|
| ||||
| ||||
|
— S O --
o významu zpęvu v církvi). Youęvadz konalého. Zvláštę pak pozorny ciníme pak jiných zpűsobű nez tyto dva (pi•ed- duchovní správce, jak výborným pro- pisy církve o cliorálu pro kantátu — sti-edkem jest, aby pouhaslou lásku k sv. tiché mše sv.) nestá\-á, anf sprosti-edku- círlcvi Kristovę na osadách svých manę jící návrhThalhofrűv výše pod Y) uvedený a príjemnę budili. O tomto dűlezitém neplatí, ponęvadz jeho theorie o plat- úcinku a uzitku lcrásuého liturgickélio nosti zvyku není v tom rozsahu správná, zpęvu svędcí liojnou męrou zprávy Ce- nezbývá nic jiného nez prijati p r v n í cilslcých a Cyrillskýcli Jednot v Evropę zpűsob, t. j. ze pi-i zpívané mši a v Amer ce.La nniolié vizme pi•íklad sv. výlucnę platnost má chorá 1. Tento celého znovuzrození osady tímto zpę- logický dűsledek sesíliti mozno následu- vem. Stalo se — na malé vesnické osadę jícími ještę doklady. v Gašuriiu ve Vorarlberku, jez toliko Zpęv je doplńující cástí liturgie, vy- nękolik set duší cítá. A prece vychoval ríistá z liturgie, dodávati má jejímu na ní Y. 13attlogg v letech sedmdesátých slovu vętší váhy a pűsobností. Násle- k udivení svęta tak dolcoualý sbor pęvcii dovnę musí zpęv po d i• í d i t i se liturgii kostelních, ze i nejtęzší skladby Pale- a jejímu slovu, nesmí ciniti nęco zvlášt- strinova slohu vzornę prednášeli, ale nílio, tak aby pri liturgii dvojí smęr však i opilství, klecí a jiné nepravosti sobę úpinę protivný na jevę byl. To ua osadę na dobro ,ymizely a pęvci však by se dęlo, kdyz by liturg, ]cnęz, stali se vzornými ]cresfauy.« — Také to intouoval latinsky, a clior, jenz prece pamatujme, ze vęi•ící nechodí jen p r o t o slova jeho má doplńovati, talc by necinil, do kostela, aby zde zpívali nebo poslou- naopak jiná slova, jiný zpęv obecný by cliáním zpęvu cas si krátili! odzpęvoval. — Povazme dále, ze nacvi- Mám za to, ze uvedené doklady po- cení chorálu, jak z uvedených výše slov stací, abychom pi•esvędceni byli, ze na- znamenitých odborníkű vysvítá, není na- i•ízením církevním mozno všude tyho- prosto nesnadné a nemozné, a poznáme, vęti, a ze tudíz kazdý zpęvník pro kostel ze i z této príciny narízením církevním urcený má míti nejhlavnęjší alespoń vęci odporovati je úpinę bezdűvodné. — To chorální, lez by kazdý verici zpívati mohl tím více, ze v Rímc o vęci naší jsou (po prípadę męl). Nemozno-li hned je úpinę dobre pouceni, takze znají vše všecky nacviciti, toz alespoń nejsnad- dopodrobna, a proto rozhodnutí rímská nęjší, hlavnę mešní responsoria (Cas. tím jsou závaznęjší, ona, jak Konrád 1. ]cat. duch., 18)2, 147). Ovšem — a na c. trefnę dí, »tu jedinę platí a roz- to dle své zkušenosti kladu váhu h o d u j í«. Aniz műze nękoho odstrašiti — radno je, aby se tak dęlo v e víc e od zavedení dobrého chorálu obava, ze o s a d á c h z á r o v e ń, nebol zavádí-li se by lid snad tím byl vyhnán z kostela, jen na jedné, bývá pi•i tom hojnę mrzu- právę naopak se stane. Stvrzují to ná- tostí a nedorozumęní a poptávání, proc sledující slova v Cas. kat. duch., 1584, u nás to má být a vedle ne a p. — Ne- 527: »Díval jsem se (pri velké o pouti mohu téz zamlceti, ze muoa,í duchovní emauzské) na ten nescetný zástup lidí, pastýri sami mnozí prekázky proti litur- kterak hlava vedle hlavy byla tęsnę na- gickému zpęvu. Nebot jak mohou jej rovnána a oci všech upreny byly lc ol- zavádęti, kdyz libovolnę celý rituál po- tái•i, kde se zpívalo, a bylo v kostele cešfují, všechno všude cesky vedouce? ticho jako v divadle pri » llimitriji«, bi 3. Kdyz jsme rozhodli, ze chorál do zdálo se mi, ze by ten náš ceský lid zpęvníku pro všechny vęrící urceného v této chvíli s mnichy se dal z pina nálezí, ti-eba zmíniti se o tom, jak jej srdce do zpívání, tak mu to plálo z ocí.« podávati, jakými notami. Mohr v h;in- A ze tu není prehnáno, mozno se pre- leitung, 33., odporoucí dűticlivę nechati svędciti v Lmauzích kazdé nedęle. i v obycejných zpęvnících pi•i chorálu Nemalým dűvodem, abychom poslušni chorální noty. Slova jeho jsou: »Jak jsouce církve své chorál pri zpívané mši kazdý ucitel zpęvu ví, zvyknou si dęti pęstovali, jest u z i t e k p r o o s a d y školní i dospęlí velice snadno notám z tolio plynoucí. Objasní nám to blíze chorálovým; v kazdé prícinę prospęch, slova Konrádova v Cas. kat. duch., t584, jehoz dosaliujeme prepsáním not chorál- 533: »Liturgický zpęv jest mocným pro- ních na obycejné moderní, nevyrovná sti•edlcem, aby vęrící vzili se do ducha se škodę, jíz touto zmęnou chorál a jeho církevního roku, by v nęm a jím pro- provedení zakouší.« A na stránce 34.: spívali a rostli a dospęli az v muze do- »Zmęna chorálnícli' nót v moderní není | ||||
|