|
| ||||
| ||||
|
-6g-
ných zpęvű na Mysl zakusil sám na sobę bohatým výbęrem melodií dosáhla onolio i pozdęjší církevní otec sv. Augustin, bodu, v nęmz církev a umęní se setká- jak krásnými slovy doznává ve svém vají. Tot jest bible v hudbu pi-eve- »Vyznání« rka: »Kolik prolil jsem slz dená. « *) pri tvých hymnech a písních, mocnę A v pravdę, liturgický zpęv, ctihodní dojat jsa zvulcy církve tvé, která sladlco bratrí, jest stálým projevováním, rekl zpívá.« bych -- dędicným podáním vzácného A podobné úsudky ozývají se ještę pokladu pravd ki-estanských, zírná pűda po ctrnácti stoletích i v té dobę, kde pro pravou zboznost a zárící paprselc, hudba profanní netušené výše dosáhla: jímz prechází cást onoho lesku nebes- ba ani kruhy mimo církevní, vázení kého Jerusaléma do vezdejšího domu znalci a pracovníci na poli hudebním Bozího a na ki-estanskou spolecnost vitbec. neváhali mistrovskému dílu chorálu ne- Úcinek liturgického zpęvu stupńuje tajený vzdáti hold. se ještę více tajemnou recí, v níz k ucliu Tak píše Thibant: »Církev katolická našemu doléhá. Nebot to neznámé a ta- má v pravdę nejnaléhavcjší dCivody, aby jemné pi-i liturgických modlitbách a zpę- zachovala velkolepé a prastaré zpęvy, vích nutká clovęka pi-i jeho nácliylnosti jez zovou se ambrosianslcými a grego- a lpęlosti ua vęcech tajemných a duch rianskými, na výsost vznesené zvulcy a jeho nepokojný záhy a milerád pronáší intonace, jez v nejkrásnęjších dobách podobná tajupiná prání, pripojuje k nim prvního ki-estanství geniem vytvorené chutę své vlastní tuzby, zájmy a po- a umęním vypęstęné mocnęji na mysl treby. lidskou pűsobí nezli tak mnohé naše no- Na druhé stranę jest lid katolický, vęjší skladby na pouhý effekt nastro- jakkoli reci liturgické neznalý, proniknut jené.«*) Adruhý hudební skladatel, Otto hlubokým smyslem, jejz testűm liturgi- Kade, nazývá gregorianský zpęv »mezi ckým 1)i-ipisuje a jejz tęmto prikládá všemi výplody, jez z církve vyšly na citem druhdy velmi jemným a rozhod- svętlo, výtvorem nejsamostatnęjším, nej- ným. zvláštnęjším, nejhlubším a nejvelikole- Konecnę v chorálu, jenz od nejstar- pęjším. Nic na svętę nenahradí hluboké ších casű jest bohosluzebným zpęvem ceny tęchto význacných typű a zpęv- církve sv., zrací se prekrásnę jednota ných forem, na nichz církev pracovala sv. církve, anat círlcev vzdy a všude po tisíc let. Nizádné umęní také této týmz jazykem, touz melodií a stejným ceny nedosáline, ona jest nejdrahocen- testem vzdává chválu jednomu svému nęjším majetkem jediné obce, ]sterá tímto Bohu. (Pokracování.) *) Ve spisku »Die Reinhcit der 'I'onkunst,, Srovn. Grcgoriusblatt, t8SO, str. 67. Obecná Jednota Cyrillská. VÝROCNÍ ZrRRÁVY ZA ROK 1893, Morava. Diecése Brnęnská. Trebic (fara Jejkovská). Cyrillská jednota pri P. Albert Chlumecký narodil se v Bohdanci farnosti Jejkovské v Trebíci zalozena byla v ruce r. tS29, studoval v Praze a Olomouci a vysvęcen 1885. Poslední dopis o cinnosti sboru kostelního byl na knęze r. 1855. Jii v letech šedesátých po- podán byl tuším v roce 1Sgo; od té duby od nás volán byl clo konventu liebícskcho a púsobil zde zádná zpráva ,Cyrillu- se nedostala. V roce tS91 jako mladý reholník velmi horlivę, pęstuje v ti- utrpęla Jcdnota velmi citelnou ztrátu — osirela; chých hodinách svých se zvláštním zápalem a vzle- neuprosná smrt vyrvala nám ze stredu tvűrce a tem hudbu a studium literatury; roku iS68 povolán predsedu, nezapomenutelného P. Alberta Chlume- by1 do Cech, kdez na více místech pűsobil, pama- ckého, kvardiána a faráre na Jejlcovę. Budiz mi tuje vzdy na milou mu Trebíc. dovoleno, abych nękolika rádky zmínil se o zivotę Roka 1877 vrátil se pak s radostí k nám jako zvęcnęlého. kvardián a správce far}' Jejkovské. hazdý, kdo od | ||||
|