|
| ||||
| ||||
|
-42
jez právę tohoto zpęvu uzírali, jak na prvním místę otištęnou, 1; níz sluší písmo sv. na mnohých místech svędcí. 1. Credo. Jakmile obę zdomácnęly, lze — Proto také pomíjíme zevrubnęji udati, pro svátky marianské nacviciti první jak pűvodnę jednodušší tento zpęv Re- mši »I3eatae Mariae«, posléze pak pro horem Velikým dostal nynęjší svou po- celou dobu adventní a 1-)ostuí mši iu dobu, ponęvadz na vęci se tím niceho domin. Adv. et Quadr. Ctyry mše sv. nemęní. Za to zmiiiujeme se ještę tyto stací pro veškeré období církev- o jedné prícinę, proc právę církev cho- ního roku. Nacvicí-li se pozdęji i re rálu prevelice si vází. Dr. Selbst takto Icviem, iieschází niceho více. A tolio ji tlumocí: »Chorál odpovídá nej- lze docíliti na kazdé, i té nejmenší, nej- lépe jak podstatę tak i vlastno- chudobnęjší a nejodlehlejší vesnické stem katolické liturgie. Tyto osadę, kde duchovní správec a ucitel vlastnosti nejsou jiné, nez jaké má cír- o to se zasadí.« (»Cyrill«, 1888, 43.) »Aby kev sama: jedna, svatá, katolická, apo- nenastala únava, je radno, se mší cho- štolská.« rální spojiti vlozky vícehlasé.« »Cyrill«, 2. Protoze církev vzdy chorálu na 1890, 76. »Jeden zpűsob i•ádného zpęvu výsost si vázila, proto také vzdy pec- bohosluzebného dle pi-edpisű církevních, livę jej ošetrovala a pęstovala, zádnému jez tu jedinę platí a rozhodují, dá se umęní tolik péce nevęnovala, jako cho- všude i na nejmenší osadę provésti, to- rálu. 1 té príciny dopodrobna ustav o- tiz jednohlasný chorál rehofský (ovšem v i I a, ledy a jak se ho má uzívati. Na- byl-li prve rádnę nacvicen).« (Konrád, i-ízení ta v podstatę jsou tato: Latinsky Cas. k. duch., 1884, 477.) »Chorální ne- (chorálnę) a sice v ý l u c n ę latinsky špory dobre zpívati, talc aby je lid rád musí se zpívati dle církevních picdpisű: a zboznę poslouchal, mozno všude, ujme-li se jen upi-í mná a vytrvalá vűle (c) pi-i všech slavných (zpívaných) díla.« (Mohr v Úvodę ke svému zpęv- mších sv. ; níku, str. 47.) »Ony osady, v nichz posud b) pi-i všech liturgických úkonech, latiuslcý chorál se nepęstoval, nech jez spojeny jsou se mší svatou, tedy na uciní pocátek s chorálním rekviem, pi-. pri svęcení na Hromnice, popelecní s Asperges, Tantum ergo a nękterou stredu, kvętnou nedęli, ve svatý týden; snadnou latinskou mší, ]conecnę s litur- c) 1 ~tinsky mají se dále zpívati gickými nešpory.« (Scháfer, linheit in všechny ony zpęvy, jez l;vęz intonuje, Liturgie und Discipliu fiir das katholi- jako pi-i kropení svęcenou vodou (Asper- sche lleutschland, str. 41.) »V biskupství ge~ me, Vidi aquam), pi•i Veni creator, Augsburgském zacali mnozí farái•i zavá- Tantum ergo atd.; dęti latinský zpęv pomocí chlapcű. Mas (l) pi•i slavném pozehnání s Nejsvę- chlapcű je k tomu velevhodný. Hlasy tęjším ; chlapcű jsou neocenitelné a nep~ekona- e) pi•i liturgických nešporách. telné. Skrze chlapce získají se i rodice pro dobrou vęc.« ("Týz, 46.) »Církev zcela 3. Nyní nastává dűlezitá otázka: zi•etelnę se vyjád~ila, neprojevila jen Mozno narízení toto VŠUdO vypl- pi-ání, nýbrz vydala i závazné pi-íkazy. n i t i? Mínęní o tom se velice rozchá- Pokud zcela a úpinę nevrátíme se k po- zejí, proto treba slyšeti protivné strany, slušnosti církvi, pášeme hi•íchy na sv. abychom palc teprve souditi mohli. místę, pri sv. úlconech. Nedávno hájila z) »Jednoduchý, prostý a zpęvný cho- se v liudebníc h církevních listech vęta, rál jest lidu obecnému tak snadno piI- ze v diecésích hreiburgské, Rottenburg- stupen, vyjmouc snad jediné Graduale, slcé, \Viirzburgské, Limburgské, Spýrslcé které beztoho cvicený sbor s ostatními nęmecký zpęv pri zpívané mši sv. práv cástkami Propria prednáší. Ordinarium jest. To znací tolik jako verejnę hlásati, missae Ize však snadno zpívati celé ze dekrety kongregace ritű nemají vše- osadę. Není také ani treba, aby osada obecné platnosti. Tento odpor proti na- umęla zpívati hned cele: Ordinarium rízením rímských kongregací musí pi•ece missae. Pro zacátek stací jedna mše, picstati,« (Týz, 38.) »'Zákony církve, jez nejlépe Missa in festis solemnibus, nad písnę v reci lidu vylucují pi•i zpívané jiné vynilcající zpęvností a vzletem, mši sv., nejsou posud zastaralými, ua- k níz hodí se Credo III. Kdyz v chrámu opak platí posud úpinę, byt i matei•ský Pánę zdomácnęla, mozno pi-iuciti mši in zpęv trpęn byl, dokud pomęry nedovolí festis duplicibns, v Ordinarium missae nęco lepšího místo nęho zavésti.« (Týz, | ||||
|