|
| ||||
| ||||
|
— 7 —
telského zcle skvęlých výsledkú docinila se. Jednota ucitelský s velikou láskou a ochotou iiclí. Je na však nemęla stanov, nękolik rokű zkvétala, ale dęje, ze Jednota všestranné príznę a uznání v3cch pozdęji ochabla a usnula. Lid zdejší má hlas farníkű brzo si dobude, jelikoz bude zde jediiijm pękný, zvucný a objemný, tak ze by vęru škoda spulkcm, jenz na verejnost ke cti a ozdoUé farnosti bylo, tuto hiivnu zakopati, toho daru nešlechtiti a vystupovati bude. Aby se pak Jednotę pevný polozil dále nerozvíjeti k cinnosti uutohoslibné, zásluzné základ a více prospívati mohla, treba, by męla a bohumilé. Proto s všeobecným úcastenstvím a stanovy. Proto osmęluji se vys. dűst. pane prositi s radostí byl vitán nyní opęt úmysl, Jednotu Cy- o laskavé vyhotovení a brzké zasláni prípovędné rillskou znovu zriditi a k •,ivotu novému zase pro- listiny a potrebných výtiskú stanov. Nové iunosti buditi. Caenű cinných, dospęlých prihlásilo se zdejší jednoty -,Zdar ]'óh!« na 35. Ti scházívají se s chvalitebnou horlivostí František Mikan, 2 az 3kráte v týdnu ke cvicení, jez zdejši sl. sbor duchovní správce. FEUILLETON. Z M Ý C H P A M Ę T Í_ Cyrillist im pro radost napsal Dr. Rudolf Horský. (Pokracování.) V nejpękuęjší básni s,-é, »Písni ských ujištovali, ze premnohá jejich bá- o zvonu«, praví Schiller, ze nejlcrásnęj.~í dání a pátrání Hájka znamenitę potvr- den zivota jest deu, v který roztouzený zují, ze by ale to mohlo býti pravda, milenec slaví svatbu s vyvolenou druz- to slovanská naše nátura potvrzuje. kou svélio zivota. Cvaacarovi a Marjáuę Pęšinky na návsi, vedoucí od doleuí nejkrásnęjší tento den vzešel. Cvancara, vesnice ke škole a od liospody Ice dvoru který štastuę jiz vylezl na šestý šprysl byly hoduę ucupány jiz z rána, ac v noci svého mládeuecl:ého zivota, nebyl sice pripadlo liezky snęhu, avšak pęšinka od zádným roztouzeným milencem, vzdyt Gpęvácl:ovic ku krámku zidovky Stei- sám kazdému vykládal, ze se »nezení nové byla udupána jako mlat. A jak by pro blázny«, ale prece touzil po vlast- nebyla, kdyz stará lpęvácková kazdé ním hrnci, v nęmz by mu j eli o zena chvíle vyletęla, klusajíc jako poštovský vai-ila, a po vlastní domácnosti, kde by liűl sem a tam, brzy pro špendlíky, brzy na stará holena trochu poklidu našel. pro pentlicky, brzy pro krajky a po- A Marjána touzila po cepci, at uz jí ho dobné trety, lcterých IXlarjána l: svému nasadí kdol:oliv, jen kdyz nemusí více uevęstinskému vystrojení poti-ebovala. jako stará panna za trest drhnout praš- nou bránu. Touzili tedy po sobę oba Ale, Marjánę všechna cest! Pospíšila dva, ac jim o lásce nešeptal tichý mech si se strojením jako zádná jiná. Vstala a hrdliccin nezval ku lásce hlas. Všalc o ctvrté ráno, ac po celou noc ol:a ne- ale také nebyl tichý máj, nýbrz mra- zamhoui-ila, a o osmé jiz byla hotova. zivý leden. O pű1 deváté pi-išel Cvan.ard, vystrojen Slunce vycházelo az k osmé liodiuę v nejlepších svých šatech, maje buclatou a osvítilo az za pűl hodiny zasnęzenou tvár cerveńouckou a hladouckou »jako krajinu a ještę pozdęji staroslavnou Kej- muuzemlicku«. rakové svędectví tnu slcou náves, kde prý za onolio casu, jak o té tvái-i vydala nastávající jeho tchynę, Hájek vykládá, po svém, dosud zacho- a to byla vęru od ní pochvala veliká. vaném a bedlivę zacliovávaném zvyku Kajka jiz tu byl di-íve a posiloval se Cechové bratrsky se klacky a kyji po- ua své ríkání a zpívání jitrnicemi, jichz prali, takze hojnost kyjű po dlouhá léta męl pi-ed sebou jako slámy. Ale nebál zde se nacházela jakozto dűkaz ceské se jicll. Udatnę do nich píchal a sekal, svornosti a lásky. Na tomto místę vy- a dvę z opatrnosti zabalil si do šátku, stavęna pozdęji vesnice, jíz od mnozství aby nilcdo nevidęl, hodlaje si pozdę i zde zbylých namlácených a premláce- na nich pochutnati. Také ostatní host ných 1zyjit dáno jméno Kyje. Já nevím, pomalu se scházeli, ovšem ze ti vzdá- jestli I-Iájelc nelze, ac tnne nęlcteií známí lenęjší; ti blizší dle starého zvyku ce- ze spolecnosti prátel starozitností ce- kali, az Kajka pro nę pi-ijde, a ten, po- | ||||
|