|
| ||||
| ||||
|
-34
jeho byl hojný a velepoiehnauý. Kromę mnozství mají-li tyto déjiny pudati puvšcchuý obraz ieée- jednotlivých pojednání, clánkű, popisű, monografií ného zpęvu, bylo nám stále plihlíieti téi ke všem a zpráv o kancionálech, o literátských bratrstvech, ostatním stránkám jeho; proto dbali jsme také o zpęvu a hudbę starých Cechű bylo mi prozkou- slovesné, písaiské, malírské a jakékoliv jiné úpravy mati a kriticky protríbiti mnoho zpęvníkű rozma- a zdoby našich kancionálű a písni, aby obraz byl nitých a rűzných druLű, vedlé katolických téi úpiný. Tou prícinou bude nám piihlízeti také ku mnoho nekatolických, jez následkem nešiastného zpęvűm jinovęrcű, bychom poznali pűvod a pomęr nábozenského rozkladu ceského národa mnozily se jejich k zpęvűm církve katolické, obsah a cenu jako houby po dešti. Tato práce nebyla vzdy pií- jejich. jemná. Má-li všechna tato práce státi pevné jako bu- Yonęvadi pak od XV. vęku nabývala literátská dova na skále vzdęlaná, treba váziti její stavivo bratrstva vidy vętšího a rozhodnęjšího vlivu na z pűvodcích pramenű Tęch proto vyhledávali jsme další vývoj všeho posvátného zpęvu staroceského, dle moznosti, pribírajíce odvozené prameny a prí- bylo nám do tohoto dílu Dęjin pojmouti také celé toky jen, pokud za vęrohodné jsme je mohli míti. déjiny tęchto bratrstev. Bylo sice jii mnoho psáno Byloi i pűvodních pramenű ještę neznámých a ne- o nich, ale prece ještę nikoliv tak zevrubnę, vše- probádaných dost a dost, zejména hudebný materiál strannę a nestrannę, jak zasluhují. Protoz bude cetných rukopisných kancionálű. Probádal jsem nám je dopiniti, v jednotný a celkový obraz spo- hlavní a ostatních tolik, tra kolik stacil cas. jiti a co mylného a nepravého o nich posavad S nemalou cási bylo mi z pramenű teprve mínęno a šíreno, napraviti. Následkem toho jest prípravné práce vykonati, materiál kriticky pro- nám v tęchto dęjinách vylíciti také mnohostrannou tríbiti a pro déjiny upraviti. Toto dvé platí téz a velezásluznou cinnosi literátských bratrstev ; o cetných odvozených pramenech, pojednáních a procez obsahují v sobę téz nemalou a nevšední monografiích. Ze všeho pak poznali jsme, ze ještę cási kulturních dęjin cesl<ébo národa. mnoho místnęjšího staviva 1: tęmto dęjinám, ze- OUzvláštním úmyslem bylo nám, piihlédnouti jména literátských bratrstev, svętla se kryje ve v nich ku stránce nejménę známé a propracované, prachu męstských a jj, archivű, zejména na Mo- t. k hudebné povaze a cenę našich staroceských ravę, avšak z nemalé cásti i v Cechách ješté. zpęvű a písní všeho druhu, ke vzniku a zvláštnímu Protop nebudou tyto dęjiny diíve úpiné, dokavad rázu jejich. K tomu bylo nám tím více a zevrub- nebudou tyto prameny všude, kde se jelitę zacho- nęji prohlédati, jeito i naši vlastenectí spisovatelé valy, také v tomto smęru Uecllivę prozkoumány, na to poukazovali a od nás toho ocekávali (i Jo- Proto vznášíme na tomto místę i prosbu ke všem sef Jirecek v C. C. M. 1885., str. 571., Dr. Ot- povolaným, by neobtęiovali sobę tak uciniti a zi- Hostinský v Athenaeu 188˘—1885., c. z„ Tadra skané takto zprávy aby pak laskavę s námi sdęlili, v I'am. prazsk. Hlaholu na str. 39. a jj.). Avšak cehoz jim budeme vzdy vdęcnę vzpomínati. (Pokracování.) EEUILLETON. 2 M Ý C= P A N Ę T 2_ Cyrillistűm pro radost napsal Dr. Rudolf Horský. (I'ukracuváuí.) Kdyz vyšli opęt z kostela, zamęi 1i podala jej i s talírem Kajkovi. Ten pak všichni k Zpęváclcovűm; jen pan farár jej nesl_ jako vítęzoslavný olympický zašel ještę do fary. U Zpęváckű pak dar ku Cvancarovi, jenz sedęl nedaleko odehrávala se nyní obvyklá scéna lou- na zidlici. Hluboce se mu ukloniv, vy- cení a pozehnání a jiných obi-adű, svatbę kládal mu dlouze a široce velikost a pi-edcházejících. cenu tohoto daru. Cvancara poslouchal, prikyvoval, neumęje ale odpovędęti dle Kajka predstoupil nejdríve pí-ed ne- psaných pravidel, vzal to zkrátka i-lca; vęstu a dlouhou recí vychvaloval její »Je recht!« a utrel si nos. mravní zachovalost, a zádal, aby dle starého »od otcű zdędęného obyceje« Od Cvancary obrátil se tlampac opęt na dűkaz toho odevzdala mu vęnec pro k nevęstę a vyzval ji, aby dle starélio zenicha. Zapýi-ená b2arjána sáhla dlou- rádu, nez odejde z domova, vyzádala hými prsty po talíri na slci-íui, na nęmz si odpuštęní všech chyb, jimiz se pro- byl polozen vęnecek uvitý z myrty, a vinila proti své matce, od kolébky po- | ||||
|