|
| ||||
| ||||
|
— 71 —
lebení sluzeb Bozích, nezli zrušením bratrstev staro- stavených církevních, cili provinciální synoda dávných literátű latinských i ceských, který odpo- Prazská vydala narízení o zpęvu a hudbę posvátné, cítává, kolik svící nejvýše smí v kostele horeli, kterázto narízení dala zacátek opravám. kulik zrnek kadidla smí se ua nejvýše spáliti, vęk, Dle narízení téch má býti vylouceno ze zpęvu který chtęl pozvednuuti blahobyt lidu zápovędí a hudby kostelní vše svętácké, hlucné, nedűstojné. pohrbű v rakvích a nahraditi je pohrby v pouhých Zcela zretelnę oznaceny takovými intrády, prve pytlích, ten ovšem nemohl jinak, nezli také ve tolik oblibené. svém smyslu predęlati hudbu a zpęv kostelní. Nar izení tato ovšem ještę dala se rűznę vy- A tak i ucinil. Místo vázných, velebných, kládati a rűznę praktikovati — ale byla oporou umęle k nebi se nesoucích nápęvu ai ceských, ai pro ty muze, kteií usilovali o napravení. Mezi latinských, nastaly kroucené melodie, místo nápęvű nimi v Cechách nejznámęjší jest Lehner, který jal zbozných svętácké, místo chorálních takové, které se vydávati za tím iicelem hudební casopis, nyní prímo tanecním se podobaly. Zpęv sám se ztrácel »Cyrillu nazvaný, a zakládati jednoty zpęvácké, a místo jeho zaujaly nástroje, cím hlucnęjší, tím ('yrillskými zvané. lepší. Samy varhany, ostrými a ki iklavými mixtu- rami vyzbrojené, staly se nástrojem hrozným, který Jak si predstavují tito reformatorové chov dle po prípadę dosti sily męl zakriknouti, prehluceti zásad Cyrillských upravený? nepovedenou produkci ostatních nástrojű. A coz 'rakovým jej chtęjí míti, jakým velí církev. ta slova, která skrze ten plul: tu a lam nesmęle Jsou to vlastnosti následující: vyznívala: To jiz nebyly modlitby, jak je církev t. Chor Cyrillský Uud skutecným duplúkem ustanovila, ale jen jednotlivé výitatky z nich, jalo oltáre, to jest, zpívej to, co velí zpívati knihy tomu neb onomu skladateli se hodilo. Skladatelé bohosluiebné, hlavnę kniha mešni. Tedy : ne- byli nad církev : oni męli moc její Credo zkomoliti, zkracuj, nepievracej slova mše, nevynechávej, cu a nikdo nesmęl, totiz neopováiil se líci, ze tak se zpívati dluzno, a zpivej slova ona v pravý cas. díti nemá. Coz divu, ze potom liejN-elebnéj.sí úkon Zdali iny jsme tak cinili? Vętšinou ano. Jen církve, mše svatá, a sice zpívaná, stala se kon- milo bylo prípadu, ze jsme si dovolili úchylku, a certem, po piípadę zkazeným koncertem, kde jiz to jen tehdy, kdy nebylo mozno nacviciti anebo ne modlitba církve byla umęle Bohu prednášena, upraviti, co vlastnę zpívati se męlo. Kazdou ne. ale kde mezi hluk mnohých nástrojű zaznivala dęli a kazdý svátek jsme zpívali, co missál pred- zkomolená slova neb výkriky nękolika málo zpę- pisoval: zaéátel: mše (tutroit), Kyrie, Gloria, Gra- váku nebo zpęvacek doposud zbývajicích. duale, Credo, Offertorium, Sanctus, Benedictus, A chcdši, ménę ubsazené chury? Drlalu se, co Agnus, Conuututio (verš po prijímání) a Pauge se dalo: regenschori hrál varhany, jeho pomocník lingua vidy predepsané 3 sloky. housle, nclaký lto,:h sekund, a dceruška zpívala: Co dalo tu práce a cvicení pochopí jen znalec 4 lidé, po prípadę i jen tri to odbyli. A kdyz aut a t ime všichni, kdo jsme se tęch cvicení po cely tu nešlo a męla prece býti zpívaná mše svatá, inu rok úcastnili. snadná pomoc. Udęlalo se to, jako se dęlávalo z. Chor Cyrillský Uuc'i umęlý m predná~ecem v krajích, ]:de nebylo dosti katolických kresiauű: cirl lid zpíval píseii ceskou a lrncz zpival stoje San- starozákonných a starovękých zpiisobű zpęvu vűbec ctus a Pater nosler latinsky. hned na pocátku svém zpęvné zpűsoby vlastní, Ješté ze lid náš je tolik zpęvu oddán ! Toho zvané chorálem. Chorál tento ozýval se hned za nebýti, b}-ly by chrámy vęcu& lichými místy se dob mucednických v katalcomUách, a církev ho staly. Ale lid, kterému se nedustávalo vedení ve nikdy od té doby úpinę se nezbavila. U oltáie zpęvu, predęlával si zpęvy staré a tvoril nové tak, vűbec jiného zpęvu nepripouští. Vedle chorálu a ze brzy také ty písnę ceské byly vším jiuým,nezli na jeho základę vytvorilo pozdęjší uutrní zpęt zpęvem opravdu umęlým a posvátným, vícehlasý Ull(r bez taktu urcitéhu nebo na takty Illustrací k tęmto slovűm mohly by býti na rozdęlený, a pripojilo k nęmu i hudbu, Také tentu pr. písnę, které mají úpiný svętský nápęv, anebo zpęv i hudbu, pokud opravdu je umęlá a šetrí po- z latinských prací nešpory, které v letech ještę svátného rázu kostela, dovolila, po prípadę i schvá- tohoto století Su.—6o, slozil jeden regenschori jiz- lila církev. Pro lid samotný, reci liturgické (la- nich Cech, a ve kterých kazdý ialm, ovšem ne- tinské) neznalý, pak dovolila pri mších tichých a úpiný, má nápęv dle národních písní: na pi-. »D) xlt jiných poboznostech zpęv písní posvátných v reci Dominus,, jako »Nepűjdu domű,<, lidu, tedy u nás písnę ceské, zase s tíni omezením, Doba úpadku takového ovšem netrvala všude aby zpęv ten byl zbozný a jak jen lidu moiuo, stejnę dlouho, nękde spíše, jinde pozdęji poznali, umęlý. ze timto zpűsobem se sluzby Bozí nezvelebuji, lid Co my jsme v tomto oboru vykonali? k poboznosti nevede, Bűh nálezitę nectí. Naše cvicení smęrovala vzdy k tomu, bychom Ale nebylo pravidla, ukazatele, cesty, kudy zpívali co mozná umęle. Musíme vyznati zde ve- z toho ven. Az schűze ceských biskupűv a pred- iejnę, ze náš pan reditel hudby jest této véci znal- | ||||
|