|
| ||||
| ||||
|
katolÁekon
poSvatil on Mx LSEZ vydavatel 1893, ROC XX, F. J. LEHNER. MS10 ~, :- ~Iii llnunwwnllÍnÍIIIIIUwI111nInnIIIIIIInIIIIIIIIIIIIIIIIÍÍIIÍIIIÍIIIIIIIIIIIIIIII1lÍI111ÍIIIIIIII I II If 111111 I IIIIIIII IIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIII IIII~IIIIIIIIIIIIPÍIIIIIIIIÍIIIIIIÍIIIÍIIIÍIÍIÍÍIÍÍm~c 31,(ttntinnm Tenebr,,irnnl v metropolitním chr(ímu Páne. Vypravuje Clemens Kuffner. (Pokracování.) V druhém Nokturnu ocitáme se za Jezíšem v souduici pred veleknęzem uprosticd bezbozné rady a mezi krivými svędky. Jezíš: inops et pauper, chudý a nuzný; Kaifáš: potens, mocný; vysoká rada: iníquitas in excélso, nepravost na výsostech; a svędkové: impii loquentes nequítianl, bezbozní mluvící faleš. Na- stává mrzký výslech (esercitatio), který dle zevnęjšku zdá se premáhati obvinę- ného Jezíše, v pravdę ale pi-emáhá zde a vrch dobývá spravedlnost Syna Krá- lova (filii Regis), Jezíše, jenz vítęzí mi- losrdným skutkem (krivdu trpęlivę sná- šeje) a láskou, kterou i neprátelűm tęmto ukazuje. Myslít, bylo-li by mozné, i na jejich ještę obrácení a spasení. Ani ti bezbozníci nemají býti ještę bez nadęje. Zlé skutky, které páší, mají zvratnę v jejich dobro se obraceti, nebo dí Au- gustin: zlí proto zijí, aby se napravili. Tím jedinę se ještę rozeznávají od zlo- duchű a zoufalcű, jichz los naprosto roz- hodnut a ve zlém jiz na vęky se pova- huje. Nemají se tedy onino zavrhovati; sám Pán, ac od nich odsouzen a ukrizo- ván byl, k nim ruce své vytahoval a za nę prosil. To jest asi jádro tohoto dru- hého oddílu dnešníllo sv. officia. Vítęzství lásky Kristovy nad neur- valostí bezbozných soudcű skvęlými slovy hlásají Antiphony a zalmy. Po- dobnę tóny, jimiz tyto pi•iodęny jsou, slavnostnęjším tokem se nesou (lIod. VIII., I.). Sv. Augustin pak ciní o tom v Lekcích hlubokomyslný výklad, vy- cházeje ze slov zalmu 54. — Pretruchlý pak los jednoho ze zoufalcű, o jehoz nápravę jiz pouští se nadęje (desperánda correctio), milovníka svęta, té tmy (mundi, tenebrarum harum), lakotníka, jenz, ac z ucedníkű byl, Pána nepoznal, jemuz by lépe bylo, kdyby se byl ne- narodil, toho predstavují nám Respon- soria. Pozornost naše ovšem celí a soustre- duje se sem. »Amicus meus«, prítel műj políbením mne zradil, sténá láskypiná duše Kristova. lIűj apoštol! Jaká rána, jaká bolest! »Kdyby neprítel se byl proti mnc pozdvihl, snesl bych to ovšem; ale ty, clovęce jednomyslný, vűdce műj a známý műj, který jsi spolu se mnou sladkých pozíval krmí !« Tak jiz Pán skrze prorolca naríkal. (Ps. 54, 13.) -- Slova Kristova oblékají skladatelé cír- kevní skoro vesmęs v jemnęjší tóny, snazíce se tak oznacovati Jeho Bozskou lahodnost a pi•ívętivost, která se nedala másti a unášeti vášnęmi prílišné radosti, neb prekypujícího hnęvu, neb nemírného bolu. Zvláštę starí byli o to velmi dbalí, nejednou az nápadným zpűsobem. Tak to shledáváme i v Responsoriu tomto prvním, kteréz spolu s následují- cími dvęma pochází od knęze Ignáce Mitterera, skladatele z prítomné doby. Lítostnę nad míru zní to slovo »amicus | ||||
|