|
| ||||
| ||||
|
— 38 -
-Tohoto uzitku však jen tehdy I. objektivní (subjektivní nálada básní- se dosahuje, jsOU-li kova musí býti náladou všech pravých krestanű); 3. písnę ty nálezitę usporádány z. lidové: prosté, dętsky - zbozné, Pastýrové duchovní, pecujte o to naivné, pri tom však pravdivé, vroucné, svędomitę, aby se uzívalo písní jen ta- musí to býti nehledaná, nenucená hloubka kových, kteréz by obsahem i nápęvem a vroucnost nálady duševní, aby v á b i I a, slouzily k vzdęlání, takové pak, jezto zrovna táhla k zpęvu, ne ale k de- bludné jsou, nejapné neb na zpűsob svęt- klamaci; (opak: picmrštęnost, citlivűst- ský slozené, aby se vyplenily. Mimo to kárství, nadsazenost, nucenost, šiiorenost dbejtez také, aby písnę byly podle citu) ; úmyslu církve primęreny slav- 3. církevní : vázné, velkolepé, po- nosti, která se svętí, a boho- svátné, vznešené, potrebám církve pri- sluzbę, která se koná. Zpívaji-li męrené; (opak: malicherné, ledabylé, vęrící pri obęti mše sv., tu ale- svętskému duchu naklonęné). spoń za kanonu jen takové písnę Proto úcelem písnę nesmí býti po- bráti sluší, kteréz obsahem svým ucování rozumu, dogmatické, morálni k svatému konání se hodí.«') »Du- leázání (ponęvadz by pak nesmęrovala chovní píseń jest modlitba, církevní pí- k Bohu, coz vzdy má býti), aneb docela seń budiz církevní modlitba. Jalto pak poucování samého Boha (i takové písnę jednotlivec ve svém srdci mnohé se mo- byly slozeny!) nebo apologetika, pole- dliti a prositi műze, co církev tak ve mika. K tomu jsou jiné prostredloy. Musí svou vznešenou modlitbu prijmouti ne- míti ovšem píseń dogmaticloý obrali, ale műze, právę tak neműze si církevní lyrikou proniknutý (Lauda Sion). (kostelní) píseń všechno to dovoliti, co duchovní písni vzdy príslušeti műze«, Il. Melodie. I. Rytmus v ceské tak trefnę oznacuje D r e v e s ve svém písni musí býti prízvucný. »Rým v ny- znamenitém spise »Ein \Vort zur Ge- nęjší písni bez výminky budiz.«') sangbuchfrage« rozdíl mezi písní du- 2. Nápęv musí býti vázný, vznešený, cliovní pro jednotlivce a písní církevní pro bohosluzbu vhodný. 1lejz zpęvnost pro kostelní potrebu. Tento spis sestavil písnę národni a váznost chorálu. Proto hlavnę proto, aby byl návodem pri po- predevším budiz dbáno, aby prízvuk suzování církevní písnę. Ponęvadz pak slovní a hudební se shodoval. Klíc nej- ve všech hlavních vęcích potkal se lepší G, linií vzdy S. — Toho-li všeho s všeobecným souhlasem, následuje zde se šetrí, povstane pravé umęlecké dílo. jeho jádro. S tęmito vývody Drevesovými velmi se shoduje úsudek pronesený o písni 1. T e x t. P í s e ń pravá vzniká z citu, v predmluvę kPrűvodu varhan pro proto také její podstatou (jádrem) je arcidiecési Olomouckou. Tam 1 y r i k a. Dle toho je kazdá píseń svou stojí: »Ucelem zpęvu církevního jest: povahou subjektivní, ponęvadz se však prispívati k rozmnození slávy bozí a ku má zpívati v kostele od lidi v ech stavű mravnímu povznesení a zušlechtęní vę- a riizného vęku, musí city v ní obsazené i•ících. Zpívajíce písnę nábozné priná- býti takové, aby je mohli všichni prí- šíme Bohu jednalo povinnou obęt chvály tomní zivę spolu cítiti, v tom zpűsobę a díkű, jednak chceme vyzádati sobę na je píseń povahy objektivní Pánu Bohu potrebných milostí. Není Lyrika písnę jeví se dvojím zpűso- tedy píseń kostelní lec zpívanou modlit- bem: hned z pocátku mocnę nás uchvátí bou. Tato její povaha zádá nezbytnę, do svého oboru; tak se dęje obycejnę aby píseń chrámová byla jednoduchá (na pr. Narodil se Kristus Pán; Vstalt sice a prostická, ale zároveń i vázná a jest této chvíle), nebo od prvního pojetí velebná, významná a zvroucnęlá, aby predmętu stále stupńuje náš zájem az tudíz ani ve slovę ani v nápęvu ne- k velkolepému výsledku (na pr. Dies obsahovala nic malicherného nebo titęr- irae); také se obojí zpűsob spojuje ného, nic lehkovázného nebo laškovného, (Lauda Sion). nic svętáckého nebo triviálního. Avšak Lyrika písnę bývá nękdy skryta, pri vší váznosti a velebnosti nemusí nękdy s epikou spojena. píseń chrámová vésti sobę vzdy a stále Projádrení lyriky v písni musí býti: ') Kosina-Barfoš, Malá slovesnost', iog; Mohr, ') Snęm prazský. Einleitung, S. | ||||
|