|
| ||||
| ||||
|
— 59 —
Prehled dęjin církevní hudby. Napsal Frant. Všetecka. (Dokoncení.) Velikou konecnę vinu úpadku hudby mnohého chrámu v menších i vętších církevní nese reformace. Chvástají se męstech našich, kde se dosud provozují nęktei•í fanatictí historikové protestantští skladby Fiihrerovy, Šídrmajerovy, Dia- (Háusler), ze nová jejich církev splodila belliovy a jj., v nichz jasnę se zrací tu pravou církevní hudbu, zpęv lidu totiz, povaha celé doby úpadku od jeho po- za zásluliu povazujíce vymícení a vypu- cátku az tia naše doby. zení starého latinského chorálu ze svých Hudba jich jest zcela svętáckou, chrámű. Domnęlou však zásluhu tu na- skladby mešní mistrű znamenitých jsou zývá spravedlivęjší protestantský histo- pękné menuetty, ménę nadaných pra- rik Mannstein slepou zbęsilostí vandalské obycejné mazurky neb jiné tanecní kusy luzy, která bez ostýchání nejkrásnęjší neb sentimentální písnicky s oblíbenými památky umęní ruší. Sám pak vyznává, sóly. Pękné ukázky podobných tuší po- ze jest mu vzdy milejším sbor dobi•e dal Zelinka ve XIII. a XIV. rocníku chorál pojící nez píseá vycházející z ne- »Cyrilla«. cvicených hrdel lidu, a dokazuje, ze Text k hudbę této si tvo~ili skla- ta vychvalovaná píseá protestantű není datelé sami z textu liturgického, mnohé na talc vysokém stupni, jak ji jiní vy- cásti vynechávajíce. Zvláštę v talc zva- chvalují. ných » Wintermessen«. Doklady toho Vrchol tohoto nábozenského nadšení uvádí P. Konrád v »Cyrillu«, XIII, roc., protestantű zrací se ve vynesení augli- 5. c. (Rozhledy). ckélio parlamentu z r. 1664, kterým zpęv A co se dálo pi-i mších celého roku, liturgický povęrecným prohlášen, var- jako by se bylo soustredilo o svátku hany a antiphonaria niceny. nejvętším, na hod Bozí vánocní, kdy se Ten byl tedy stav církevní hudby snad nejvętší zlorády páchaly. koncem XVI. a pocátkem XVII. století. K testu v jazyku lidu srozumitelném, Skladatelé, kterí nyní vystoupili, tvo- casto hloupému a chrámu zcela nedű- i-íce skladby chrámové, męli na mysli stojnému, radila se hudba -- pastorální vlastnę opravu hudby církevní, nez místo, zvaná — co nejfrivolnęjší. Varhany spu- aby obrátili se k zi-ídlu jejímu, chorálu, stily hru zvonkovou, chrámem znęl roh zavádęli do svatyű hudbu theatráluí. ponocného, bubny rachotily a hlucné Co se dęlo v periodę této s cho- intrády budily náladu v pravdę posví- rálem ? censkou. Antiphonaria vydávána sice cetná, Nękdy dokonce hrána místo Graduale nez od sebe velmi rozdílná, s antifo- neb Offertoria »sonata«. Místo, by hudba nami casto rýmovanými. Bohaté melodie doprovázela zpęv, vystupuje tu sama a zkracovány a dle subjektivního názoru produkuje se bez ohledu na místo po- jednotlivcű uspoi-ádány. Jediné authen- svátné. tické vydání z celé té doby vyšlo v ti- Smęr ten, jenz jako rakovina pronikl skárnę Medicejské r. 1615 a bylo uspo- celou tuto dobu, neušed I ani písnę lidu. rádáno dle zásad na snęmu Tridentském Chatrné a bezcenné kancionály a nápęvy vyslovených o zrízení knih liturgických. písní tam obsazených patrným jsou toho Ostatní vydání mají toliko cenu histori- dokladem. K tomu pristupuje ještę spű- ckou neb umęleckou svým provedením. sob, jakým písnę ty varhanami byly do- Theoretické traktáty, jez chorálu męly provázeny, piný trillkű a kroucenrn a prospęti, jenom mu uškodily. Zvláštę meziher po kazdé vętę. francouzské. Kapelník Ludvíka XIV. pi-e- Jak hluboko tu lidstvo pokleslo. Nez pracoval chorál »v duchu doby« a uspo- však mohlo v kalu tomto utonouti, na- i•ádal r. 1687 vydání, jez męlo býti nor- dešla doba mou ostatním — však vydání to spűsob i-ímský zcela zavrhovalo. IV. (1845—). Ve století XVIII. vydáváno knih cho- V dobę této našli se muzové, ktei•í rálních málo a ty ještę byly špatné. lidstvu v temnotách opęt jasné svętlo Chceme-li poznati, jaké v chrámích rozzali a pravou cestu mu ukázali. provozovány skladby v celé té dobę, Bylo to v letech ctyricátých našeho műzeme ještę dnešního dne zajíti do století, kdy ve Francii vystoupil opat | ||||
|