|
| ||||
| ||||
|
-- 67 —
w o 11 e und was dem Geiste der Kirche licných nápęvű pro rozlicné svátky a am meisten entspreche.« (LVIusica sacra rozmanité doby církevního roku (advent, 1893, pag• 7) pűst, oktáva velikonocní). V posledním desítiletí sv. Stolici Ponęvadz pak nápęvy missálu typi- zvláštę o to jde, aby zavedla j e d no tu ckého jsou obecnę závaznými, není ve zpęvechmissálu, rituálu, pon- zCistaveno na vűli celebrantovę, jaké t i f i k á 1 u; proto obecnę závaznými uci- » Gloria« neb >,lte«. chce zpívat; neumí-li nila nápęvy v typických vydáních (Rezuo, to pak, jest povinností jeho, aby se po- Pustet) tęchto knih obsazené. Co do Gra- trebným nápęv%im priucil. duálu pak a Antiphonáic (Vesperálu atd.) jest práním sv. Stolice, aby i tam ve (~) Není také zpűsob jen jediný, jak má celebrant zpívat orace; Caeremoniale zpęvech zavládla jednota.') Episcoporum zákonem stanoví t r i z p ű- uším úkolem jest, abychom vše- soby, jak se orace zpívají: tonus t-moznę hledęli vyhovęt jak zrejmým festivus, simples ferialis et ferialis (Cae- zkazűm tak i práním sv. Stolice co do rem. Episc. lib. L, cap. 27). Nemíním vedení aneb zachování jednoty ve podrobnę udávat, kdy kterého zpűsobu ęvu liturgickém. uzívati se má; krátce lze ríci, ze dle c) nai-ízení církve jinak orace se zpívají pri mši a slavných nešporách, jinak Konecnę projevuje liturgie svou jed- mimo mši; jinak in festis duplicibus et notu tím, ze má všude p o d s t a t n ę semiduplicibus, jinak in festis simplici- jeden útvar a jednu rec aspoń pro bus et feriis.`) Rozlcazu církve nikterak hlavní výkony. Pi-i mši a nešporách zpí- nevyhovuje celebrant, zpívá-li jedním vaných má se uzívat latiny; všelilcý zpűsobem orace všecky at ve mši, at zpűsob jiný jest nesprávný a škodný. v nešporách; pri svęcení svící, ratolestí, Prof. Schanz koncí ve své apologii (III., pi-i Asperges, pri litaniích atd. Si) clánek o všeobecnosti církve (catho- licitas l?cclesiae) tęmito slovy : »In dem Y) Také pro z p ę v Praeface a Pa- erhebenden Bewusstsein• dass 1Iillionen ter N o s t e r stanoven zákonem dvoj í durch Berg und Thal, durch Laud und zpűsob, totiz cantus solemnis vel fe- Meer Getrennte in derselben Sprache, stivus et cantus ferialis. in demselben Upfer, mit demselben Sa- Pripomeńme si intonace a zpęvy kramenten -- mit demselben Gesange — ostatní, jez pridęlenu jsou celebrantovi ihren Gottesdienst feiern, findet der na pr. pri obradech Velikého Pátku a Katholik die hbchste Befriedigung fiir jindy, i musíme uznati, ze v mezech seine Phautasie wie fiir seinen Geist!« jednoty se objevuje dost znacná a pękná rozmanitost. Kýzby jen naši celebranti II. jí šetrili; v pi-ípravę ku mši také na zpęvy se pripravili a ceho neumęjí, tomu Církev hájíc liturgickou jednotu jako se priuciti hledęli! výraz jedné víry nezavádí prece jedno- tvárnost, nýbrz pęstuje rozmanitost. Jako leckterý kűr tak i celebrant ne- jeden zpęvem stým budí smích, uvádí Vizme, jak hledí si církev rozmani- posvátné obrady v posmęch a vyhání tosti pri slavné mši sv. Výkony pri lidi z kostela. ní i zpęvy pridęluje osobám rozlicným, totiz celebrantovi, assistentitm a kuru. b) Rozmanitost v hudebních v ý k o- nech kűru. a) Jaká jest rozmanitost ve L p ę- vech celebranta a assistentű? Y) Velké rozmanitosti docílí kűr jiz Pri mši sem nálezí tím, ze zpívá pri mši všecky pred e- x) Intonace »Gloria in escelsis Deo«, p s a n é testy, zvlášt prípadný Introit, Ite missa est, Benedicamus Domino«. Graduale, Uffertorium, Communio, Typický m i s s á l vykazuje ( i n Or- *) „Orationes dicuntur in 'I' o n o f e s t i v o, dine Missae) pro »G 1 o r i a« ctyri into- quaudo Ofhcium est duplex vel semiduplex, vel de nace rozlicné; pro »I t e m i s s a e s t,< Dominica in Matutinis, Missis et Vesperis; etiam in Laudibus et Missis votivis solemnibus (ob cau- pak a »Benedicamus Domino« devęt roz- sam gravem et publicam, et frequentiam populi). His exceptis semper dicuntur in tono feriali.x (Ma- *) Decretum s. Congregatiouis Pituum 26. gister choralis ed. 8, pag. 83. Cf. Caeremon. F,pi- Aprilis 1883. scoporum 1. c.). | ||||
|