|
| ||||
| ||||
|
meus«, lec nikoli zoufale. Ozývá se tu est, tenéte eum.« Výtecnę naznacen jest
nejen bolest a výcitka, ale spolu i ta úzas, který se v nás probouzí pri tomto láska Jezíšova, která by byla hotova skutku: to zlé znamení dal ten, jenz odpustiti hned. Proti slovűm Pánę, kte- políbením spáchal vrazdu! Vystoupí tu ráz se homofonnę a klidnę nesou, po- neprve spodní hlasy s neobycejnou vehe- stavena jsou hned u velikém kontrastu mencí a hned za nimi svrchní lilasy, ohavná slova Jidášova, jimiz udával zold- coz dęlá veliký dojem: nérűm Pána: »quem osculátus fúero, ipse hoc malum fe-cit si gnum, qui per ú-scu-lum f I I n . hoc malum fe-cit si gnum, qui per ó-scu-lum hoc malum fe-eit si - gnum, qui per ú -scu -lum hoc malum fe-cit si - gnum, qui per ó -scu -lum Lec hned se také vylicuje, kam to zbędovaný ten ucedník privedl: In - fé lix I I Neštastník ten, pohodiv mzdou krve, na konec osidlem se obęsil: et in fi ne lá que o et in fi - ne lá - - que - o se su - spén - dit. et in fi ne 1á que-o _- et in ti ne lá - quo o jakou památku po sobę zűstavil, to ným. Slova Responsorií poskytují ovšem bolnę vyjadrují slova: Lépe by mu veliký a svrchovanę lákavý podklad bylo, kdyby se byl nenarodil clovęk ten. k hudebním koncepcím a neodolatelnę Zdrzenlivým tonem vyslovují tuto sadu probouzejí fantasii; lec potrebí jest du- tri hlasy, jakoby se jim tajil dech nad ševní rovnováhy a klidu, aby vęc ne- príšerným tím skoncením. byla prehnána ledajakými pathetickými Skladby Mittererovy jsou v pravdę frásemi divadelními aneb dokonce spro- dokonalé. Jejich hlavní prednosti jsou stou sentimentálností, kteráz jako zlá mistrné rozclánkování, prirozenost, bo- náklonnost všude se chce vtírati a vlád- hatství myšlének a správnost liturgická. nouti. Dále potrebí jest opravdovského Nehledá effektű; jest dobre znáti, jak t3o2ího daru, ducha myšlénkami hojnę se jim vyhýbá, jakou reservu si ukládá, nadaného, bez nęhoz by se, tuším, nikdo aby nevybocil z mezí a zűstal priroze- neuvaroval jednotvárnosti. Spracovati | ||||
|