NEZAŘAZENO
Ročník: 1894; strana: 59,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
— 59 —

jen smutnę a zasmušile, anobrz zádoucno

jest, aby obcas i vesele — svatou vese-

lostí — sobę zajásala, aby zpívající obec

k radostným a nadšeuýul chválám bozím

roznítila; vzdyt »veselého dárce miluje

Bűh«.

Jmenovaným vlastnostem písnę cír-

kevní vyhovují :

a) písnę starodávní, sti-edovęké,

nejlépe.

Yocházejít z casű nejvętšího rozkvętu

víry, a, nac ti-eba dáti nejvętší dűraz,

»test a melodie církevní písnę drzí

stejný krok s nábozenským vędomím

lidu; 'cím proniknutęjší více vírou doba,

tím vznešenęjší má písnę.« 1) »Staro-

ceské písnę kostelní jsou nejlepším toho

dűkazeui, co lid ceský ve svých chrá-

mech chce zpívati a jedinę písnę dle

tęch vzorű skládané na dou v lidu ce-

ském obliby. Však ty naše staré, krásné

kostelní písnę pocínají znenáhla z chrámű

se vytráceti a místo jejich zaujímají

písnę ceny mnohem menší.«2) »Stará

píseń církevní jest výkladem roku cír-

kevního, který lid sám si utvoril. lIluví

recí lidu, pęje jako lid,<3). »Všem jme-

novaným pozadavkűm vyhovují prű-

męrnę nejlépe starší církevní písnę az

do 17. století, k nimz tedy pri upravo-

vání zpęvníku sáhnouti nutno, aniz by

se ovšem dobré písnę z pozdęjší a nej-

novęjší doby vylucovaly.« 1) »Vznešené

zpęvy sti-edovęku, ve vírepiné dobę

v zbozných srdcích vzniklé, męly by se

opęt zavésti v katolický zivot a zpęv

]ce cti Bozí a Ivu spáse duší.« 5) Dle toho

pak také sám vydal: »O Christ, hie

merlc'«, ein Gesangbiichlein geistl. Lie-

der 1885.

V uvedených slovech byly na-

znaceny nękteré pi-íciny, proc

starodávné písnę tak vynikají.

Nez ještę jednu prícinu musíme

uvésti jejich výbornosti. Je to tato. Sta-

rodávné církevní písnę vznikly co do

nápęvu vętšinou z chorálu církevního.

Co tedy platí o melodii chorálu, platí

velkou cástí také o jejich melodii Z této

tęsné souvislosti s církevním zpęvem

officielním, chorálem, hlavnę vysvętluje

') »Ouartal-Schrift,« 1891, S21.

') ,V1así«, Ii., 432.

Xyrillu, 1888, 58.

Thalhofer, 1. c. SSt.

Dreves, 1. c. io.

se jejich nehynoucí cena. Ano i ty písnę,

které národní nápęv mívají, pűvodem

svým k chorálu dosahují, nebot národní

nápęvy mnohé z církevních se vytvoi-ily.

Dosah tolio pęknę vykládá >>Correspon-

denz-131att« 18)2, 41. takto: » Jako duch

liturgie naprosto se rűzní od ducha svęta,

tak i duch církevní hudby (i zpęvu) na-

prosto se musí rűzniti od hudby (i zpęvu)

svętského. Mezi církevní a svętskou

hudbou musí býti nepi-ekonatelná pro-

past. Aby nikdo nezapomnęl, praví Jakob,

(»Die Kunst im Dienste der Kirche«),

ze hudba církve ne od ducha tohoto

svęta, ale od Ducha bozího je, zpívá

církev svým vlastním zpęvem, neuzí-

raným v lcazdodei1ní potrebę, naopak

ale v církvi vzdy domácím, zpívá

v onęch tonech a melodiích, jalo jí je

Duch bozí v typickém (predznacnént)

Jerusalemę skrze královského pęvce pi•i-

pravil, aby jich_ upoti-ebila k písním no-

vého Sionu.« Ze shodnost písní staro-

dávných s chorálem hlavní je prícinou

jejich melodické výbornosti, vysvítá

i z tęchto slov rezenského biskupa Va-

lentina 0857) : »Rehorský chorál zű-

stane po vše -,-ęky pramenem a zdrojem

cirkevní hudby a proto podává také nej-

lepší męrítko k správnému soudu o ní.«

Po uvázení všech jmenovaných okol-

ností odporucuje se prijmouti tyto sta-

roceské písnę (do válek husitských slo-

zené): »Buoh všemohoucí«1), »Gospody

pomiluj ny« 2), »Jezu Kriste, štędrý

knęze«3), »Narodil se Kristus Pán« })

»Návštęv nás, Kriste 2ádoucí«5), »Stáše

matka zalostivá« 6), »Svatý Václave, vé-

vodo,<-,), »Vítej milý J. Kriste, vítej«"),

»Vítej milý J. Kriste, jenz« 3), »Vítej

milý J. Kriste z Panny cisté« 10), »Vstalt

jest této chvíle« 11),

Roráte : Staroceské roráte nepre-

konatelný vzor duchovní písnę ceské.

(»Cyrill«, 1890, 93.) »Roráte ceské jsou

slavným památníkem úcty marianské«

') Konrád : Dęjiny L, 72, Ottűv sl. ".VI., 362.

2)

„ z7, 30, „ ti „ 362.

p0 kázání podobná píseń i v Nęmcích se zpívala.

(Thalhofer, 560.)

3) Konrád: Dęjiny 77, Ottűv sl. n. VI., 363.

Rd. píše, ie upadla v nezaslouzené zapomenutí.

4) Konrád : Dęjiny 69, Uttűv sl. n. VI., 363.

t35.

a)

A

138.

71, Otti1v sl, n. VI., 362.

B)

64,

11

.

363.

y)

66,

»

363-»

11 10)

179-

11 )

61,

»

36z.



  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ