|
| ||||
| ||||
|
— 39 —
cínajíc az do této chvíle. Stará Zpęvá- pro tento stav jejich nový cková, v obycejích svatebních jiz zku- dala svého pozehuánL« šená, nasadila se do své staré lenošky jako rozcepejrená kvocna do posady a Cvancara polclelcl po pravé stranę v piném vędomí své úlohy ocekávala své nevęsty a staráLpęvácková po- další jednání. vstanouc, vyndala své veliké brejle To pak zálezelo v tom, ze Kajka s kulatými skly v koštęné obrubę, jaleé pi-ivedl Marjánu pred starou, Marjáua tenkráte byly v modę a jez slouly vej- klekla a Kajka spustil slavným hlasem: rovky. Yan ucitel téz takových uzíval. Kajka postavil se za klecící, rozevrel »Dobrotivá mamicko, knihu a drzel ji pred ocima Zpęváckové, dovolte mi slovícko, jako drzívá akolhyta missál pred panem jer chci místo dcery valí, kardinálem; ta palc, polozivši své ruce nad zlato a stríbro drazší, na plavý klecících, cetla nad nimi slav- s vroucnou prosbou promluvit, ným hlasem obvyklé pozehnání. an jí nedá mluvit cit: Po té rozdány rozmariny, prűvod se Abyste jí odpustila seradil a šlo se do kostela. Podle sta- všechna slova, všechny skutky, rého ki•estanského obyceje zpíval se po kterými se provinila cestę zalm 127. a vám byla na zármutky. Já vás prosím ponejprv —« V prekrásném ctverohlasu spustila garda pánę ucitelova: »Blahoslavení Zastavil se a cekal. Stará Zpęvácková všichni, kterí se bojí Hospodina a kteríz pátravę pohlédla na dceru pi-ed ní kle- chodí po cestách Jeho.« cící, stiskla sepjaté ruce a pravila sla- Veškerí svatebcaué a hosté pak zpí- bým hlasem: »Odpouštím.« vali dále druhý verš unisono, jez uchvatné »Já vás prosím podruhé,« pokra- hlasy pozaunű v táhlých akkordech do- coval Kajka a i•ekl slovo »podruhé« provázely: »\'ebo z práce rukou svých siluęj i. jísti budeš: blahoslavený jsi a dobne se Zpęvácková ohlédla se kolem sebe tobę povede.« a kocicí její oci v rychlém letu zpyto- Hluboký ton pedálové surmy doznęl valy v tvái-ích prítomných dojem této a garda zanotovala ve ctverohlasu tretí scény. Nazdvihla prst jako Juno a také verš: »Manzelka tvá bude jako vinný silnęjším hlasem odpovędęla: »Odpou- kmen plodný po bocích domu tvého: štím.« dítky tvé stanou se jako mladistvé oli- »já vás prosím potretí,« doléhal voví vűkol stolu tvého.« Kajka dle své úlohy hlasem tak silným, A opęt vpadly hlasy trombonű, pro- az si vedle nęho stojící Marecek zandal vázejíce zpęv verše ctvrtého: » Ejhle! ucho, protoze mu v ncm zahucelo, jako tak bude pozehnán clovęk: kterýz se by mu vedle nęho vysti-elil. bojí Hospodina«. Nacez ctverohlasý Starou Zpęváckovou premohl mater- k nebesűm zalétal sbor v prosbę: »Po- ský cit nyní tak, ze by málem byla vy- zehnejz tobę Hospodin ze Sionu: a dej, padla ze své role. Stiskla své bezzubé at spatruješ véci dobré Jerusaléma po dásnę k sobę tak prudce, az jí brada všecky dny zivota svého.« klepla o dlouhý a zahnutý nos, zálclopky Jemu pak odpovídalo unisono po- slzníku tím byly vytazeny ze svých zá- sledního verše: »A viz syny synű svých: suvek, a ona, v slzách tonouc, zvolala a pokoj nad Israelem.« hlasem, který v štkání vzal na sebe ton Pri zpęvu »Sláva Otci« vstupoval vysoké fistule: »Odpouštím.« svatební prűvod jiz do predsínę chrá- Nevęsta, která klecela pred svou mové. matkou jako ovecka, citem jsouc rovnęz Mnohým ctenárűm jest krásný tento premozena, zakryla si rukama tvár, starokre3tanský obycej, zpívati totiz Kajka pak pokracoval: zalm na cestę svatebcanű do kostela neznámým, na Moravę však na nękte- »Téz vám dcera díky skládá rých místecli obycej ten se zachoval. za to vaše vychování, A zajisté, ze jest slavnostem svatebním a jiz pro Boha vás zádá, daleko primęrenęjší a ze se vztxešeností byste jí a zenichovi stavu manzelského daleko lépe souhlasí, | ||||
|