|
| ||||
| ||||
|
-76
trí vęcí neodvrat ocí zádný Cyrillista, prepjatę zádumcivé, ba az zoufalé. Vit- nechceš-li, aby se stala cinnost tvá hy- bec pí-esládlé aneb tuze truchlivé melodie perbolou. bývají vzdy podezrelé, a proto si dá a) Zpęv lidový církevní jest bratrem Cyrillista bedlivý pozor, aby takové zpęvu liturgického: má tedy míti jeho ptactvo ze svého revíru vypudil. Pre- podobu; to jest jeho melodie mají zníti sládlost a prepjatost jest mez, za kterou chorálnę; ue ze by męly býti vybírány zacíná triviálnost. neb skládány jedinę v chorálních toni- L) O dűstojnosti myšlénel: a slov nách, ale aby myly charakter pravého obecné písnę se nebudu mnoho šíriti, zpęvu clirámového, jenz má s chorálem abych zbytecnę neunavil vaši trpęlivost vzdy nęco spolecného. Píseti, jejíz me- vypravováním vęci, kteráz se rozumí lodie není s chorálem uijalc spríbuzncua, sama sebou. llűstojnosti chrámové písnę jest svętská a nehodí se k oslavę Bozí. jsou na újmu nejen slova i) sprostá neb Zde právę musí jemnocit kazdého z nás taková, která budí pohoršení a smích, rozeznati melodie svętské od chorálních ale i všecka 2) slova a myšlénky, které a chorálu obdobných. A o to není velká se nesrovnávají bud s pravovęrností neb starost. Cyrillista, který se casto obírá pravdou; 3) myšlénky nejapnę, prepjatę chorálem liturgickým, rozezná to na neb naivnę vyjádrené; 4) dále písnę první poslech i treba bez obsáhlejší a skládané rukou neumęlou, pouhé rýmo- hlubší znalosti chorálu. Jeho uchu vy- vacky, písnę, které nemají aspoń prí- tríbenému neujde cizorodý zivel a byt bliznę správné metrum; 5) potom sláta- se sebe zboznęjším býti zdál a sebe více niny, nesmysly aneb my~lénky cistę se ukrýval. Komu by však se ta vęc svętské, které mysl k Bohu nepozdvi- zdála býti nesnadnęjší, tomu podáme liují, 6) pak písnę sentimentální a i 7) jistý jakýs takýs národ, dle kterého lze v nej- druh písní, které bycli nazval iuterkon- cetuęjších prípadech poznati, která me- fessionelní, deistické, t. j. takové, které lodie jest jen svétslcá. To se dá arci by mohl tak dobre mohamedán jako ka- ríci jen ve všeobecnu. Nejcastęji .-y- tolík zpívati. V prícinę tęchto posled- klube se z melodie zdánlivę nábozné ních mohu uvésti, co dí sv. Bernard svętská, hrajeme-li ji neb zpíváme ry- (Serm. 15. supr. Cant. circ. med) : »Si chlejším tempem. Tu se svętské motivy scribas, non sapit mihi, nisi legero ibi a myšlénky z tęzka dají zapríti. Brzo Jesum. Si disputes aut conferas, non sa- pocítíme její príbuznost s nękterou písní pit mihi, nisi sonuerit ibi Jesus.« Kazdá ze svęta. `Tak jako, kdyz do klavíru ji- píseń, ponęvadz jest modlitbou, má se ným nástrojem hrajeme, ozývají se jeho jako tato díti ve jménu P. Jezíše. struny, jakmile za,,-zní jejich vlastní ton, c) Ještę si pripomeńme zákon církve, tak jest to i zde. I v mysli naší ozve který stanoví lidovému zpęvu meze, se brzy melodie ncl:terého svętského coz jest pro nás také veledűlezité. Pro- zpęvu, s kterým domnęlá píseń nábozná vinciální synoda Prazská z r. iMo (III. bývá spríbuznęlá. Nękdy dokonce zry- 4.) dí toto: »Zpęvy posvátné, slozené chlené tempo písnę oddá nám melodii v reci materské k menším slavnostem cistę sl:ocnou, tak: ze by se beze všeho a denním poboznostem nejen dovolujeme, podle ní tanciti mohlo. ale touzebnę prejeme, aby spojenou pécí Tímto zpűsobem vychází nejcastęji pastýrű duchovních a reditelű kűrű v lidu na jevo, ze skladateli tanul na mysli pęstovány byly.« Obecné písni tedy motiv zhola obecný, který jen volnęj- prirknut jest rámec menších slavností a ším tempem byl ucinęn zdánlivę váz- kazdodenních pobozností. To jest ovšem ným. Jiné písnę, zvláštę kvartetuí, pri- zase všeobecnę receno. Ale kdo ponękud pomínají bezdęky zpęvy divadelní. Nej- vnilcl v ducha liturgie, tomu jest slovo nebezpecnęjší ale úskalí, o nęz se »menší slavnost« zcela jasné. Menší nejcastęji rozbíjí cudný zpęv chrámový„ slavností rozumí se bohosluzba ménę bývají písnę sentimentální, které lícid- slavnę konaná. A ménę slavnou jest lem falešné zboznosti budí jen city bohosluzba tenkrát, kdyz orgánűm boho- svętské. Ty se rády vymykají z jedno- sluzby není výslovnę predepsán zpęv. duchého a prostého roucha zpęvu chrá- Neb krom assistence a nękterých jiných mového a odívají se v roucho prepjaté vęcí jest to hlavnę liturgický predepsaný a nepí-irozené. Jejich charakteristikou zpęv, který ciní bohosluzbu slavnou. Na bývá sladkost k získání obliby prehnanę pr. o zpívané mši sv. jest zpęv prede- nastrojená aneb tony, motivy a akordy psán i knęzi 1 kűru; tam tedy není místa | ||||
|