|
| ||||
| ||||
|
-62-
il,oucímu, » e by se umęní krasopisné a drobno- bratrstev, jak z celého pojednání o nich vychází malírské sotva Vylo u nás k takové dokonalosti na jevo a dosvędcují hojnę prameny.") povzneslo, kdyby zakládání literáckých spolkű Ze všeho jde také na jevo, ze dvojnásob mylné v Cechách a na Moravę toho casu nebylo tak valnę jest udání Ad. r. z \Volfskronu (D' Elvert: Schrif- se rozšírilo a tím i príciny k zdęlávání a ozdobo- ten VIL, str. 6.), ze v T~ebíci byla jiz r. 1516. vání kancionálű, jim potiebných, nebylo dalo.« »eine vollkommen organisirte Meistersiingerschule« (Pam. arch. 1898....) — Ale ani školství ceské (literátské bratrstvo!), jíi prý pan Smil Osovský nebylo by se tak utęšenę a obecnę rozšíiilo, kdyby z Doubravic r. 1606. potvrdil pravidla školní. vaše literátská bratrstva nebyla se o nę zajímala Rovnęz tak nesprávnę prohlásil literátské bratiiny a o stálý vzrűst škol pecovala. Poznali jsme, proc ve Vel. Mezii&ící a v B r t n i c i (r. 1611.) zn jim na tomto vzrűstu zálezelo. Sám rozkvęt a ~Meisters(ingergenossenschaften«. (Viz o tęchto li- trvání jejich na nęm závisel a všecek se zakládal. terátských bratrstvech na str. 158.) (Viz obzvláštę 12, cl. Novorišsk. liter, pak z. str. Na konci spisu svého (str. 463.) dokládá: »Ze t. Dęj.) všeho, co jsme posavad o posvátném zpęvu svých L toho všeho nyní laskavý ctenár snadno piedku a o literátských bratrstvech na základę pozná, jak souditi jest nám o výpovędi Fejfalíkovę bezpecných pramenű poznali, jasnę na jevo vy- ve prícinę bratrstev literátských a nęmeckých spol- chází, zet v pravdę tato bratrstva to byla, jez re- cích Dleistersiingrű. Dnes by Fejfalík tak nepsal. cený zpęv v ceském národę nejúsilovnęji a nej- vydatnęji pęstila, zachovávala a stále zvelebovala, Úcel a ústava obou tęchto spolkű podstatnę s ním pak a jím také ducha pravé zboznosti v ce- se lišily. ,Meistersaugerové,< byly cechovui spolek ském národę az do našeho vęku dochovala. Násil- iemeslníkű. Však zpomeneme-li, kdo byli údové ným jich zrušenim zmizel z nárc,da ceského velký našich bratrstev, zpomeneme-li, jak zvelebili ma- a mocný cinitel národniho zivota jeho, jehoi piední líiské, písaiské a budebné a básnické umęní: po- a nevšední ozdobou byla právę tato zboznost, ke známe, jak vysoko stála naše literátská bratrstva všemu podniku a zdaru velice prospęšná. nad iemeslnými ,Meistersángry«. Tudíz ovšem ne- Nyn[ teprve pochopíme pinou męrou, jak mohl Fejfalík zádné taUulatury (pravidla) u našich oprávnęné byly tuzby a náiky, od cirkevní vrch- literátű nalézti a jeho výtka o neznalosti obou nosti na diecésní synodę prazské 1. P. 1863. takto spolecností padá na Fejfalíka zpęt. Soudil jako projádiené: »I nelze nám slovy dosti vylíciti slepec o barvách. smutné následky, z potlacení sborű literátű vzešlé. Naši litéráti »nerovnali se« ovšem nęmeckým Netoliko ze pęstování nábozného zpęvu vűbec za- Meistersángrűm, o jejichzto umęní napsal nad jiné niklo, i velebnost a návštęva sluzeb Bozích i do- povolaný kritický znalec Dr. Ambros: »Aus der mácí poboznost spolu i spasitelné vychování n11á- edlen Rase (des ritterlichen Minnegesanges) wurde de2e, anobrz i veškerá mravni povaha katolických eine Hagebutte... Die Weisen der Meistersánger rodin velice utrpęly ... Cím Volnęji nás takovýto machen ohne Ausnahme den Eindruck der sch'+cer- neštastný osud onęch spolkű dojímá, tím ochotnęji fiilligsten I'edanterie, einer schwung- und geist- touííme, aby opęt vzkiíseny byly.« (Acta et Stat losen l:ezitation.« (Gesch. d. Musik, II.) syv. Prag. 1863., cP. 13. V pielcl. v »Blahov.« 1864, str. 149.) 'rak touzili cirkevní vrchnosti téz na Umęní a úloha našich literátű byly vyšší, vzne- krajinské synodę praiské r. 186o. (Cap. V'I[. al. 2.), šenęjší a cestnęjší, nezli iemeslné veršotepectví, a poukazujíce také na pravý prostiedek na trvalou jakou męrou ji dostáli, nyni bezpecnę vime. A o ce- jich obnovu stálým cvikem dítek ve škole, z níz ských písních jejich platí na mnoze onen soud, jalo jsme poznali, brali také literátské kűry sobé jejz vyiknul sám Fejfalík o ctyii léta pozdęji z ne- dorost, zpęvu znalý. Proto i diecésní synoda bu- vędomosti jednostrannę pouze o písních Ceských déjovská rok na to problásila : »... Non possumus Braní: »In der kirchlichen Liederdichtung der non q u a m ardevtissime exoptare, ut Briider, deren Innigkeit und Reichtum man nicht confraternitates ejusmodi, ubi exstiterant, resusci- genug bewuudern kann, findet sich die dreige- teutur, et etiam alibi, quantum fieri potest, introdu- theilte Strophe in der verschiedensten Form und cantur.,, (Cp. XXXI. pg. 66.) I slíbil a podal pak Abwechslung vertreten. In der That genúgt ein biskupský Ordinariát brzy potom návrh stanov lite- Blick in die zahlreichen H a n d s c h r i f t e n (ty rátských bratrstev, nové dobę piizptisobených prece patiily našim literátským bratrstvűm:) und (Ordin. 11. 1864.), jaki ucinila prazská synoda jiz gedruckten Kanzionale ... der Briider, um iiber den wechselvollen Reichthum auch der ausseren Viz k tomu, co receno v II. dobę literát- Fcrm ihrer Gesange zu erstaunen.« ských bratrstev. —Lde jest nám poznámkou ještę dodati, ze v '1' a c h o v ę bylo mariánské bratrstvo Divil se tedy Fejfalík z neznalosti vęci na jiz pi ed Ferdinandem I. »m a r i a n i s c h e S t. mnoze i písním literátských bratrstev, jei diíve Jacobi Bruderschaft« zvané, jei męlo po celý role dennę m a t u r u, na cest Yanny Marie snízil. Co tu napsal, jiz dávno bylo pied C. Bratry zpívanou. (Geschichte d. St. Tachau v. J. Stock- a soucasnę s nimi v ceské hymnologii literátských loew, 1898, IL, 18.) | ||||
|