|
| ||||
| ||||
|
k~tolickoll poSv:1tnon
CYR=SZÉ. Majitel, vydavatel redaktor: 1894, Rocllík XXI, F. J. LEHNER. Císlo 2. iinuuinnńuumuumnmuminulunmInnumununuunnnmmiwinnmiuiiiniiiniiunnninumnununnuuuw innnn nunnnuuuunnununumnnnnnmuununnunuunmimiiiimmnminnunnmiinl~ Giovanni Pierluigi da Palestrina. K tristoleté mu jubileu jeho úmrtí napsal K. Konrád. Zajdeme-li ve vatikánském vele- rodilt se v prastarém męstecku Pale- chrámę v Rímę do levé prícné lodi, strina, jemuzto stai•í Rímané i•íkali Prae- shledáme tu pred prostredním ze trí ol- neste, 1. P. 1524. z tak chudých rodicű, tárű vzácný pomník s lakonickým nápi- ze bylo mu nejednou i almur.ny doze- sem: » Joaunes Petrus Alojsius Praene- brávati se po ulicích onoho męsta, jez stiuus, musicae princeps«. Uvázíme-li, pak nade všecky vrstevníky proslavil. ze v tomto velechrámc všeho ki•estan- Z blahobytu netęšil se snad nikdy v zi- stva toliko nejslavnęjším niuzűm, ba votę; neb ještę u vysokém vęku asi i z dlouhé rady papezű jen velkým a 64 let naríkal v dedikaci papezi Sixtu V., slavným postaven zde památník, pocho- ze jej tízila nouze od jakziva. — Však píme, jak velice proslaveným muzem zvucný, krásný hlas získal mladému býti musil tento »kníze hudby«, zet i jeho Petralojsiovi záhy príznivce. Asi v 16. památka tu zvęcnęna byla. roce svého mládí prijat byl v Rímę do Dne 2. února t. r. bylo tomu tri sta hudebné školy nejslavnęjšího tehdáz mi- let, co se tak stalo a Palestrina povolán stra Goudimela, téhoz mistra, od nęhoz byl na vęcnost k nebeským liodűm Be- pocházejí krásné harmonie ceských zal- ránka Bozího, jejz nade všecky pęvce mű Daniela K. z Karlsperka. Tento mistr oslavoval na zemi. Jest tedy letos všem zaštípil do duše našeho Jeníka ony ja- ctitelűm a pęstitelűm pi•esuého zpęvu drné zárody hudebného umęní, z nęhoz kostelního, jest zejména Cyrillským jed- pak vzrostly hojné štępy presladkého notám letos oslaviti tristoletou památku ovoce, »nebeských harmonií«. Tyto zá- úmrtí tohoto nejvętšího a nejslavnęjšího rody pak zdokonalil Palestrina v prísné reformátora kostelního zpęvu, jehoz tę- škole Nizozemcanű. lesné ostatky byly za papeze Kli- Roku 1551., tedy v 27. roce zivota, menta VIII. s nejvętší slávou ulozeny jiz byl mladému mistru Pierluigi svęren k budoucímu vzki•íšení v onom vele- dűlezitý úrad ucitele kűrových zpęváckű chrámę, jejz nade všecky mistry pro- u sv. Petra ve Vatilcánę a zároveń ka- slavil v pravdę nebeskými zpęvy. Této pelnictví téhoz velechrámu. Jiz tehdáz památce knízete a krále Cyrillských slozil a do r. 1554• i tiskem vydal prvý pęvcű vęnovány budtez i tyto rádky. svazek ctyr- a pętihlasných mší. Od toho Jako mnohý z nich narodil se a zacal casu pak jiz neustál skládati mše, mo- i náš Pierluigi (rodným jménem prý tetta a jj. pi•ehojné plody geniálního »Sante« zvaný) chudę, ba nuznę. Na- ducha svého az do smrti. Jest jich tolik, | ||||
|