|
| ||||
| ||||
|
66
gie sein.« Jedna víra a jedna theologie Nejvyššímu sílu liturgie a prvnímu tedy s sebou prináší jednu liturgii a základu liturgické jednoty se jednotu posvátné hudby. Dodejme lc tomu prící všeliký zpęv a všelileá hudba, jez d v ę o t á z k y: 1. Jaká musí být liturgie, mysle posluchacű odvracejí od rozjímání aby v ní jevil se clánek víry »o j e d n é, bozských vęcí, do kostela pak vnášejí svaté, katolické, apoštolské církvi?« svęt se zádostivostí jeho. Pripomeńme -- 2. Kdo pak svévolnę dle hlasy své si znova narízení známé biskupského liturgii pi•emęíluje a modrehá, co asi ceremonialu: »Observent cantores et míní, aneb vyznává ríkaje slova: vcredo munici, ne vocum harmonia audi- in unam, sanctam, catholicam et entium animos arei divivaecon• apostolicam ecclesiam ?« J e d n o t a palc, templatione avocet; sed sitdevota, o níz mluvíme, v tom se zakládá a distincta et intelligibilis.« (Caerem. Ep. jeví, ze liturgie má: lib. L, cap. 28. ll. 12.) Harmonie hlasu budiz prodchnuta nábozností a pi-i- a) jeden nejvyšší c í 1, totiz poctu spívejz všemoznę k snazšímu poroz- Bozí. umęní liturgického textu. b) Jednoho nejvyššího zákono- V tomto nejvyšším cíli műzeme a d á r c e po Bohu, totiz sv. Stolici. máme se také shodovat všickui na zem- c) Podstatnę jediný ít t v a r a jednu ském oboru, ]cterí jednu víru katolickou r ec. vyznáváme a dle vűle církve posvátný a) zpęv pri sluzbách Bozích pęstovati chceme, byt i snad jinak dęlily nás roz- Liturgie a hudba liturgická má jeden díly stavu, majetku, národnosti. nejvyšší cíl, totiz poctu Bozí. Není a neműze být nejvyšším cílem liturgie b) ?vzdęlávání lidu, Erbauung des Volkes«, jakoz veškerélio jednání lidského po- Liturgie jest jedna, ze má po Bohu sledním cílem a nejvyšším pravidlem jednoho nej vyššího zálcono- není lid, nýbrz Bűh.#) dár c e, totiz sv. Stolici, papeze v Rímę. Posledním cílem pak všecko k o- 'Fím stanoven druhý základ jednoty také pro hudbu v bohosluzbę. uání se męrí a jím se i•ídí. Ze po- cta Bozí jest cíleni liturgie, proto velí Jako sv. Stolice zákony dává jen ty, zákony církevní, aby vše, co v liturgii které se nepi-ící bozským zákonűm, tak se objevuje, bylo co nejdűstojnęjší a biskupové ve svých diecésích jsou stráz- nejdokonalejší: posvátné nádoby z dra- cové obecných zákonu církevních a jsou hého kovu, roucha bohosluzebná ze vzá- podrízeni sv. Stolici. cných látek; akce liturgické co nej- Co pak jest v této vęci n a š í m ušlechtilejší, slova co nejjadrnęjší a nej- ú d ę 1 e m? Coz jiného nezli p o s tu š- vznešenęjší. K tomuto cíli nejvyššímu li o,, t ? Najím právem není, abycliom i posvátná hudba i zpęv hledęti zákony o liturgii dávali, ani bychom musí; procez to, co pi-i liturgii se zpívá zákony dané dle své hlavy męnili; na- nebo provozuje, má býti i skladbou ším právem a naší povitniostí jest, a by- i provedením co nejdokonalejší, aneb chom poslouchali. aspoń velmi dokonalé, velmi ušlechtilé. ,,Quantum potes, tantum aude, quia major Petrovi a papezi receno od Pána: omni laude, nec laudare sufficis.,, »Co ty svázeš na zemi, bude svázáno i na nebi«; náui však diiraznę na mysl Bozské velebnosti svými chválami se uvádęjí slova: -k-do by pak církve nikdy nedostihneme; jednota církve a neuposlechl, budiz tobę jako pohan a liturgie v tom se projeví, jestlize se publikán. « všemi katolickými hűry na šírém okrsku zemę dle sil závoditi budeme, abychom Nám budiz pi-íkladem v Pánu zesuulj co nejdűstojncji Boha oslavovali. P. L i n k, j e s u i t a, po dlouhá léta chor- regent v kapli ústavu vychovavacílio ve ") Cílem vedlejším a p o d r í z e n ý m úkonű Feldkirchu (Vorarlberg). O nęm píše liturgických jest arci také vzdęlání vęíících; jenze zivotopisec: »Bei der Auswahl seiner to ve všech kusech musí iíditi se nejvyšším cílem, Gesangesstiicke fragte er niclit, was die poctou Bozí. Bohu-li se dűstojnę a nálezitę pocta vzdává, tím se lid jii vzdęlává; zároveń se po- Kirche erlaube oder dulde, sondern seine trebná jednota zachovává. erste Frage war, was die Kirche | ||||
|