|
| ||||
| ||||
|
-66
jetę podnes povazují za vrchol slávy.« t) prosté pravdu pronesení, at by veršem Ze tento soud oprávnęn je, potvrzují se dálo nevím jak uhlazeným — a boliu- sami Nęntci. Dreves, 1. c. 116, píše: zel tollo nelze i•íci mi o jediném z ver- Naše nęmecké mešní písnę patil tex- šűv uvedených — duši ostavuje chlad- tem i nápęvem k nejhoršímu, co v na- nou.« (Tatnt. SS.) »S d`vokou smęsicí šic11 zpęvnících nyní se nachází.« Ana rllytmu jambicicéllo, troclléjslzého a — str. 121. píše: »Je to zvláštní, ale pravda, icknu bezejme:nlého — potkáváme se ze zrovna kletba lpí na tomto zapovę- témęr ve všecll ti-icíti písuícll Ice mši zeném stromę (mešních písní pi-i kantátę), svaté. Tak luied v první sloce písnę takze stízí jeden zdravý plod, za to první, první dva verše »1)i-ed Tebou se cšals samé zákrsky vyrilstají.« — »Pi-ede- ]slaníme — Boze na výsosti« zjevné tu- všíui je poti-ebí, aby se vymýtily ze ším jsou trochéje; tretí: »Vstup pi•ed clu-ámu písnę, jez nemají ceny prazádné, '1'viij trűn, prosíme« zase patchavý jakýs zálezejíce z nepodai-ených versű a rýmű jamb; ostatní pak verše sloky: »Náš i myšlénels, jalco je na pi•. píseii za úroduzpęv s líbezností — kdyz clle zákona polní : tvého — obęt ti vęnujem' — Dejz, af »Paze, p:ed Tvou velebnosi, pri ní z vroucného — srdce prozpęvu- my, nehodná stvuiení, jem« jsou patrnę onoho, jak jsem napo- zádáme milosrdenstvi za naše provinęní. vędęl, bezejmenného, nebo lépe meceno, nevyslovitelného rhythmu.« (Tatnt. 9o.) Smiluj se nud námi, Pane, neb jsme stvorení Tvé, »Ani v píscích ku m,i svaté, kde toli- zachuvej nám obilícko, keré vzuešeué motivy l ásuílcovi se na- dej casy pohodlné.« skytají, ani v píscích ]s Pannę Marii, Další sloky jsou ještę nepodaicaęjší.--» jejíz kult sám jedna nepi•etrzitá vzuc- ,>Jaký smysl mají do sebe slova: šená báseń jest, nespati-ujeuie (v kaucio- nále Poimonovę) ni jislserky básnicicé, »Ku kunci sic piichází Ta ucjdrazši obęt, všude prosa, vęcná prosa. 1 písní pű- Však nikdy ai neschází vodních ni jedna nestojí za ice .« (Tamt. Tvá cest, o Boze, zpęt,,, 91.) — »Budiz vylouceno r. vei-ejné po- kdo by mi vysvętlil, za velilsého bych boznosti všecko modlení a zpíváuí, ]steré ho povazoval proroka.«2) — »'Fals na pi•. není slozeno v duchu cír]cevním. Mnohá ve tretí písni ke mši sv. cteme tyto píseti je pouhá prósa veršovaná, nilsterals verše — (Pán l Ii hi-íc11y odpust !) — neunášejíc, ale naopak nudíc a uspávajíc. Tak na pr. postní píseń »Jiz jsem dost »I'rostý sic chléb a víno jest jen patrný nám, pracoval« holé jest vypravování; ne- však co jest te,l: tak jmíno, muohem lepší jest mešní píseti »Pi•ed Uude l,án Kristus sám.« tebou se klaníme«, jsouc pouze prúsou V písni páté: veršovanou.«') — Nejnovęji Konrád (Dę- j iuy, IL) castęji podobnę se vyslovuje, »Prijmi, otce, obęt clileUa, vína, však brzo bude podstata jiná, zvláštę na konci díla. ncl;ot mocí tvou v okamziku 2. Proti tęmto hlasűm, jez od- v tęlo a krev Krista se promęní. suzují n ovovęké mešní písnę a V písni šesté zase takto: jez ještę velice rozmnoziti by se daly, ,,Ac zde je chléb, vino, treba uvésti i lilasy, jez se jich, však v tęlu, krev Syna tvého alespoń nękterých, více ménę bude vše promęníno.,, zastávají. »Náš lid nerad pęje v moll. Pravda, ze chléb a víno se promęní (»Ceský lid«, L, 352 to potvrzuje, na pi-i obęti lnše svaté v tęlo a krev Krista str. 353. pak uvádí slova Zvonarova: Pána, ki csfauu do chrámu Pánę vstupu- »Nejstarší kostelní písnę, které mimo jícímu dávno je známa, opętné pravdy vliv i•ímského chorálu slozeny byly, jsou té opakováním duše jeho se nepovznese v dur.« 1Mo11 zaveden chorálem.) Nękteré výše, nez byla; rozvinęní duše pocity, písnę povstaly v minulém století a udr- které se jí vzmocliují z poznání pravdy zely se podnes. Uvedu nękteré z nich: té, ty ovšem mohou dűstojným býti »Krestallská duše, rozvazuj sobę«, »Sem, pi-edmętem písnę velebné, unášející; ,Cyrill,<, 1S91, 79• dcero Sionská«, »Kde jsi, műj Jezíši »Kdyz vmyšlení, usmrcení«, »Alé jsi potęšení«, »Ach műj nejslad~í Jezíši«, 2) »Vychovatel,,, 1893, 103. Casopis M. M., 1877, 88. ') Ca_opis katol. duch., 1SSo, 435. | ||||
|