovou zmęnu, ten nám prisvędcí, ie jest k tomu pűsobišti, co rozbilo se v nejlepším o úskali za tieba lhostejnosti a vytrvalosti az úzasné, píle neprekonatelné konstatované, to zmohla nezlomná ohromné. K iadę muzű tęmito vlastnostmi s do- jeho vytrvalost, nevšední píle a mysl cistá, jen po statek ozbrojených uvádíme dnes pied ocima ve- dokonalosti dychtící. Jsme uneseni, máme-li popi- | ||||
|