|
| ||||
| ||||
|
První cást má za základ canon:
Chri-stus factus est pro no bis, fa-ctus est pro nu - bis o - Ué - di - ens us- _ v que, us - que ad mor - -tem, o - bé - di - eus us - que ad mor - tem Tuto dlouhou vętu s nepatrnou zmę- Nęco takového nikdy jsem neslyšel. Ni- nou v posledním slovu opakují v pęti- kdy nezasleclil jsem skladby, která by ctvrfové vzdálenosti taktové všecky hlomoz, zmatel:, v&iky a plác lidstva ctyry hlasy do jedné noty. Povstane lépe a trefiięji vyjádiila, nez toto vý- z toho ohromná smęsice hlasu, jako tecné dílo. Kdo je jednou slyšel, do kdyz se celý svęt dá do bolestného smrti na nę nezapome.ie! Dloulio, dlouho ná~ku. Jeden hlas pi•es druhý tu vystu- ozývají se v duši ty zalné výkriky, puje, volaje zalostnę: >obédiens usque, které se slévají ve zvláštní, neslýchaný usque ad rnortem«, coz prorývá srdce souzvuk, jenz, ac se męní, pi-ece poráde v nejhlubších útrobách. Clovęk tu vidí týz zűstává, jako kdyz se vzlykot lid- v duchu všecky národy shromázdęné stva na rozlicných místech, tu výše, tu pod l:i-ízem a s úzasem naslouchá, jak níze, zde silnęji, tam slabęji, ale všude se ze všech hrdel dere srdcervoucí úpęní. jedním zpűsobem ozývá: i Pojednou bas, který stále s ostatními Lec veliká bolest, nęjakým nátlakem hlasy závodil a ve všeobecné té vi-avc pi-ed casem utišená, propukává znova a i vvnilcající místo zaujímal, sveze se s vętší silou, jako boure, která, kdyz se v nizší pololiu, jakoby chtęl zmírniti to na chvíli pi-etrhne, tím krutęji se potom všestrauné lkání. Ale prece jest mu zdvíhá. Shakespeare lící to v »Hamletu« jaksi tęzko, aby to zpűsobil hned. ti zdyt asi tal:to: »Jak pi-i bouri, co se casto tu i tam sám ještę odbocí a zasténá si stává, umlknou nebesa, dav mracen stojí s ho'ejšlcem. jen ponenáhlu se mu po- tich, jek vichru onęmí a v pi•írodę vre dai-í, ze zmírní a ulcolébá to veliké po-. mrtvost hrobová ... v tom rudoki-ídlý hnití. jiz nastupuje rovnováha; poly- hrom rozpoltí nebes kruh ... atd., Talc phonie zní jiz více liarmonicky a klidnę i zde tím moliutnęji nez prve rozlehne ukoncuje první oddíl. Povšimnutí zaslu- se podruhé výkrik úzasu pri poliledu a huje zde prekrásná vęta v tenoru. -- a vzpomínce, jaké smrti Pán se podro- | ||||
|