|
| ||||
| ||||
|
YR I LI~
CASOPIS hro katdlickoll 1111(1bll hosNr tljon v Cechách, na Moravę a ve Slezsku, zároveń ORGrAX 0UM JEnXOxY CYR=SU. Majitel, vydavatel a redaktor: 1893. Rocník XX. F. J. LEHNER. Císlo 11. ~r ~ nllll IIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIII 111111 1111111 I I I I III I I 1111111 IIIIIIÍIIIÍI111111IÍIIIIIIIIIIIIIIII IIIIIIIIIIIIIIIIIIII~IIIIIIIIIIIIIIIIIII IIIIIIIIIIIIIIIÍIÍIÍIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIifIIIIIIIIIIIIIIiIIIIÍIIIlÍ1111ÍIIlÍIIIÍIItIÍt1111111111ÍII111111Í111c; ; Sedmé exercicie Cyrillské. Zásadg, dIe klcrgeh Ize 8 prospęchem pęstovati obecnou píseń chrámovou. 1'roslovil Clemens Kuffner. (Dokouáeui.) Ale ponęvadz se to pi•ícilo priroze- Kdyz Cyrillista zavádí presné písnę nosti, reknęme lépe duchu jazyka, a po- na osadę, potkává se casto s prudkými nęvadz nebylo lélzarű k této chorobę, výcitkami. Lidé ríkávají: Vzdyt to nemá vyvinul se nad to i jiný zlorád, totiz zádné melodie, co je to proti starým falešné ozdoby, které povstávaly rozvá- písním, pri nichz srdce skáce. dęním jednotlivých not melodie. Priro- zenost totiz nutila k hybnęjšímu zpívání Prednę: Srdce lidu skáce pri tako- a vypliiovala mezery loudavosti leda- vých písních ne vzdycky zbozností. To bylými prívęsky. Místo: si, Cyrillisto, pamatuj, abys se nedal takovouto recí oblouditi. Za druhé: Musíš dáti písnę své pred- nášeti plynnę, hybnę, aby se melodie Bo- ze pred Tvou ve - leb no . stí jejich ukázala, a tím hned z predu po- zpívává se zde onde: dobným výcitkám nadskocíš. Tím zpű- sobem privedeš znenáhla osadníky ku lepšímu vkusu. b) Lec duch jazyka zádá i správnęjší Bo - ze pred Tvou ve - leb - no - stí výslovnost ve zpęvu, nez s jakou se atd. Tak se namnoze pękné písnę bez- ještę skoro všude potkáváme. Správná cennę obohatily kudrliukami, kteréz výslovnost pak se ukazuje nejvíce v še- mnoholetým uzíváním prely ve zvyk trení pravé prízvucnosti. Zpęv jest vzlet- a staly se jaksi pojmem krásy. Násled- nęjší mluva, proto se i zpívati musí tak, kem tolio se pocaly písnę i takto sklá- jak se mluví. A my, v reci nevyslovu- dati. Tak se vyvinul falešný vkus. jeme všecka slova a slabiky stejným zpűsobem. Nękterá slova ve vętę a nę- L toho je zracita naše úloha: Mu- ]cteré slabiky v slovę oznacíme dűraz- síme pűvodní melodie vyprostovati nęji. A toto znatelnęjší oznacení jmenu- z tohoto rumištę falešných ozdob a ce- jeme prízvukem, jenz jest bud vętový skému zpęvu pűvodní hybnost a zivot neb myšléukový a slovný. Prízvulcování vrátiti. V tom se nedejme másti zád- dluzno tedy šetriti ire zpęvu. Prízvuk nými svűdnými námitkami. zamezuje monotonii a stává se duší | ||||
|