|
| ||||
| ||||
|
sedm a dvacet kusu obsahu více neb musí vycházeti od starých, tak jako
ménę podobného, zachovati ve všech vęda z principű na jisto postavených. stejnomęrnost, svéráznost a klid, neopa- Vymozenosti moderní nejsou ficel a ko- kovati, ale stále nové tvary vynášeti, nec, k nęmuz by se męlo prijíti, ale po- to vyzaduje síly více nez prosti-ední. műckou. Pokroku hudby svętské nelze Takového skladatele bez odporu máme šmahem prejímati a násilnę jej na starý tuto pred sebou. Zde prilozil ruleu k dílu kmen štępovati. Co není prirozené, jest muz celý, i Bohem nadaný i vlastním 'karrikaturou. To jde jen ponenáhlým pricinęním pripravený; vyspęlý, z mla- zkoušením, svędomitým porovnáváním, dicicé blouznivosti a pi-epjatosti dávno hlubokým studováním. Takovým zpűso- vyšlý. Umírnęnost, rozvaha, neunavená bem se casem spíše delším nez kratším peclivost bdęla nad kazdým i-ádkem a vyvine teprve tvar, jenz obojí stranu tak nám podala dílo harmonicky sporá- privede v soulad. Najednou toho pres dané. Le si vzal autor za svűj vzor koleno prelomiti nelze. Odstrašující pi-í- staré mistry, to műze mu jen k dobré klad máme na vęku minulém. Ponęvadz stránce pocteno býti, a dává to nový on na starý základ zapomnęl a jej zhola dűkaz, jak oni v církevním hudebnictví opustil a jen za pokrokem hudby svętské jsou dűlezití. Avšak nejsou skladby jeho se hnal, toho následek byl, ze zpűsobil povrchním snad nápodobením starých, církvi hudbu cistę zesvętatštęlou, která nýbrz jsou výsledkem pracných studií, se musila drív nebo pozdęji z chrámű hlubokého se ponorení v ducha jejich. stęhovati. Jiného osudu neprirozená ta Tu clovęk poznává, jak tęzko, ano ne- musika nemohla se dockati. Od starých mozno jest se církevnímu skladateli od- vycházeti se musí; výše, na které oni chýliti od smęru, jakým se starí brali, stojí, jest taková, ze ještę není ani dosti ponęvadz smęr ten jest povaze liturgi- ocenęna, ani vycerpána, ba ani dosti- ckých cástek nejpi-imęi-enęjší, od dávna zena, z kteréz príciny nutno ji studo- s nimi srostlý a v církvi zdomácnęlý. vati a z ní tęziti jako z hlubokého zlato- Jinak si Responsorií nelze ani mysliti. dolu. Celá moderní hudba neposkytla by, Psáti Responsoria a nemíti zádného zrení církvi náhrady za ztrátu onęch starých k tęmto dávným otcűm církevní hudby, pokladű. V té prícinę platí porád slova bylo by neprirozeným, a já reknu hned Yroskeova: »Es wird noch gar viel des — i necírkevním. Besten, was der Zeitgeschmack erzeugt Mitterer uzil chvalnę i chorálních und dieLeitkritik erhebt, vorúbergehen, tonin. To jest nejlepší kroj liturgických bevor die auf heiligem Boden entspros- slov. Ríkej si, kdo chceš, co chceš, chorál senen Bliithen áchter Gesangúberliefe- jim nejlépe sluší. Moderní toniny odní- rung verwelken. Dasz keine Gefahr des mají jim svou prílišnou mękkostí kouzlo, Gegentheils vorhanden, dafiir biirgt der jelikoz mnoho p~ipomínají hudbu svęt- kirchliche Ursprung dieser `Verke, sowie skou, která nám ted' odevšad v uši zní. das Urtheil berufener Kuiistrichter, ja Műzeme tu více nez cum grano salis die blosse F xistenz derselben, wáhrend uziti toho pi-irovnání, jak by to slušelo so vieles Spatere sich lángst iiberlebt knęzstvu u oltáre, kdyby bylo priodęno hat. « rouchem svętským, t~eba ten šat sebe Műze se sice ocekávati nęjaký vele- lépe odpovídal vkusu a aesthetice? Ne- duch, jenz uciní epochu, avšak jemu se trpęla by tím váznost svatých úkonű ? musí prací raziti cesta. Bez prípravy Poti-ebít ovšem jest všímati si be- neprijde. Ani Kristus Pár. neprišel bez dlivę a uzívati novęjších vymozeností Predchűdce, jenz cestu pripravoval. "také k stálému zušlechtování a pokroku, jako nelze na to spoléhati, ze snad brzo v jiných odvętvích církevního umęní, prijde, byt ve svętské hudbę pomalu ale tento základ nesení se nikdy pustiti. v kazdém męstę takový veleduch byl. Pracovati jen moderní hudbou v církvi, Reforma sice také se takovou nadęjí bylo by stavęti luzný palác na písku. tęší, ale zatím musí pracovati. Zdaz ne- Suum cuique. Bylo nękde vycítáno prí- pracuje? Kdoz toho upre? Pracuje se tomné reformę chrámové hudby, jakoby zajisté s velikým úsilím, s velikým stu- o moderním v hudbę pokroku nechtęla diem a s obętmi, o cemz se kazdý, kdo slyšeti a jakoby ukládala svým skladate- oci má, lehce műze presvędciti. Vymo- lűm, aby zapomnęli, ze od starých mistru zenosti této práce jsou jistę dnes jiz uplynulo 300 let. Coz jest do ocí bijící. takové, ze zasluhují slušného uznání a fráze, která nemá zádné váhy. Reforma slibují nejlepší nadęje. Proto jiz neuml- | ||||
|