|
| ||||
| ||||
|
katol ckoli
pOS-v, tlloll CYRULSZÉ. Majitel, vydavatel a 1893, Rocliík XX. F. J. LESNER. Císlo 9, - ~ 111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111IIIIIIÍIIIIIIIIIIIIIIIIÍIIIIIÍIIIIÍIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIUIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIUIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIilllllllllllllllllllld Sedmé exercicie Cyrillské. Církev u Iil;urgii háií j e d n o t u , u lednol; pak pęstuje r o z m~ n i l; o s l;. Proslovil Msgr. Dr. Josef Pachta. Zásady, o nicliz se'krátká zmínka stane, nejsou nám neznámy; bylot o nich recnęno, také se o nich psalo. Úkolem naším tedy dnes bude, abychom zásady ony zivę si na n•o v o p i i p o- m u ę l i a dle nich pak konání své upra- viti se vynasnazili. — Církev slovem i príkladem svým kazdého z nás nabádá, abychom sami také co nejrozhodnęji hájili liturgickou jednotu; v mezech pak stanovených abychom pęstovali velkou rozmanitost. I. Církev v liturgii neustupnę li á j í jednotu. K tomu lze dodati, ze církev jednoty liturgické ani vzdáti se nesmí, chce-li zachovati jednotu víry. Papez Coelestinus I. (i 432) bi- skupűm Gallie takto píše (epist. 21.) : »Obsecrationum quoque sacerdotalium sacramenta respiciamus, qua-- ab Apo- stolis tradita in toto mundo, atque in omni Ecc]esia catholica u n i f o r m i t e r celebrantur, ut legem credendi statuat les supplicandi«. Tajem- ství knęzských modliteb (liturgie) pi•ijala církev od Apoštolű a stejným zpűsobem je slaví po celém svętę tak, aby j e d- notným zákonem modlitby sta- noven by1 zákon jedné víry. ' a odpadnutím od víry v zápętí následuje odpadnutí od liturgie a bohosluzebná nevázanost, cehoz dokladem jsou dęjiny protestantismu a v naí dobę cliování se starolcatolíkű. Víra a liturgie co nej- úzeji jsou spojeny a na sobę závisejí. Víra tedy se skrze liturgii projevuje a z liturgie zase 1 z e poznat víru, tak ze o všech nábozenských spolecno- stecli lze ríci: jaká víra, jaké nábozen- ství, taková i liturgie.*) To co o liturgii pravíme, ze jest zivou ci vtęlenou the- ologii, obrátil kdosi*') ua posvátnou liudbu ,,eine Inu s t c a d i v i n a will nichts anderes als eine lebendige Theolo- Apud wnnes gentes Christianorum simul et paganorum qualis tuit religio, talis t u i t 1 i t u r g i a.- (J. Berthier, Tradatus de locis theologicis, pag. 432.) Liturgie jest svędkem vír)' nad jiné dűleiitým, o cemz dogmatik Perrone asi takto se vyslovil: »Maximi faciendam esse aucto ritatem sacrae liturgiae, eamque habendam uti t e. stem o m n i exceptione majorem tra- ditionis e t Ecclesiae fidei.,, Roku 161o. po majestátu Rudolfovę, v dobę velké rozháranosti nábozenské u nás, dękan Roud- nický nejvyššímu kanclériLdeiikovi z Lobkovic podává zprávu o dvou heretických faráiich jeho patronátu, jak následuje : »Parochi illi duo a festo S. Georgii confirmati Parvulis porrigunt, Missali non utuutur, uxorati sunt, omuia Boémice peragunt et nil Haeretici intermittunt, etiam diem Hussii sollennem indixerunt.,, Takovou liturgii provádęli faráii na stalcich predního katolického horlitele! Dękau maje to za svętlý dűkaz jich bludarského smýšlení naiídil jim, aby od sv. Havla jinam se odebrali. (Archiv arcibiskupský). *') 'Poriz M e r g n e r, protestantischer Stadt- pfarrer von Erlangen. (Musica sacra 1893, pag. 54) | ||||
|