|
| ||||
| ||||
|
— 14 —
rére« Aneriovo sice slyšel, avšak ne- slyšel nęco ne obycejného, co se ne- mám ho po ruce; Hándlovo zase mám, slýchá kazdý den, a to tínl mocnęji pro- avšak neslyšel jsem ho. — budilo po nęm touhu a lacnost. Ted Nez prikrocím ještę ku prednesu jsem zrovna horel. Coz by v celé Praze dvou posledních skladeb, dovolím si jako nebylo duplikátu toho »unicum«? A zlo- mimochodem se zmíniti o tom, jalo jsem bil jsem se na pana K. pres všecku jeho }c nim pi- el, coz mi snad laskavý cte- nevinnosf. Nejradęji byl bych se na nęm nár nebude míti za zlé. vymstil za to odbytí, kdybycli, našed Allegriho » lTiserére« slyšel jsem po- nękde jakýkoliv, i treba dost bídný a nejprv asi v roce 1878 v císaiské kapli, neírpiný opis Allegriho, mohl lc nęmu lcde je rok co rok na Velký Pátek s vítęzoslávou prijíti a i-íci: Podívejte v 7 hodin vecer po kázání a za úpiné se, pane, já to vaše unicum mám jiz tmy provozoval tamęjší reditel kűru, odjinud! A vskutku; jalo skoro tęz]cé a chvalnę známý vlastenecký skladatel pan nemozné bylo získání té skladby na Knahl. Pi•ítomna bývala elita Prazská, jedné stranę, ta]<: lelice jsem k nęmu najmę šlechta. Po zpęvu následovalo po- pi•išel na druhé. Jedné krásné nedęle po- zehnání s otatkem svatého ki•íze Kri- šeptal jsem panu rediteli Chlumovi stova. Jiz pri tom prvním poslouchání z Krestanské akademie, jenz toho casu byl jsem étherickými tony díla Alle- se svým sborem u nás v seminái-ském griova uchvácen a svrcliovanę príjemnę chrámu Pánę zpívával, nemá-li, nebo pi-ekvapen. Tot byly tony, po jakých neví-li o Allegriho » :Miserere«. Pokrcil dávno práhla du'1e má, a zde jsem je rameny, ale dolozil: Podívám se nękam. nalezl! Jenom ze to štęstí mé trvalo Nesmím vyzraditi, kam se podíval, ale jen nękolik minut, a to na celý role. za nękolik dní mi je pi•inesl. Staré Lip- Druhélio a následujícího roku jsem si ské vydání z minulélio století. Ani jsem akolutaci v císarské kapli jako alumnus nevęi 1 svým ocím; ale tu stály tytéz od spoluzákű za kazdou cenu vymohl, noty, které jsem nahoi-e slyšel. Nebylo abych se mohl zas blazenę pokochati pochybnosti, Allegri tu byl! Tenkrát byl v tęch zvucích cherubínských, které mne jeden z mých nejšEastnęjších dnű. Samou lákaly ze všelio, co jsem kdy slyšel_, radostí zapomnęl jsen: se p. K. vymstíti. nejvíce. Po ti-etí ale nesl jsem jiz s sebou Nastaly zrovna prázdniny, po tretím roc- ten úmysl, ze pozenu útokem na pana níku, a já męl dosti casu na opisování. chorregenta, aby mi partituru pi-epűjcil Okamzitę jsem se dal do té práce a k opsání, nebo míti Allegriho stalo se s ukrutnou pietou opsal všecko do noty. mi takrka fixní ideou. Ale, já neštastník, A byly v tom vydání i jiné pękné vęci: nemęl jsem tenkrát ani tušení, ze to Palestrinova díla: 8lilasé »Stabat Mater« bude tak tęzká vęc. Pan chorregent vy- a »Improperia« a Baiovo ».Ntiserere«. valil na nule oci, jakoby pochyboval, Všecko jsem opsal. Pak jsem se mstil mám-li rozum, a odbyl mne opovázlivce jen v myšlénkách slovy: Já ti dám slovy: Já nemohu z císarského arcliivu »unicum«! niceho pouceti, a dokonce ne vęc, která Talc jsem tedy nabyl ony skladby. je v Praze unicum! Chtęl-li jsem tedy Dobrý ctenári, odpust, ze jsem tu napsal ukázati, ze mám rozum, musil jsem pád- nęco, co nebylo na Matutinum Tenebra- nost toho dűvodu uznati, mlceti a pęknę rum v metropolitním chrámu Pánę. Ale se porouceti. Tak jsem byl liotov, a műj vypsal jsem to za tím úcelem, aby tę ideál byl ten tam. Ale to »unicum« mi následující ulcázlcy tím více k sobę pi•i- nedalo pokoje. Právę to slovo »unictim« poutaly a abys se jimi podobnę jako mne potvrdilo v mém tušení, ze jsem jednou já mohl potęšiti. (Uokon;ení.) Obecná Jednota Cyrillská. VYROCNÍ ZPRÁVY ZA ROK 1893. Areidieeése Prazská. Ze ZIZYOVá. S obzvláštní radostí podávám za rok 1893, ueboi tento uplynulý role byl zárovei letošního ruku zprávu o 8innosti naší Jednoty farní ro. rok trvání naší Jednoty. Ano, letos jest tomu | ||||
|