Feuilleton (Z mých pamětí)
Ročník: 1894; strana: 47,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
— 47 —





racę a ve Slezsku byly umęl é malírsko-pís.tiské A o Slezsku nedostává se nám skoro vúbcc

dílny, jaké byly v Praze (J. Táborský, J. Kantor), zpráv, vyjma ierotinskou knihovnu ve Vratislavi

v Chrudimi a j. Velko-bytešský gradnal jim na- a zmínku u Vel. Hlohucę. '1'u zbývá je3tc nuroho

svę,li:uje. bádati a hledati.



















FEUILLETON.









Z M Ý C H P A M Ę T 2_



Cyrillistűm pro radost napsal Dr. Rudolf Horský.



(Pokracování.)





Pravím v p o k o j í. Premnozí vidí ve V pękné povęsti, kterou sdęluje Steu-

sńatku manzelském jen samou radost, gelius, vypracuje se, ze andęlé Bozí roz-

samé veselí, samý ráj, samý pokoj. letęli se ]cdys po této zemi a nesli

A pi-ece jiz slova jednotlivých národű v nárucí hojnę ki-ízű, velikých i malých,

pro vzájemné seznání muze a zeny uka- ozdobných i prostých. I svolali veškeré

zuje ua pravý opak toho. Naše ceské syny lidské a vyzvali je, aby kazdý vy-

slovo »m a n z e 1 s t v í« má v sobę koi-eti bral si kríz dle své libosti, nesmęl však

»z e l«, ponęvadz velilcá cást lidí casto odhaliti s nápisu ua nęm roušku di-íve,

velmi brzy toho zelí, ze do stavu toho dokud neprohlásil, ze kríz ten si nésti

vstoupila. Latinské slovo »connubium« zádá. I vybírali si lidští synové ki c a

ukazuje na »nubes«, coz znamená oblaka kazdý odhaliv pak rychle roušku, cetl

dešfová, ponęvadz ví, ze v manzelství nápis, aby vidęl, co si vybral. A tak si

casto, cas _okráte slzy telcou, a jiné slovo nękterí vybrali kríz chudoby, jiní ne-

»conjugium« dobi-e praví, ze manzel- moci, opęt j iní pronásledování a tak dále.

ství je »jugum«, to jest jho, které ne Pomalu byly všechny ki12c rozebrány a

vzdy bývá sladkým, nýbrz mnohdykráte zbyl tam ki-íz jen jediný, ze všech nej-

pi•ehoi-kým.« vętší. Kdo chce tento ]críz ? tázal se

Pi-i tęchto slovech podívali se nę- jeden z andęlű. Po nęjakém váhání vy-

ktei-í zkušení jiz manzelové na sebe a stoupil statuý muz jeden a pravil: já

polcyvovali hlavami a Marecek pošeptal si jej vezmu. Sńal roušku a prekvape-

Valentovi na cltoi-e: »Tuhle i-ec jsem ným zrakűm všech objevil se nápis:

męl slyšet tak pi•ed dvaceti lety, to G e n a- u s o r. Dle této povęsti j est tedy

bych se byl do toho manzelského krum- zena tím nejvętším lci-ízem, který muz

polce nezapi-áhl.« na sebe bere.« —



»'I'alcé nęmecké slovo l hestand,« po- Krky všech zenatých muzű n.ihoi c

kracoval pan farár, »zuclo prý pűvodnę na ]cifru i dole se natáhly a oci se dí-

»Weltestand«, to jest stav będy a utr- valy dolű do lavic, kde sedęly zeny,

pení.« prahnouce vędęti, co asi zeny tomu i•!-

kají. Ty se tam choulily jako oulcrope-

»Svatá pravda,« prisvędcoval Petr- ckov-é, ani se nehýbajíce. Jenom ková-

zilka na choi-e, a dosti nahlas. i•ova zena ohlédla se nahoru úkosem a



Pan farái- icéiiil dále: »Vy, ki-estanští vidęla, ze nejen její muz, ale všechna

snoubeucové, zvolili jste si také tento zenatá garda nahore rozšíi•ila radostí

stav, avšak — ponęvadz jste oba ve své obliceje nad tímto vypravováním.



vęku pokrocilém — »Aby tomu našemu panu farái-i jazyk



Pri této poznámce sklopila INIarjáua pozlatil,« šeptal kovár partu uciteli a

hlavu a kostelník I3arták, šelmovsky se oblizoval se, jakoby se kmínky napil.

usmáv, pomyslil si, co pozdęji ickl na- »I vy, pane zenichu, vybral jste si

hlas: »HIecT, zoblo tę to.« takový ki-íz, který dle vűle Bozí pone-

— ucinili jste talcrajisté z dobrého sete bud ta],, dlouho, az Rűlt jej z vás

rozmyslu, vędouce, co na sebe bé~ete. sejme, aneb az tento ki-íz sám s vašich

  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ