|
| ||||
| ||||
|
77 —
obecné písni. Totéz platí o všech ob- všemoznę pricińovati, aby tento zákon radecli a funkcícli, které predepsaný církevní všude byl zachováván. zpęv má ciniti slavné. Jest to zajisté Soubornę tedy receno: Chceme-li prirozené. Nebo, jakkoliv by bylo zá- svou ideu uvésti v skutek a opravdu doucno, aby všechen lid v chrámę pred- zvelebiti obecný zpęv chrámový, usta- nášel zpęvy obradní, prece namnoze jest novme se pevnę na tom, ze jej budeme to nemozno pro veliké a neprekonatelné pęstovati v ducliu církve, aby se hlavnę obtíze s tím spojené. Massy lidu nejsou docílila jednota všech. To se nám po- s to, aby se vycvicily v tolikanásobných darí, kdyz budeme vybírati neb skládati zpęvech a k tomu i v reci latinské, k~e- melodie chorální, kdyz budeme dbáti ráz jest zde kvűli všesvętové jednotę dűstojnosti slov a myšlénelc a kdyz ne- predepsána. Műze se tedy zpęv lidu vystoupíme nikdy z mezí zákonem cír- poliybovati pouze mimo hranici boho- kevuíui obecnému zpęvu prirlcuutýcll. sluzby slavné. Oddęlení II. Ale tu si nikdo nemysli, ze obor zpęvu obecného jest úzký aneb ze ani Ale jiz jest cas, abychom spęli k druhé nemá býti slavný. Obor ten jest zajisté vęci. Uskutecnęní naší idey neprekázela takový, ze reditel kűru, bude-li chtíti dosud jen nesjednocenost, ale také velmi obecný zpęv peclivę pęstovati, bude skleslý vkus lidu. A tomu rovnęz cliceme míti na celý zivot piné ruce práce a odpomoci. Nejlepší a nejprimęrenęjší nikdy nebude hotov. A co se týká slav- cesta k tomu jest pęstování obecné písnę nostnęjšího, vzletirę:jšího výrazu obec- v duchu jazyka ceského, ve kterém se ného zpęvu, ani tu není zpęv ten v ni- zpęv ten koná. cem zkrácen. Vzdyt muze reditel kűru Co jest to duch jazyka? Jsou to vše- pęstovati v mezích liturguí a dűstojností obecnę uznávaná pravidla, dle nichz se vytcených i vícehlasý obecný zpęv a jazylca prirozenę uzívá, a dle nichz se treba i s prűvodem nástrojű, jen kdyz jazyk stále výše vzdęlává. Pęstovati z mezí tęclrto nevykrocí. píseń v duchu jazyka, jest dle pravidel jazykových odívati slova melodiemi a Pohlédnęme jen perspektivnę v ten dle tęchze pravidel i zpęv prednášeti. obor. Máme tu: všecky tiché mše sv. V obém se zajisté za drívęjších dob na všecky dny i na nejvętší svátky, chybovalo, a proto vkus tak znacnę po- tiché mše sv. zádušní, tiché mše rorátní. klesl. Jiz to jest ohromné pole. Dále zpęvy pred a po bohosluzbę, pred a po kázaní, a) Podívejme se predevším k melo- diím. Staré památky svędcí, ze zpęv zpęvy k odpoledním poboznostem, vyjí- ceský býval syllabický, t. j. ze na jednu maje slavné officium: litanie, zalmy, slabiku pí-icházela z pravidla také jedna zpęvy ku kí!2ové cestę, k rűzenci, zpęvy nota, rídceji více not. A tu prirozená k processím, pri nichz se nenosí velebná krasochut vyzadovala, aby jednotlivé Svátost, tedy hlavnę o krízových dnech noty, které se staly bremenem slabik a poutích, a veliké mnozství prílezitost- tęzkopádnými, rychleji za sebou násle- ných zpęvű. Neuuavný reditel kűru, po- dovaly, aby se talc strídavostí not za- hlédne-li na toto rozsáhlé pole, shledá mezila monotonie a aby se melodie zre- v nęm prílezitost k nepretrzité povzná- telnę vynorila. To dodávalo ceskému šející práci. zpęvu zvláštní zivosti a príjemnosti. Ale ještę k jednomu zákonu církev- Zpęv náš býval hybný, ciperný, cilý. nímu bycli rád obrátil pozornost. jest Jediný pohled na Rorate a na staré to onen zákon, který nám zapovídá mezi ceské chorály nás o tom presvędcí. Az mší sv. zpívati jiné písnę lec takové, prišla doba národní zemí-elosti, která jejichz jednotlivé strofy k jednotlivým jako na jiné vęci, tak i na tuto pred- cástkám mše sv. pripadají. Vznešenost nost zapomnęla a které se uzdálo, ze obęti mešní jest taková, ze mysl naše váznost zálezí snad pouze v zdlouha- nemá se pri ní zabývati nicím jiným a vosti. Tivý prednes promęnil se v šo- tedy se od ní odvraceti, coz se stává sácké loudání, jakoby zboznost nesmęla písní nemešní. Náš Cyrillský plulo od- se voLięji vznésti; jedna slabika podo- stranil jiz tak mnohý zlorád v této prí- bala se druhé. cinę zavládlý, on se zajisté i dále bude (L'okracování.) | ||||
|