|
| ||||
| ||||
|
27
jim láme vaz. Vpadli do toho sice rázně, ale nerázně to řežou. Housle vrzají a skřípají, piš f a 1 y křičí, až bys o uši přišel, ano mnohdy se tak rozvřisknou, jako bys husu škrtil; trubači chtějí býti také slyšeni, velká trouba houká, div že nepraskne, a bubny víří až strach ; jde to, jen to řinčí. Ale běda! h o u s l i s t a se spletl ; hra jef 3. čtvrt, kdežto druzí 4. již odehráli; p í s k a č i se také tak tuze pedanticky taktu nedrží, a druzí si počínají již také s v o b o d o m y s 1 n ě. Již se ztrácejí a rozpadávají, tonou—a2 varhaník pinými rejstříky té šarvátce hlučně smutné učinil „Amen.” Nepřeháním. Ta-ková bývá ve mnohých vesnických chrámech hudba, a to o velkých svátcích. Ne-bývá tok poslouchání, ale jsa ve chrámu, neposlouchati nemůžeš. Lid se místo modlitby na kůr ohlíží a směje se a hudebnici se také směji; mnozí pak z lidu vyšedše po službách Božích ze chrámu, praví : „Ale, lidi, lidi, ti to tam dnes zas řezali! to byla muzika!” — Není-li taková hudba místo ku pobožnosti ku pohoršení? Jak tomu křiklavému zlu odpomoci? Díky slavnosti svato-Vácslavské, jež k obnoveni a upraveni hudby chrámové podnět dala. A proto s radostí vítáme i u nás šlechetné snahy veleb. p. Lehnera, jenž vydáváním hudebního církevního časopisu „Cecilie” se o p o v z n e š e n f a zvelebeni hudby posvátné rázně zasazuje. Dílo jeho s dobrým se již namnoze potkává výsledkem. „Vidí aquam”, ,asperges me" a „responsoria” gregorianská, jednohlasná, jím vy-daná již máme. Pan Jos. Fórster vydal čtyřhlasná responsoria dle církevního Rituálu spořádaná, jež za 1 zl. r. č. jsou v kněhkupectví Kristofa Kuhe-a v Praze k dostání. Veled. bisk. Ordinariát Č.-Budějovický povolil, by taková z kostelní pokladnice se za-koupila. -Náš veled. p. děkan P. Josef Vačkář je již objednal, a anto ředitel kůru našeho p. H. Vacek je ochoten zpěv gregorianský ve chrámu našem zavésti, těšíme se, že co nejdříve zaznívati budou i v našem chrámu zpěvy gregorianské, jako se již rozléhají z úst mládeže a částečně i lidu zpěvové noví. 0 výsledku podám zprávu. (Pokrač.) Pěstování zpěvu církevního. Čechy. Z arcidieeésa Pražské. Z RakoVnÍka, 24. února. S potěšením sděluji, že jsme první neděli postní poprvé v chrámu Páně slavně vystoupili. Hned ,Asperges me" přednešeno více nežli 70 pěvci, učinilo hluboký dojem, načež následovala Zvonařova mše, která se velkým a malým sborem s průvodem varhan a contrabassem náležitě přednesla. Responsoria jednohlasná též dobře provedena, a takřka v tento čas patřící — vše bylo nové a zde neslýchané. Náš literátský sbor statečně si počíná, 2 neb 3kráte týdně přijde ke mně do hudební a pěvecké školy — a cvičí se pilně a v skutku s nadšením. Nikoho nepřekvapí, že jsme až do našeho veřejného vystoupení mnohý falešný úsudek slyšeti museli; ale přesvědčili se ti mnozí naši „Sehiedermajeráci”, nebo^ se ku produkci dostavili a přesvědčili, to že jest ta pravá hudba chrámová. Obecenstva v kostele pozorovati bylo 7kráte více než jindy, a každý řekl, že jest to krásné. Nyní opět cvičíme ,Vidi aquam", „Vexilla Regis”, ,Eece quomodo", „Regina coeli” a „Te Deum” ; bude se to při té mohutnosti velmi dobře dělati. Též se musím chvalně zmíniti o vedlejším sousedu ve vsi Lubné u Rakovníka, panu Janu Vojáčkovi. Pilně cvičí a má pěkný a dosti dovedný sbor — byl jsem u jedné zkoušky přítomen — a jeho zvláštní pilnost podivení mé vzbudila. Račtež být ubezpečen, že co skála vytrváme a zvítězíme ! Jan Janák, ředitel kůru. Z CelákOViC. Vznešený, však i nesnadný úkol vytknula si „Cecilie” ! — „Vystaviti ideal čisté hudby chrámové, poučení a prostředků poskytovati” vznešený jest cíl, však přetěžko týž ,ideal v život uvésti" nejen z té příčiny, že stavba nová obtížna bude, nýbrž i proto, že dříve bude třeba bořiti a odklízeti, „co věkové postavili a zavinili.” — „Boj vypovězený zlořádům zahnízdivším se v stáncích Bohu posvěcených” dlouhý a lopotný bude, ježto nemožno jest „udělati jako bič z provázků a vyháuěti všech pištících a bubnujících z chrámů a regentům rozsypati partesy a bubny jim zpřevraceti a říci jim: Dům Boží dům modlitby jest a vy jste jej učinili rejdištěm intrát a fanfár divokých”. (Mark. 11, 15.) Každý, byE sebe opatrnější k obnovení církevního zpěvu pobadatel (zvlášE není-li jím ředitel kůru sám) narazí na odpor a obtíže veliké. Zakusil jsem toho sám. V chrámu našem „oslavují” se svátky intratami a Schiedermeyerovskými skladbami a „zpěv lidu” obmezen jest na několik písni, z nichž jedna: „Již jsem dost pracoval” neb dle téhož nápěvu „Horo Olivetská” po celý půst den co den se zpívá. Dva placení literáti, z nichž jeden je „na prsa pryč” a druhý —často chraptí, „řídí” zpěv mimo služby Boží — až smutno! Sám lid nad takým smutným stavem zpěvu chrámového i hudby posvátné hořekuje. — Počátek k lepšímu měl dle přáni | ||||
|