|
| ||||
| ||||
|
— 6 1 —
Všeclkny tuto uvedené písnę její místo zaujalo plané rozjímání a bez- ]catolické a jiné je"stę z dob tęch pochá- duché, casto az pitomé rozumování.«') zející, ponęvadz vyhovují pravidlűm »Tento rozklad a úpadek trvá az dosud námi výše vytknutým, mozno do a patrný je obzvláštę na písních pout- zpęvníku prijmouti. ních, které jak obsahem talc melodií na- /,bývá nám promluviti o písních prosto z oboru poesie se vymykají.«2) »Jako protestantské talc i katolické zpęv- c) novovękých, v dobę Josefin- níky z druhé polovice 18. století obsa- ské a násl. slozených. hují mnoho písní, jez nejsou nic jiného, r. Písnę z této doby uvedeným pra- nez rýmovaná kázání, jez pi-edaáeji vidlűm velkou vętšinou jen nepatrnę v kazatelském tonu bud plytkou vše- vyhovují, jalo ani jinalc, hledę k dobę obecnou morálku, bud tak zv. »rozum- jích vzniku, kde víra byla v úpiném nou« morálku pro jednotlivé stavy; úpadku, býti neműze. Ba pr e m n o h é nękdy téz vybíliají v lícení prírody. z nich nacisto do chrámu se ne- Dűmyslné, zivota piné staré písnę, slo- li o dí. "Tento svűj pi-íkrý úsudek odűvod- zené v case piném víry, byly takovými níme hned. rýmovackami úpinę zatlaceny neb k ne- »Stoletím osmnáctým«, praví prof. poznání znetvoi-eny; totéz platí i o sta- Bartoš, »pocíná úzasný rozklad a úpadek rých melodiíclL«3) (Pokracování.) zpęvu duchovního, nabývající cím dále 1) »Vlast«, IV., 57I. tím vętších rozmęru. Z písní novęjších Tamtéz, 571, 632. vymizela témęi- veškera vroucnost citu, ?j 'rhalhofer, 1. c. 575• Literatura. Dęjiny posvátného zpęvu staroceského. I. liší se tací utrakvisté od onéch moderních veleUi- cást: %V. vęk a dęjiny literátských bratrstev. telű svých, kterí právę naopak tohoto všeozivuji- Sepsal Karel Konrád. ciho ducha krestanského (pravím ducha) bud Co zahrnuje první cást druhého dilu dęjin umlcují neb ubíjejí ve všem zivotę veiejném i sou- posvátného zpęvu staroceského a jakým smęrem kromém! Jak vysoko stáli tito predkové nad nimi! L této rozsáhlé a nad míru zásluiné cinnosti i duchem se nese dűkladné dílo, zahrnují oba zá- vęry, jimiz spisovatel hlavní doby zakoncuje. literátských bratrstev znamenáme, ze tudiz nebyla V závęra prvním (str, 262.) praví: »Dospęli nadsazena, nebyla nezaslouzena ona velká chvála, jsme k závęru o cinnosti a zásluhách literátských kterou jim vzdával Tom. Mitis a vzdávali téz jiní bratrstev XV. a XVI. vęku. Prehlédneme-li nyni humanisté ceští v XVI. stol. (Viz o ní na str. 163. celou tu rozsáhlou cinnost jejich, jasnę poznáváme, a j.) Ba zasluhovali ji pinou męrou: neb dokázali zet vedlé pravdy byla velkolepá, mnohonásobná, nescetnými skutky a príklady starou pravdu Cice- zet v pravdę z velké cásti pronikala, urcovala a ronovu: ,Pietas fuudamentum est omnium virtu. rídila kulturní snazení tehdejšího národa ceského tum„ (Pro Plauc. 12, 29.) Hudebné, malírské, pí- ve všech zemích koruny ceské, ba i za hranice salské a básnické umęní se jimi zvelebilo, prvá její pronikala. I svędcila a na vzdy svędciti bude 'tii téz na nevšední stupeń technické dokonalosti o velké zboznosti a horlivosti národa ceského za se jimi povznesla, z nęjaké cásti téz básnictví; oslavu Bozí, ale však i o nevšedním umęleckém zvláštę latinské jimi rozkvetlo jak vonnými rűzemi vkusu a snazení jeho. Tato bratrstva to byla, jez na oslavu Boií. Školy ceské získali jimi cetné, pak na mnoze budila, pęstovala a rídila bezdęcnę mocné a vytrvalé ochránce, strázce a podporo- ducha nábozenského takovou męrou, ze ovládal a vatele, obecný mravný iád jejich piíkladema kázní pronikal i veškeren soukromý, rodinný a veiejný znacného a stálého nabýval podnętu, správa obecní zivot jako kvas v evangelické parabole. A byt zbozné, vęrné, obętavé, vzdęlané a rozšafné muze. i tento zivý duch víry krestanské byl octnul se Odtud plynula i ta velká zboznost národa ceského. u jinovęrcű na bezcestf, toz vidíme z cetných jíz od vękű slynul. známek, ze pri mnohých stalo a dálo se tak z ne- Proto za pravdu jest nám dáti téi Rybiclcovi vędomosti nezavinęné, z níz prohlédnouti bývá Gerharda (j 1676.): „Die schánen Lieder: „Befiehl casto pi-enesnadnou vęci.*) Jak velice a podstatnę du deine Wege,< ... werden allen Geschlechtern von der tiefen Gemúthsfille und religiósen Weihe *) I o nejedné písni a skladbę jejich platí, co dieses gottesfirchtigeu Predigers zeugen.0 (8. Autl. napsal Alzog o pisních lutheránského pastora P. II., S. 383.) | ||||
|