|
| ||||
| ||||
|
-52-
cujme, dokonce z nęjakého osobního ktei-í církvi nilcdv nebudou pi-íznivi, a zdání, frasemi tak lehkými a lacinými jichz fráse nikdy nepi-estanou církvi snazení tak zracitého. otrepané písnę housti. Príšerný stín jidášova skutku pi-íliš Dűkazem, jak se reforma vynasna- utkvęl na mysli. Znova a znova pi-i- zuje a jaký pokrok ciní, jest zajisté cltází na práh vędomí. Nęjakou chvíli i toto dílo Mittererovo. Jen je studujme obírá se duše rozjímáním, ale ten tlum a porovnávejme! Shledáme na té práci se porád vrací, zdá se, jakoby kazdé jak nepopíratelné pi-ednosti starých, talc slovo myšlénkové pí-ivádęlo k nęmu. i moderní úhledný strih. Vidíme zde Proto druhé Responsorium opęt nám známou starou skvostnou drobnomalbu, predstavuje Jidáše. Judas, mercátor pés- ponękud sice zjednodušenou, za to pi-í- simus: Jidáš, prodavac nejhorší, hnil se stupnęjší, s obrysy lépe vynikajícími; na Pána s polibením. Jeden hlas po dru- starobylé to sice nádherné vyšívání, ale hém vyvolává to neštastué jméno trud- bez onoho naivního sti-ihu; výkresy jsou ným zallcáním. Judas, Judas, ten jest smęlejší, volnęjší. Jak svęze pűsobí tu hlavní osnovatel zla. Lakota jeho nevidí hloubka staré koncepce v té moderní nez stríbrńáky a odvazuje se líbati je- lehkosti! Jak pęknę obé uvedeno v sou- zíše! A co Pán? Ach ten tichý Beránek lad! Není tu znáti pokroku, práce, pi-i- neodpuzuje ho; dává se polibiti. Ale jak cinęní, studia? Jest to jen holé uápodo- jest to políbení odstrašující! :Mráz jde bování? z nęho po tęle. Trefnę piedstavuje nám Lec vratme se k svému, aby se ne- skladatel toto sblízení se ítst tak rűz- zdálo, ze chceme polemisovati s tęmi, ných. Pozorujme ty ostré protivy tónű: A - guus in no - cens non ne - gá - vit Ju-dae os - cu - lum _~ ~ I I I A gnus in - no - cens non ne - gá - vit Judae ús - cu - lum. Nepi-ipomíná-li se tu slovo: TES dé zíšovy a kteráz ustanovena byla pi-i po- ru!~~wv~jats Ncqi1,j i~ós BeaEx5,; (II. Cor. slední veceri. 6, 15.) — Takový slcutek, a proc? Pro Pri této vecei-i zkormoutil se po- nękolik bídných denárű: Denariórum nu- jednou duch Kristűv a pronesl slova, mero Christum Judáeis trádidit. Jak která všecky prekvapila, az na jednoho: hroznou a slepou jeví se tu býti lidská Jeden z vás mne zradí dnes. Jako tam náruzivost! Nebylo by lépe, kdyby se v druhém Responsoriu slovo »Judas«, byl nenarodil clovęk ten? Jako prve, tak i zde slovo »unus« pronášeji po sobę tak i nyní volá se za jidášem. všecky hlasu stejným zpűsobem v roz- Slova tretího Responsoria by podle licných polohách a bezmála i toutéz obsahu zdála se prinálezeti do pí-vnílto, melodií; po málo taktech umlkne bas a ponęvadz je Kristus mluvil jiz pri po- jen vrchní hlasy naznacují bolest Pánę, slední veceri, — kdezto my jiz za jezí- která bránila slovűm, jakoby se ostý- šem do soudnice Kaifášovy zatím násle- chala pronésti hroznou pi-edpovęcl': »tra- dovali. Ale lépe umístęna jsou v tomto det me hodie«. Ale nemohlo býti jinak. tretím, ponęvadz smyslem priléhají více Musilo to býti receno, aby se vzpama- k tretítńu Nokturnu, kde jest rec o ve- toval neštastný ten ucedník. Musila pi-i- ceri Pánę. Máme jiz pookráti na duchu. jíti i pohrűzka, která by jím mocnę Vypravování o Jezíšovę utrpení rozru- oti-ásla : będa clovęku tomu, skrze kte- šilo mysl, vymklo ji z rovnováhy. Nyní rého zrazen budu! si máme téz vzpomenouti, jaké ovoce nám utrpení Pánę prineslo: na velebnou Skvostnę tuto pohrűzku oddal skla- Svátost, kteráz jest památkou smrti je- datel: | ||||
|