|
| ||||
| ||||
|
-93-
1888, 58.) "Tento moment byl také roz- známka Thalhofrova, 581 : »Na mnohých liodující pi•i volbę staroceských písní, místech, na nichz i na nejvętší svátky jez di•íve vyjmenovány, a bude rozhod- pri zpívané jen zpęv lidu je zaveden, ným i pri volbę ostatních písní, jez pozoroval jsem, ze zvláštę muzi málo ještę uvedeny budou. se modlí; zpívají pilnę, ale jsou-li se Pi-i tom pak nesmí se zapomenouti zpęvem hotovi, domnívají se, ze nyní na jednu zvláštní vlastnost naší ucinili své povinnosti k Bohu zadost. písnę, ze nemá zádného pred- Nęjhorlivęji se modlící nebývají nejhor- taktí (ponęvadz prízvuk v ceštinę je livęjší zpęváci.« na první slabice), nýbrz hned piný takt, cehoz u Nęmcű a v latinę nebývá. (»Ceský lid«, L, 362). Ba, bylo by dobi c, kdyby se pri mši sv. v nedęli a ve svátek Ještę o jedné vęci nutno se zmíniti. stále nezpívalo, jak se dosud dęje Ponęvadz písní se vyjadruje vniti•ní ná- (leckde vlivem protestantského zvyku-), lada a zároveii pűsobení církevního roku nýbrz kdyby místo toho nękdy hlasité na ki•esfana, bylo by snad dobre, dle spolecné modlitby se konaly, nękdy pak povahy jednotlivých cástí roku a vyni- pri jistých cástech úpiné ticho bylo, by kajícíchsváticű nękteré mešní písnę, kazdý více rozjímání vęnovati se mohl. zvláštę pro nedęle urcené, s více Tímto zpűsobem upravil Mohr tak zv. nez jedním nápęvem vydati. Pri »Singmesse«, kde zpęv sti-ídá se s hla- písních mešních z jednotlivých samo- sitou modlitbou, a sice má 4 formulái•e. statných písní sestavených bez toho talc Názornę lící neblahé úcinky stálého je (jalo výše udáno), ale pri jednotlivých zpęvu na dospęlé Selbst v cit. díle, str. (od jednoho básníka slozených) by tak 113. násl. Lícení toto je obsáhlé, takze býti mohlo. Tak v Adventę se 2 nápęvy nemozno ho zde podati, ale charakteri- (jeden pred pozdvihováním, druhý po stická místa prece uvedeme: »V kraji- nęm), o Vánocích pro kazdou cást jiný nách, kde je zaveden ustavicný zpęv nápęv, po Vánocích (vyjma Zjevení Pánę, pri bohosluzbę, nebývá obycejnę o chóru, kde tak, jako o Vánocích) se 3 (jeden o cvicení, dohledu a p. anr reci. Rozumí az do obętování, druhý az do prijímání, se samo sebou, ze všechno, co do ko- tretí konec), po Zjevení Pánę se 2, stela jde, zpívá spolu a má právo spolu v postę s 1, o Velkonocích a po celý zpívati, krása a umęní tu neplatí, jedinę cas po Velkonoci (nejvętší radost) pro snad síla hlasu! — Ustavicný zpęv ne- kazdou cást zvláštní nápęv, taktéz v tý- vede k modlitbę církevní, nevede k le- den Svatodušní, na nejsv. "Trojici 3 ná- pšímu pochopení mše sv. a spojení se pęvy, obycejné nedęle po svátcích Svato- s knęzem pri ní, ciní právę naopak. dušních se 2. Na svátky Panny Marie, V krajinách, v nichz pred Zoo lety za- zasvęcené vętší, pro kazdou cástku jiný veden výhradnę lidový zpęv, porozumęní nápęv, pro menší svátky se 3, ve všední mši svaté a církevnímu roku velice po- dni se 2. Ve svátky hlavnęjších svatých kleslo, mnohé cásti mše svaté neznají (i ceských), jako sv. Jana Nepom, sv. vęrící ani dle jména! — Chceme-li po- Václava, sv. Cyrilla a Methodęje, sva- boznost v srdci zniciti a nábozenská tých apoštolű se 3, pro menší se 2. cvicení jen zevními uciniti, je k tomu ustavicný zpęv nejlepší cestou. — Lidé znají nyní jen zpęvník, k modlitbę ne- Následující návrh byl by u nás no- pi•ijdou. Proto ani neklecívají, nýbrz sedí votou. Myslím totiz, a b y s e m e z i nebo stojí. Yi-ivyklé poti-ebę svého hrdla jednotlivé sloky mešních písní ciní zadost, uderí se pi-i pozdvihování daly tisknouti krátké modlitbi- zbęznę v prsa a jdou spokojeni domű.« cky, zvláštę odpustkové. Vede mne Tento úsudek není osamocen, podobnę k tomu zkušenost, ze dęti, kdyz se mezi soudí Scháfer, I. c. 43: »Rozhodnę škodí, slokami praeluduje, v kostele necinny jestlize lid pri mši sv. jen zpęvem se jsou, myslíce, ze kdyz nezpívají, nemají zamęstnává a z mládí jiz veden není více co dęlat. Zpűsobem navrzeným by ústní, rozjímavou modlitbou hlavní cásti se tomu odpomohlo. ~Iodlitbiclcy ty by mše sv. sledovati.« se tiskly zvláštním písmem a tak uspo- Kdyby se tęchto hlasű muzű zkuše- i-ádaly, aby se mezi sloky písnę hodily ných uposlechlo, męlo by to i tu v ý- obsahem. Utvrzuje mne v tom tato po h o d u, ze by v adventę a v postę za- | ||||
|