|
| ||||
| ||||
|
-94--
mezilo se hráti na varhany, jal; nyní Pro jednotlivé osady jsou nękterí všeobecnę protizákonę se dęje. svatí dűlezitęjší (jako patronové, uctí- vaní po celou ol:távu, nebo jival: oblí- Zvláštę pak dęti, chodí-li bení [sv. Filumena]) nez v ostatní die- dennę na mši sv., nemęly by stále cési, takze nemozno je v d i e c e s á l u í m z p í v a t i. To je rozlloduc pro nę škod- zpęvníku pati•icnę (mešní pobozností, livé z dűvodű uvedených. Proto nyní litaniemi, písnęmi) respektovati; proto místo stálého zpęvu nęl:dy se zavádí snad by se odporucovalo pro tahové (sti•ídává se zpęvem) hlasitá modlitba. osady zi•íditi jakési (po zpűsobu v bre- 'Fomu ve zpęvnících pro mládez ti•eba víri obvyklém) p r o p r i u m, které by se vyhovęti príslušnými formulái•i. Nękteré zvlášt tisklo, aby se do modliteb pro výroky o uzitecnosti této zmęny: »Po- potrebu vloziti mohlo. (Tak by bylo na vazujeme pi•ítomnost pi•i mši svaté ve pr. o svatém Martinu, Klementu a pod.) formę hlasité sti•ídavé modlitby za velmi Tímto zpűsobem by i takové poboznosti pi•imęicné pro školní mládez a vzdęla- dobre upraveny byly a tím cesta všeli- telné pro prítomné dospęlé, je-li ovšem kému nenálezitému jich opatrování za- prednes modliteb dobre nacvicen. Do- mezena. poroucíme tudíz velice, aby tento zpű- IV. Preklady písní. sob bohosluzby i u nás v Rakousku se zavedl« Quartal-Schrift, 1893, 178, po- O nich praví Dreves 123: »Co se dobnę 457. Augustinus píše, 1891, 30: týká p~ekladű, musíme rozlišovati: staré »Tato idea zamlouvá se nám jalo velice hymny Ambrozovy, Prudentiovy, Fortu- štastná, a mše sv. takto slavená bude nátovy; k liturgickému uzití psané prosy jistę jak dűstojná a vzdęlávající, tak a sekvence Notkerovy, I-lermaunovy, pi•imęi-ená. Proto duchovním správcűm Adamovy (ze sv. Viktora) nezdají se, visle odporoucíme p~i školní mši sv. ze by se daly prostonárodnę picloziti. tento zpűsob zavésti; jsme presvędceni, Velkou vętšinou (skoro jedinę pravé ze u nás, kde posud známa nebyla, zdo- Ambrozovy vyjímaje) nebyly psány pro mácní.« Ze však u nás v Cechách jiz lid, proto obsahem i formou pi-evyšují déle tento zpűsob znám jest, dokazuje velice íiroveii lidového básnictví.« Na »Vychovatel«, L, 285, kdez jsou po- str. 124.: »Jinak má se to s druhou ra- drobné v té pi-ícinę návrhy. »Svętlo dou latinských básní 13. az 15. století. pravé« od Brynycha také udává celý Ty jsou tak v duchu národním slozeny, formulái•. Sestaven je dle vyjádrení té- ze casto stízí jest ríci, co je originálech hoz slovutného auktora v Casopise katol. a co prekladem. Tahové písnę, i kdyz duch., 1892, 145 z tęchto prícin: »Kde jich latinský pűvod je osvędcen, beze katolík chce ve svém chrámu Pánę pri vší úzl:osti mezi lidové bráti sluší.« Sem mši svaté jen zpívati a zpívati, kde, patrí na pr. »Lauda Sion«, »Dies irae«. kdyz nezpívá, má dlouhou chvíli a ne- a jiné. műze dockati se konce, tam je chyba V. Písnę od kacírú slozené. veliká a zkázonosná. V jiných zemích jsou na tom lépe. Tam dovede se kato- 1. »Melodie a texty, jez beze vší lík i bez knízky modliti s knęzem. Ba pochyby od jinovęrcű k církevnímu uzití jsou krajiny, kde se lid pH mši svaté slozeny byly, zásadnę jsem nepi-i- radęji modlí nezli zpívá. Zdá se, ze j al.« Tal: píše Mohr, 1. C. 21. Thalhofer málo jest u nás katolíkű, ktei•í by byli pak dí: »Zvláštní dilraz v církevních s to bez modlitební knízku s knęzem zákonech synodálních na to se kladl, obętovati, Kristovu obęt tęla i krve aby katolíci nikterak nezpívali písní, s celou vroucností spolu s ním Bohu po- jez jsou obsahu kacírského aneb alespoil dati a duchovnę prijímati. Kéz by ka dý od kacíric slozené a jez nebyly bisku- katolík umęl pri mši svaté spolu s knę- pem schváleny.« — Ustanovení praz- zem se modliti, tak, aby jej krok za ské synody z roku 1865 zní: »P í s n ę krokem sledoval. Knízka: »Svętlo pravé« v reci obecné, jez nejsou po l:a- dává k tomu návod, jest jen zapotrebí tolicku zhotoveny, vesmęs a na- na osadę to "navésti, pri školní mši sv. prosto buc'te odstranęny.« -- vzdycky nezpívati, nýbrz hlasitę tak, Synoda August. r. 1567 praví: »N a i- i- jal: to v knízce, sledovati, za nękolik zujeme, aby z chrámű našich se let dovede to vętšina osadníkű.« vyloucily zpęvy od ]:acírű,necht si sebe více vynikají krásou melodie | ||||
|