Zásady, dle kterých lze s prospěchem pěstovati ob. píseň chrámovou
Ročník: 1893; strana: 74,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
74 —





vyniká výtecnou akustikou, která rovnęz Jednoty, kdez nadšený Cyrillista, C 1 e-

pi•ispęla ]c výsledku tak: vzornému.Luęlo m e n s K u f f n e r, kaplan z Oi•ecliu, pro-

vše tak, jalo i•editel pri peclivých zkouš- slovil pi-ednášku svou »O písni obecné«,

kách se sborem ustanovil. jalo tuto následuje.

Z kostela šlo se prímo do místností









Zásadg, dIe kterých Ize s prospęchem pęstovati obecnou píseń chrámovou,



Proslovil Clemens Kuffner.





Prístup. vého. Bratrstva literácká, druhdy u nás

K Cyrillským exerciciím rádi pi•icltá- slicnę kvetoucí a jednotnost pęstující,

zíme. Jimi naskytá se nám ob cas pi•í- namnoze uvadla a novę zrízeuýcll jest

lezitost, abychom si mezi jiným sdíleli velice málo. Nemáme dále všeobecnę

své zkušenosti, jimi se k novým pracím zavedeného jednotného zpęvníku, jenz

povzbudili. K tomu chci i já dnes pi•i- by církevní vrchností byl nejen schvá-

spęti. Proto si dovolím promluviti nę- len, ale i pro všecky ustanoven. Vedle

kolik upi•ímných slov o zkušenostech, velkého svato-Janslcého kancionálu ko-

které jsem nabyl pęstováním obecné luje po našich osadách mnozství nej-

písnę chrámové, címz podám velectę- rűznęjších zpęvníkű, kuili modlitebních

nému shromázdęní nękolik rad a pokynű, s pi1pojenými zpęvníky, soukromę vy-

ku kterým mne bedlivé pi•emýšlení pi•i- daných otiskű písní a j iuých rulcopisnýcli

vedlo. O to ostatní, totiz o potęšení a polcladii, a tím vším mnozí se jen ne-

povzbuzení, se jiz mnohem lépe nez já urcitost a nicí se jednota. Proto díl n:

postará tento slavný sbor, jenz se s uznání neodhodláme-li se k nęjaké sjednoce-

hodnou horlivostí a ochotou uvolil po- nosti, která jest podmínkou polcroku,

dati na konec praktický doklad mých slclesne zpęv lidu na stupeń ještę nizší

slov. právę pro to úzasné mnozství zpęvníkű,

Pi•edmluva. které pűsobí zmatek.

Pohledme, co vidíme místo dűstoj-

Podkladem a lilavním podnętem a nosti zpęvu? "Tu bolest naše ov~eni do-

povzbuzovatelem lidského snazení jest stupuje k svému vrcholu. Pi-es všecko

idea. V pi•ícinę obecné písm chrámové naše vynasnazení shledáváme poi•ád vkus

lezí také nám Cyrillistűm 1)ied ocima lidu hluboce skleslý. Lid náš, zvláštę

idea, kterou bychom rádi vidęli usku- venkovský, oblibuje si az na malé vý-

tecnęnu a ku které dle sil svých pracu- jimky poi•ád ještę v písních, které svými

jeme. Idea ta jest nálezitá oslava Bozí melodiemi a cástecnę i svým obsahem

zpęvem lidu dle lidské moznosti dii- stojí v piImém odporu s dűstojností

stojnę vypraveným, a zvláštę jeduot- 13ozí oslavy: melodie nejlehcí, ponejvíce

uým, to jest, jak mozno všude stejným. sentimentální, casto úpiné svętské. Slova



Vzorem, dle nęhoz se utvoi•ila idea naivní, rovnęz sentimentální, myšlénky

naše, jakozto spolecnosti Cyrillské, jest všední, nepovznášející, nękdy i urázlivé,

idea zpęvu liturgického, dűstojného a formu neladnou, pi•ízvuk falešný. Já tu

veskrze jednotného, idea, kterou církev ovšem mluvím o vkusu lidu, k nęmuz

ve velkém pojala a kterou všude uskutec- ještę nezalétlo seménko ušlechtujícího

ńuje skrze své orgány a namnoze také Cyrillismu, a jehoz jest ještę po venku

skrze ruce naše. Jednotný a dűstojný jako veliká vętšina. Pozorujme jev takový

chorál cliceme uciniti i zpęv našeho lid, k jakým písním sáhne, kdyz si nękdy

lidu po clirámecli naší vlasti.La tou sám o své íijmę písnę volí, kdy si tedy

ideou se nesou naše mysli, za ní i naše vybírá, co jest mu jaksi nejmilejšlho,

lopotné práce. z cehoz se pak műze souditi o jeho vkusu.

Lec kterak odpovídá slcutecnost naší Na pi-. o poutních processích, kdy pi-ed-

dosavadní práci? Zde jest stanovisko zpcvák vyšlý z lidu vybírá písnę podle

našeho stesku. Nuze, postesknęme si! jeho obliby. Jalcé to bývají písnę, ja-

Co vidíme? Na místę jednoty vidíme kých melodií, myšlének, slov a formy ?

nejcirejší rozrűznęní. V ceské provincii Nepozorujeme-li tu vkus nejníze skleslý?

církevní není dioecése, ale ani jediného Ale takovýto vkus ozývává se jako

vikariátu, v nęmz by panovala nęjaká stará zlá náklonnost i u lidí, ktei•í męli

shoda a jednolité pęstování zpęvu lido- prílezitost poznati jiz nęco lepšího. Ne-

  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ