|
| ||||
| ||||
|
YRI Isli
cAsopls hhO l~~tclickoll I111(11m1 hos~~ít»~-« v Cechách, na Moravę a ve Slezsku, zárovcń ORCxAN O ECNÉ JuXOxY mx LSS É. Majitel, vydavatel a redaktor: 1394. Rocník XXI. F. J. LEHNER. CisIO 7. ~I ~~umi ~n~inun i imiiuuui mumiuuiiii iiinnmi iiuiuninnni rininiiuuunuuuniuiniuinunnunmuuuununuuninuuumuunuuiunnninmununuunuunuuuuuianuunununununuunnnmiumutil CJprava diecésního zpęvníku. (Úvaha ku konferencní otázce Králové-Hradecké diecése z roku 1893.) Napsal Jan Oliva, kaplan v CerekN ici. (Pokracování.) i) Jak jsme z uvedených výrokű po- zavésti, jeví se zpęv obecný pri zpívané znali, má chorál mnohé a dűmyslné za- mši sv., pakli zvykem jiz nenabyl úpl- stance. Má však i odpűrce. Ty nyní ného práva, alespoń jako menší zlo; ne- uvedeme, a to alespoi) dva, nebot ostatní bol rok od roku zádnou missam canta- v podstatę s nimi é shoduji: Dreves, tam neslouziti, bylo by v pravdę velikou v knize velmi pou e, nadepsané »Ein nesrovnalostí.« A na stránce 580. nahore \Vort zur Gesangbu lifrage« takto píše praví: »Prízni,,- je obecnému zpęvu pro- na str. 64.: »Chorálu, dobre-li proveden, vinciální snęm Kološský v Uhrách (1863), bude se lid obdivovati a i milovati jej, jenz jej (s prűvodem varhan) pro všechna nikdy však se mu nenaucí tak, aby jej místa a prípady odporoucí ve mších k spokojenosti mohl zpívati sám.« A na slavnęjších, kdyz vhodnou figurální hudbu str. 113. píše: »Mnohé diecésní zpęv- nemozno sehnati.« Castęji ještę zastává níky obsahují latinské mše a latinské se písní obecných pri kantátę, hlavnę nešpory v bezvadném cliorálu. V té vęci na zálcladę své theorie o platnosti zvylcu. műze býti rűzné mínę~ií: zda vűbec to műze lid dovésti, zdaí,d_űstojným zpűso- bem, zda s uzit]cem, '~ dovede-li, zdali Poznali jsme mí nę ní adűvody je to zádoucno.« — Sá1m také ve svém príznivcű chorálu i jeho odpűrcű, zpęvnílcu pro lid do ála niceho latin- pro co se rozhodneme? Myslím, ze ne- slcéllo nemá. Jej násle~je nedávno za- chybíme, budeme-li talcto souditi: Pred- vedený officielní úpiný kancionál arci- pisy církevní všeobecnę platné o mši diecése Olomoucké. — Otűv Slovník sv. zpívané jsou tak jasny, ze kazdé naucný, VL, 371, píše: »Mladší sklada- dítę j im porozumí. A predpisy ty j e d a o- telové rídí se ve skladbách církevnícli myslnę prikazují pri mši zpívané slohem gregoriánským, o nęmz nehod- jen chorál. Vyhnouti se tęmto predpi- láme se šíi•iti, pokládajíce jej za ana- sűm, jak nękterí navrhují, tím, ze by se chronismus z ciziny pi-ijatý.« slouzily j e n t i c h é mše sv., pri nichz Y) Strední jaksi cestou jde Thalhofer, obecný zpęv dovolen, neodporucuje se jenz ve svém Handbuch der Liturgik, z té príciny, ze by se tím dęla újma S8o, pod carou di: »Ad impossibilia nemo veliká jak církvi tak vęrícím, nic nerí- tenetur; kde není rádný chorální nebo kaje o Bohu, jehoz úcta vnęjší také by figurální zpęv a dokud neműzeme takový se tím zmenšovala (viz dríve, co receno | ||||
|