|
| ||||
| ||||
|
ualým umęním. Zasneme, nahlédneme-li za jeho zivobytí, znamenáme zejména
toliko do seznamu všech jeho skladeb, z dopisu slavného skladatele Mat. Asola jez právę souborem poprvé vydalo cilé a 14 jiných, naskrze vynikajících skla- ual:ladatelstvo I3reitkopf & Haertel v Lip- datelű vlašských. Chtíce uctíti jej, po- sku v 32 foliových svazcích. Tut v pravdę slali mu (»ad celeberrimum ac praestan- műzeme ríci, ze kolik svazkű slozil Pa- tissimum in arte musica coryphaeum...«) lestrina, sotva tolik skladeb slozil jiný r, 1592. knihu zalmű, vlastuícll to skla- mistr. Vizme: sedm svazkű 4 --I2 hlas- deb svých. V pi-edmluvę této knihy uých motettű, 15 Icnili ctyi•- az osmi- vzdali mu tuto nejvyšší chválu: »Jako hlasnýcll mší, dva svazl:y hymnű a offer- reky k mori, svému otci a pánu, spęjí, torií (v I. sv. 45, v II. 68 skladeb!), tri vęnuji téz knęzí, v tomto díle zazna- ]:niky 4--6hlasných lamentací, ti•i knihy menaní, na mé pozvání tyto zalmy Tobę litanií, dvę knihy Maguificatű, ba dokonce jako oceanu hudebného umęní na i dvę knihy madrigalű a ricercarű. Tot znamení své úcty a svého uznání. l á d- v pravdę obrovská plodnost ducha, ja- nému hudebníku do nejzazšího kouz vykázati se műze toliko nejvętší kouta svęta není Tvé jméno ne- geuius hudby, jejz proto výborný zák známo; všickni Tę ctí a k Tobę po- jelio Guidetti po zásluze nazval kníze- hlízejí. Sám jsem se k Tobę neodvázil; tem hudebného umęní, »vir musicae artis proto vyhledal jsem vrstevníky a tak facile princeps«. (Viz Haberl, 1. c.) pozdravujeme Tebe j a k o s p o l e c n é h o \ jaké to skladby! Ona svętoznámá otce všech hudebníkű.« A t. d.") Zda chvála, kterou vzdal papez Pius I.V. nej- více ještę lze pi•idati k této nejvyšší proslulejší skladbę Palestrinovę (refor- dythyrambę samých mistrű hudebních? macní mši » pp. NIarcelli«), platí pinou \ co my, pi•átelé a pęstitelé presné męrou téz o jiných skladbách jeho; nebot hudby kostelní vzdáme knízecímu jubi- hudební sloh, který jsme zvykli nazý- láru na cest jeho letošní památky? Za- vati »palestriuským«, nepocíná teprve jisté kazdá Cyrillská Jednota, kazdý touto reformacní mší jeho, nýbrz do- kostelní sbor zapęje mu nękterou z an- stoupil jí toliko umęleckého vrcholu dęlských skladeb jeho, vlastním silám svého dle stanovených zásad komise pi-imęrenou, netoliko na jeden den, alebrz kardinálské z r. 1563. Zvláštę jasnę zrací zai-adí je na vzdy do svého kűrového se tato pravda v improperiích Palestri- repertoria. Aby se tak stalo, pamatujme, nových a v jeho šestihlasué mši, na ze nesmíme męriti skladby jubilárovy hexachord jiz di•íve slozené. Jest tak loktem hudby moderní, alebrz musíme prűzracná jako mše pp. Marcelli, casto zbozným duchem a obętovným studiem pouhé falso bordoni jevíc. Proto nejpi•í- pouoi-iti se nejprve do hlubokých tajű a padnęji stanovil velký význam Palestri- krás jeho nebeské, nikoliv pozemské núv iczenský kauovuíl: Dr. Yroske jiz musy. Pal: teprve pochopíme jeho r. 1553 i-ka: »Pravá velikost Palestrinova skladby, zamilujeme si je a neupustíme charakteru v tom se zakládá, ze vęnoval více od nich. (Viz také Dra. Ambrosa umęlecké tvoi•euí celého zivota svého, soud o tom v Geschichte d. Mus., IV., do hloubky a šíi•ky náramné, ryzímu str. 5S.) slohu církevnímu.« Jak veliký by1 proto vęlilas mistrily jiz Haberl, 1. c, str. 12. Matutinum Tenebrarum v metropolitním chrámu Pánę. Vypravuje Clemens Kuffner. (Pokracování.) V pravdę, tato skvostná komposice, známost. Kdyby svętské koncertní sínę ]cteráz jest jedním z nejvzácncjšícll a męly podobné skladby, znęla by chvála nejpodivuhodnęjších klasických dęl svę- její po všem svętę. Z té príciny uvádím tových, zasluhuje toho, aby pi•išla u vętší zde druhou cást její, jak jest, v celosti: | ||||
|