|
| ||||
| ||||
|
k(atolicko]] pos-vsí tTloll
CTRULSZÉ. Majitel, vydavatel 1894, Pocllík XXI. F. J. LEHNER. Císlo 6. CO,1 uulllll IIIIIIIIIII IIIIIIIIIIIII (IIIIIIIIIIIII 1111111 llllllllll IIIIIIIIIIIIIIIII IIIIIIIIIIIIIIII IIIIIIII IIIIIIIIIIII I111111IIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIII IIIIIIIIIIIII IIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIII IIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIII IIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIh Úprava diecésního zpęvníku. (Úvaha ku konferencní otázce Králové-Hradecké diecése z roku 1893.) Napsal Jan Oliva, kaplan v Cerek\ ici. (Pokracování.) II. Rozdęlení zpęvu bohosluzebného. uznání církevního pochopíme, uvázíme-li, ze círloev v zádném jiném oboru umęní Bohosluzebný zpęv je dvojí: z) cho- nepi ijala toliko jeden nebo dculiý sloli rál, () písnę lidu v reci materské. nebo smęr za svűj, lec jedinę v umęní hudebném chorál rehorský.« Takovéto Y:) O chorálu. jednání církve musí míti nęjakou dűle- t. Co chorál pro církev zna- zitou prícinu. Tak je skutecnę. Strucnę mená, velmi pęknę Konrád (1. C. 4o6) a úpinę udává prícinu tuto týz Konrád takto vylicuje : »Církev prijavši hudeb:ié G. C. 407), proto jeho slov opęt uzijeme: umęní téz do sluzby své, nezűstavila je »Všeobecnę má se za to, ze chorálem nikterak libovűli a uznání hudebnícli církevním nevznikla úpinę nová, dosud umęlcűv, aniz męnivé chuti a rozmaru nic neznámá forma hudebná. Jako ve té které doby, toho neb onoho smęru všelikém umęní stalo se i v hudebném, hudebného umęní, alebrz osvícena a ve- ze tento chorál vzrostl znenáhla z hu- dena jsouc Duchem sv. sama pronikla a debných zivlű starého zákona a antické prostoupila toto umęní svým vlastním hudby recké, jednalo ze zivlű starozá- duchem jako kvasem, a vytvoi-ila tímto konné psalmodie, jednalo z melodií staro- duchem svým dokonce i zvláštní formu recké hudby. Dűkazem prvého je, ze hudebnou, chorál rehorský. Ten pal<, pocátky zpęvű kresfanských nebyly ze není subjektivný, nikdy nemęní se, vlastnę nic jiného, nezli zalmy a písnę alebrz po staletí, ano tisíciletí vezdy (cantica) starozákonné. Dűkazem pal-, stejný jest. Nikdy svęzesti a pűvodní toho, ze i antická hudba Rekű męla vliv síly nepozbyl, alebrz i za dnű našich na vývin chorálného zpęvu v církvi Kri- zboznou mysl právę tak povznáší a vzdę- stovę, jsou církevní toniny, jez vybrala Iává, jako za casű církve prvotné, za církev ze rady antických stupnic oktá- casu Rehore Velkého, svého proslave- vových.« Jak to všechno se dęlo, jaké ného reformatora. — A proto církev promęny pri tom se udály, zde nás ne- jedinę tento zpęv rehorský pri- zajímá. Hlavní vęc, proc církev tak ve- jala za zpęv svűj, za hudbu svoji, lice chorálu si vází, z tęchto slov jasnę kdezto jiné zpűsoby zpęvu a hudby bud se nám ukazuje, je to spojitost a dędi- jen schválila, nebo dokonce toliko za ctví se starým zákonem, hlavnę pak trpené prohlásila.. Velikou váhu tohoto príklad Krista a jelio apoštolű, | ||||
|