|
| ||||
| ||||
|
— 75 _
divme se. Casté slýchání hudby svętské, mají. Pohlédnęme tu opęt na zpęv li- která zvláštę nyní ze všech koutű k nám turgický. Liturg není nikdy v rozpacích zaznívá, dále dlouholetý, zdcdęai zvyk neb v pochybnosti o tom, co a kdy má a zvláštę záliba z dnű mladosti, kteráz pri bohosluzebných úlconech zpívati. svá vnitrní pohnutí v rozlicných dobách Církev sv, se o to postarala, aby do všech církevního roku ráda pripoutává na nęco podrobností urcila a naznacila, ledy, co smyslného a nejradęji na melodie, byt a jalo se má zpívati aneb aspoá zpívati i nejapné a svętské, tyto tí•i vęci hrají i-4űze. Reditel kűru pohlédne pred tou v tom nejhlavnęjší role. Zvyk a záliba neb onou slavností do direlctáí c, do ri- precházejí v prirozenost, jez se narada tuálu, pontifikálu neb processionálu, a dává premoci a dlouhé klade odpory sezná lined celý plán, rozsah a meze tak jako roubované plánę. Ono sice nese své cinnosti. ušlechtcnou korunu, ale neprestává vv- Zde mi reknete: Ale to jest jakýsi háuęti své plané vętvicky, které potrebí druh zotrocování ducha, kdyz se mu ustavicnę odstraiiovati. kladou takové meze, a mohlo by to míti povázlivé následky, ]cdybychom męli Prechod ku pícdloze takové mezníky i ve zpęvu lidovém. Tak málo tedy ještę odpovídá sku- Lec to se jen zdá. Tyto meze nejsou tecnost našemu dosavadnímu snazení. v liturgii nicím jiným lec tím, cím jest Truduá to vęc a ]cu práci ovšem málo na pr. staviteli rozpocet neb míra nebo povzbuzující. Lec ku všeobecnému po- zákon esthetický. I velesmęlý duch sta- vzbuzení musím dodati, ze, jestli se za- vitele naki•iveuýcli vęzí v Yise nemohl lcotvila idea do srdcí nadšených, pro- jíti dále za vypocítání mezí tęzištę. Pri nikne a zvítęzí, byt i treba tęch srdcí tomto obmezení mohl se rozepnouti duch bylo málo, jako jest nás jen málo. Bohu- jelio, jak jen touzil, lc vymyšlení vhodné díky jsou srdce naše napinęna láskou a formy a ornamentű atd. A tak i v zpęvu nadšením, a nebude se co obávati, ze liturgickém. Církev urcuje, co se má by nepremolila naše idea stávající ne- zpívati, podává to nejnutnęjší jiz hotové, blahý rád, pustíme-li se jen do práce liturgické knihy s cliorálem, podává zá- s moudrou rozvahou a pevnou vűlí. klad, bez nęhoz by nebylo obí•adnílio zpęvu, ale pri tom zűstavuje rozsáhlé Predloha. pole duchűm ]c cinnosti vlastní. Skla- To se stane, predlozíme-li si jisté datelűm naskytá hojný materiál ku spra- zásady, v nichz se budeme nezvratnę cování a reditelűm kurű dovoluje vy- poliybovati. A to jest vęc, kterou chci stoupiti na základu chorálním k ozdob- velectęnému shromázdęní dnes na srdce nému zpęvu i k hudbę instrumentální. poloziti. Pravím tedy: Pęstuj kazdý Liturgické slovo a chorální melodie jsou píseií chrámovou i. v duchu církve a ústredí, z nęhoz takrka do nekonecna 2. v ducliu jazyka ceského. Duch církve se mohou rozcházeti obory a kruhy sna- urcuje plán, t. j. rozsah a meze k do- zivosti jednotlivcű, jen kdyz tyto kruhy cílení lilavnę všeobecné jednoty. Duch neprestávají míti slovo a chorál za svűj jazyka urcuje zpűsob zpęvu lilavnę ku stred. Tím právę ukazuje se ta veliká, povznešení vkusu, podivulioduá, všesvętová jednota, která musí kazdému nepredpojatému impono- Oddęlení I. vati. Duch církve jest všeobecné a ustá- Takováto jednota musí i nám býti lené smýšlení o prostredcích, ]steré církvi vzorem, chceme-li vűbec platnę obecný k cíli nejlépe dopomáhají. Pracovati zpęv chrámový povznésti. dusíme míti v duchu církve jest voliti a uzívati také tęzištę a strední bod, z nęhoz by- všech tęch prostredkű, které církev chom všichni vycházeli a všecky z nęho k dosazení cíle svého uznává za nej- vycházeti ucili. Kazdý jednotlivec musí vhodnęjší. Oslava Bozí zpęvem lidu jest podobnę jako liturg býti jist a bezpecen téz jeden z cílű církve, z cehoz jest beze vší neurcitosti a pochybnosti. video, ze nelze dobre pęstovati zpęv Co jest stredním bodem pęstování lidu bez ducha církve. A tak úloha naše obecné písnę? Urcitým a jistým ústre- první jest pęstovati píseii chrámovou dím jsou zde jako tam a) melodie cho- v duchu církve. rální, potom b) dűstojnost myšléuek a Duch církve urcuje plán, t. j. rozsali slov, jakoz i c) zákon církve, který vy- a meze, lcteré se obecné písni vykázati kazuje meze obecnému zpęvu. Od tęchto | ||||
|