|
| ||||
| ||||
|
— 6; -
»Tisíckrát pozdra-,~ujeme tebe«, »Proc si zpívá; procez knízka tato, ackoli ze tak naríkáš«. Kdo šel bolem chrámu stanoviska hudebnę-theoreticl;ého velice v témdni pašijovém a uslyšel zpívati je cenná, k praktické potrebę, alespoií píseti »Ki-estauská duše«, >,Sem, dcero pro jizní Nęmecko, se neliodí.« Sionská«, zdali nezachvęl se v nitru _NIusíme ovšem jen schvalovati, ze svém tou vroucností melodie úchvatné. staré rízné písnę opęt se zavádęjí do Ac nápęv srdce proniká, je sloh písní lidu, z ruzných pi•ícin pújde to cšalz jen tęchto ponękud nesprávný; bylo by zá- v e 1 m i z v o 1 n a. Lid lpí prílíš na pís- ho(lno, aby se slova jmenovanýcli nę- ních, jimz v mládí privykl, a jez také kterýcli písní opravila; nápęv stojí za po otcích zdędil; tyto písnę tvoi•í jeho to, je to nápęv národní.«') — »Ponechali skutecné dędictví, na nęz má právo, jsme lidu písnę, které sice všech vad jestlize jen jinak dotycné písnę k boho- prosty nejsou, ale p~ece tak slušné, ze sluzbę se hodí. Zdá se mi, ze Gabler bez rozpalcu alespoń prozatím vedle správnę soudí, kdyz píše: »Pi-ijetí písní staroceských písní lidu ponechati se mo- v nękteré diecési nebo obvodu církev- hou, aniz obávati se jest, ze by vkus ním bęzných ospravedl!?uje se tím, ze lidu na bezcestí sveden a udrzován byl. v prali skutec ié drzení i m, nę cemiélio D'Iíním na pi•. adventní písnę »"L nebe majetku má z pravidla pred.iost pi•ed posel vycliází«, postní »jií_ jsem dost drze.iím pouze mozným nebo zádoucím pracoval«, mariauskou » I'isícicrát po- majetku cennou mnohem vyššího.« Tím zdravujeme tebe«, ruzencovou »Zdrávas nechceme ríci, ze všecko zdędęné, bud nebes královno«, velkonocní » Ziv není-li to zrovna »škandálnę veselé«, bucl nad smrtí vítęzitel«. Ládná z nich v jednom kuse se má podrzeti; lid nelpí sice touiny staré není, není zádná z nich se stejnou pietou a houzevnatostí na ani dorická, ani frygická, ani myxolydi- všech svých písních, a jestlize mu mú- cká, ani aeolická, ba ani mollová, za to zeme dáti nęco rozhodnę lepšího, jemu je ale kazdá r. nicli alespoń slušná. Po- více se zamlouvajícílio, treba ze staré vázíme-li mimo to, ze vętšinou jiz od doby, budeme moci talccvé ménę zalco- dávných casu jsou zdomácnęlé ... rencné písnę bez báznę ze zpęvníku proc bychom chtęli, proc bychom męli vypustiti. Kéz by se J. Moln-ovi zdarilo, rázem je vymýtiti. Kdyz jsme zavádęli aby v novém právę ohlášeném »Psálter- nové adventní a postní písnę, tu pri ob- lein« našel zlatý stred! >Dobic ciní, ze vyklých písních otiásal se chrám zpę- i písnę mešní ve vętším poctu uvádí, vem, kdyz pal; zaznęly nepovędomé cizí o nicliz Dreves (str. 116, 122) nechce zvuky jako pozdrav z dávných století, ani slyšeti, a jenz by radęji vidęl, aby tu jako demonstrativnę mnozí mlceli; se ze zpęvníku vitbec vypustily a na- ze však jsme vedle nových i s t a r é hradily jednotlivými písnęmi, jez by se ponecllali, zpívá nyní lid se stejným Vyvolily s ohledem na církevní rok a zápalem nové i staré. Bude-li kdys za- tajemství sv. obęti z celého pokladu potrebí zrušiti staré písnę, pojde to beze písní církevních dobrých.«') — »Pi!liš- všeho reptání a bez bolestí. Popatrete ným purismem umlcuje se lid — a zpívá na píseń »Tisíckrát pozdravujeme tebe«, se jen na choru. Píseń lidu zustaniz o níz puristé praví, ze prý to melodie písní lidu; i nábozenská píseń polková. Kdyz se velikým davem a pa- 1 i d u j e p í s n í n á r o d n í. Písni národní ti•icnę zpívá, kdoz by nevędęl, ze ua lid odpustíme nęco, co se týká rhytmu neodolatelnę pitsobí. Arcit nesprávným i rýmu, ale píseń národní musí býti vý- tempem, nesprávnými prívęsky casto se ronem citu lidu a melodie vyjádrením kazí a zohyzd'uje, ale pres to vše není a spolu buzením citu lidu. Będa! Kde pi•íciny ji zahoditi.«2) -- »Nedávno Dre- se rýmu obętuje dojemná prostosrdec- ves vydal zpęvník s názvem »O Christ, nost výrazu! Będa! Kde se na místo hie merk'« (kdez i modlitby prídavkem národní písnę dá lidu do rukou báseń jsou), jenz úpinę je sestaven dle- jeho slohu vysokého! Ještę více však będa, názoru (uvedených výše). Zpęvník ten kde se na místo písm národní s týmem obsahuje Ivo písní i s nápęvy, vesmęs nedokonalým dá lidu do rukou chladná ze starší doby, mezi nimiz málokterá rýmovacka, která není asii básní, ani z tęch, jez lid u nás v jizním Nęmecku písní národní. Podobnę to je zajisté ,Cyrill,, tS89, 91. i s pi• lišností v purismu melodie ... I. i d »Cyiill«, tS90; 78 yy, z uIllasu« 'j 'fh:ahof r, 582. | ||||
|