|
| ||||
| ||||
|
— 1 3 --
pohybují se zvláštę z pocátku u veliké projevili tu sklícenost a prosbu svou. vzdálenosti od sebe. A tu pi•evhodnę naskýtá se nám tento Rozrušení mysli, pred tím v takové zalm, v nęmz se tak pravdivę zrcadlí míre nastalé, zase se znenáhla upokojuje. celá naše kajicí útroba, a jenz tak pri- Slavný ples andęlű a vędomí, ze se nám męi•enę zádost naši tlumocí. Pro tuto smrtí Kristovou zase otevi-elo nebe, ze neocenitelnou vlastnost svou stal se Bűh jest nad námi usmíren, ze jsme vy- zalm 5o, nejpopulárnęjším a nejuzívanęj- koupeni, zhojuje jako balsám bolest naší ším ze všech zalmű. Slova jelio pűsobí duše. 7. hloubí srdce modlíme se s církví neodolatelnou mocí na ducha lidského. svatou »Otce náš«, nebol dostiucinęní Kdoz by se podivil, ze i hudebníci všech Kristovo vrátilo nám Otce a práva sy- casű se snazili, aby hudebnę vyjádi•ili novská. to, co v srdci cítili, kdyz o slovech jelio Ach, jal< mocnę pűsobil ten zpęv! rozjímali? Celé rady skladatelű obíraly V celém chrámu není clovęka, jenz by si tento svatý text k hudebním koncep- jím nebyl dotknut. Kdo by té chvíle do cím. Avšak lépe az do dnešního dne kostela vstoupil, poznal by na první po- nepriodęl nikdo zalm 5o. skvęlejším rou- hled, ze se tu dálo nęco velikého. Pa- chem hudebním nad dva mistry starého nuje tu ticho hrobové, nikdo se nehýbe, vęku: Allegriho, a jeho následovatele všecko polcornę klecí polii-ízeno v ná- Baie. Díla jejich jsou neprekonatelná. bozných myšlénkách. Nedęje li se tu Ideal andęlského kűru, piný nejlíbezncjší v srdci mnohého nęco podobného, co se harmonie, prebohatý krásami a rozmani- dálo v duši pohanského setníka? — Jak tostí, daleký vší rozmazlené sladkosti a zváznęly pojed iou tváre, které ještę sentimeutálnosti, cistý, uchvacující, pro- pi-ed clivílí zái•ily náladou svęta! Sklo- nikavý, a pi•i tom tak jednoduchý — peno hledí do zemę to oko, které se v tęchto skladbách se vtęlil. Jsou to pi•ed tím na všecky strany zvędavę to- produkty prvního rádu, jak byla Feidi- cilo. Jakási tvrdá pecet uzamlcla to šví- ova Pallas, Homerova llias, Shakespe- torné ústo, které diIve k Bohu nemlu- arűv Lear, Palestrinova Marcellslcá mše vilo. Zde a tam skrápne s ocí drahá a j. v., jichz cena nikdy neuvadne. Celý perla kajícného pohnutí. Jediné, co pi•e- hudební svęt vzdává tęmto nesmrtelným, rušuje tajemny ticho, bývá hluboké po- mistrovským kusűm zaslouzenou chválu. vzdechnutí, kterým se uvoliíuje nitro Tyto skladby jsou dűkazem, co műze vroucími city sevi•ené. Talcor-ou moc duch clovęka Bohem obdarený provésti má nad srdcem lidským svatý zpęv nękolika málo notami. církve! Tane mi tu na mysli, co psal Máme-li i•íci, komu z obou nálezí sv. Augustin (Conf. g, 6.): »Jak mnoho vétší chvála, jsme vęru na rozpacích. Tkal jsem v písních a zpęvích Tvých, ..Mű2eme ríci jen tolik: Allegri jest pű- mohutnę dojat sladkozvucnými církve vodní. Bai jest zák, jenz v šlépęjich Tvé hymnami! Splývalyf zpęvy ty v uši svého mistra popošel dále. Avšak nebyl mé, a do srdce mého zcištęná se prý- by s to, aby se vedle nęho postavil a štila pravda, a vzplanul tam olień zboz- vedle nęho obstál,. kdyby sám podobnę nosti, a proudily se slzy, a dobre bylo nebyl veleduchem. Allegri má ve svém mi v nich.« »Miserere« pouze trojí melodii, z nichz Ale tento zpęv jest jen jaksi úvodem se dvojí stále opakuje. Bai má jedená- k následujícímu nyní zalmu 5o. V této cterou melodii, vzdy novou, pi-ekvapu- svaté dobę modlí se Církev sv. po všech jící a neodolatelnę krásnou. Lec úmęr- hodinkách tento kající zalm, který psal ností, ušlechtilostí a bohatstvím pi-ece David tenkrát, kdyz Duch svatý napinil pi-edcí Allegri nad Baie dosti znatelnę. srdce jeho zárem pravé skroušenosti. Skladba Allegriho bude vzdy radęji po- Bohem vdunutá slova jeho jsou nejdo- slouchána. Opakování dvojiho zpűsobu konalejším výrazem nadprirozené lítosti lépe se vzije a porozumí, nez veliká nad hi•íchy. A kdy nám více vstupují rozmanitost s]cladby Baiovy, jejíz krásy naše hi-ichy na mysl, nez tenlerát, kdyz pi•i poslouchání nelze zazíti. Jest jí si pi-ipomínáme, co náš Spasitel vytrpęl mnoho najednou. — Kűr Foerstrűv pro- k jich shlazení? 'tenkrát se nejvíce pro- vozuje » Miserére« od ctyi- rozlicných bouzí v nás vędomí naší ohromné viny, skladatelű. A sice od F. Aneria, Jalc. tenkrát nejvíce cítíme potrebu, abychom Hándla, Greg. Allegriho a Thom. Baie. volali lc Bohu o smilování. Lec nenalé- Skladby prvých dvou vymykají se záme v sobę slov, jimiz bychom Bohu z tohoto mého lícení, jelikoz jsem»Mise- | ||||
|