|
| ||||
| ||||
|
té duly nevidęl chrám kláštera kapucínského, po- nebuclmc nevšímaví, avii ucvdccui 1: tęut, jihu
divil by se, jakou snahu mu zesnulý vęnoval, byt k srdci mluví »oteckými slovy,,. Poraníme-li té i nevędęl, kulilo osobni obętavosti zesnulého rehol- naší Cyrillské slavností, minulého léta v Brnę tak níka lpí na tęchto cetných opravách. nad ocekávání štastnę zapocaté a skoncené, tanou-li Klášterní budovu ozdobiti dal novou vęií, mnę na mysli ta dojemná a presvędcivá slova s niz hlaholí nové, pécí jeho porízené, harmonicky s takým zápalem pronesená a tak vnímavę slyšená, zladęné zvony. Celý chrám dal obnoviti, zaríditi nemohu nez za tu míti, ie toto dobré zúrodnęní dal nový kűr, upravil oltár sv. Barbory, pri nęmí tak kypré pűdy musí prinésti svým casem kýze- v posledních letech tichou mši sv. slouzíval. Trva- ného ovoce.« A opęt dí na jiném místę: »Vznešení lých zásluh získal si tíni, ze porídil vlaslnínt ná- církevní hodnustáii mají u veliké úctę naše zvęc- klaclent nové varhany, na nichz sám pilnę hrával nęlé oslavence sv. Cyrilla a Metodęje. Tím ménę a zpęv gregorianský doprovázel ; pripravil tak pűdu tedy sluši, abychom my domácí v tomto jubilejním pro reformu hudby chrámové vűbec a písnę lidové roce zatvrzovali srdcí a zavírali dverí pied svými zvláštę; cvicil sám po dlouhá léta pracnę své dobrodinci. Podobné jubileum konalo se na oslavu zpęváky. našich svętcű r. 1863, a v naši p~ícinc, totii re- Konecnę zalozil Jednotu Cyrillskou a pecoval formy posváhtého zpęvu, vydán Uyl kaucionál co nejvíce o zvelebení a osla.vení bohosluiby ve Svatojanský. Byla to velmi štastná myšléuka uví- chrámu svém, pokud jen toho rád jeho dovoloval. tati na prahu druhého tisíciletí prícltud našich Na lopotnó pouti reformy ]sudby chrámové bylo mu svatých apuštolű clo Moravy tak dűstojnými slovy prekonati nemalých prekáiek — Jednota naše ne- a velebnými nápęvy, z nichzto snad nękteré i oni tyla bez pumluvacit a protivníkűv — on se jich sami sloiili a jakozto drahý odkaz i nám svým nedęsil, neustoupil a — zvítęzil, a tak ráznę ko- pozclnim potomkűm odporucili.« stel z dlouholetého otroctví necírkevní hudby osvo- O všech tuto vytknutých záslultáclt presvędcil bodil. Píše v ,Cyrillu«, roc. 1888, c. 3. takto: jste se, veledűstojný pane redaktore, pii svém po- »Naše farní Jednota Cyrillská zije s pomocí L'oii bytu v 'Trebíci v roce 1855, a vęrný obraz cin- doposud a o úbytích nerada slyší. Clenové dobré nosti zesnulého podal jste v ,Cyrillu,, v císle 9. vűle a vytrvalosti Pána L'oha chválí zpęvem litur- téhoi rocníku: »Ze všeho, co zde v kostele clovęk gickým i pisní obecnou. Instrumentalisté, nemo- slyší a vidí, vane duch, který miluje výhradnę huuce kazdou nedęli foukati a smykati, radęji se okrasu domu Boiíhu. Cyrillská Jednota a nové jinam uchýlili. Ná bradou za nę jsou nám dobré varhany s jedné, okrasa chrámu Pánę a nová vęi varhany, které se zbozným Cyrillistűm tak snadno s druhé strany vzájemnę se doputují. Pravý Cy- nezpronevęrí.« rillista miluje celou okrasu dumu Bozího, Dűstojný Zesnulý byl literárnę i hudebnę neobycejnę pan kvardián stavi si pomník pro nebe.« vzdęlán, pilnę studoval díla zasalmjíci v obur hudby Y. Alb. Chlumecký byl muzem práce, on pra- posvátné a nešetiil výloh ohstarávaje skladby ceny coval neunavnc i v posledních dvou letech, kdy trvalé, jsa v potiebáclt jiných nad míru skromným. onemocnęním neštovicemi zdraví jeho valnę utr- Cteme v jeho zprávę v c. 6., roc. 1SS7 : ,Pracu- pęlo. Byl pro zásluhy své, jez v Trebíci dvojím jeme bez mnohého hluku a okázalosti, avšak vy- pobytem svým získal, pro mírnou, skromnou po- trvale a neomrzele. Oddala se naše Jednota hned vahu svou, neobycejné literárni a hudební vzdęlání, od prvopocátku pouze církevním skladbám, a tęmto prísné konáni svých povinností a ryze, vlastenecké zűstávajíce vęrni, cvicíme se v nich a pęstujeme smýšlení všem milý a vázený, a protoi dotkla se s vyluuceuím všeho, co do kostela nenálezL« zpráva o úmrtí jeho kazdého TieUícana jako náhlá Ac byl nad míru skromný a mírný, všude a zvęst bolestná. ráznę umęl se hlásiti ku své národnosti, byl nad- 'Tęzko, velmi tęzko bylo nám se louciti se šeným vlastencem ; umęl býti rádcem, prítelem schránkou tichého genia — v níz doutnala jiskra i spolecníkem milým, uprímným. Píšet ve zprávę nadšení bozského. Zásluhy jeho u Jednotu Cyrill- v c. 2. rocníku 1SS5 : »L nęmeckých męst, jako skou zűstanou nesmazatelným písmem vepsány z l:ezna a j. pricházejí k nám zásylky a vhodná v dęjinách jejich. My smrtí jeho ztratili jsme mnoho punabiduutí z oboru posvátné hudby; dovídáme se S bolem nevýslovným vzpomínám tęch oka- z listű odborných »llusica sacra«, »Pliegende Bliit- miikű, kdyz dne 27. brezna r. iS91 o 1o. hodinę tcr«, ,Gregorius-Blatt«, ,Chortviichtcr«, s jakým dopoledni — bylo to na Velký pátek — kdyz v pa- úsilím naši nęmectí Uratii katolici o reformu ko- šijíclt zapęno »Dokonáno jest«, náš milý predseda stelní lrudby se starají a s jakým zclarem ji všude pozemskou svou pout v náruci clenű kuuventu, do pruvádéjí, az i k nám — ac nejsme ,deutsclier vűle Bozi oddán, dukonal ; kdyi Jednota Cyrillská Zuuge« — pricházejíce a ku chvalitebnému spolu- kolem rakve zesnulélw se shromázdila a malé zpc- pűsobení prátelsky zvouce. Dobre tak, na tonou vacky ll:ajícc nęznými ruckami vęnec lásky a posvátném poli rádi se scházejme, poucujme, pod- vdęcnosti svému cviciteli za osirelou Jecluotu vęno- porujme a tuzme — ale také k svým domácím mi- vali, a kdyz jsem se naposledy rozloucil s prítelem strűm, povzbuzovatelűm a nezištným podnikatelűm ranc vzdy uprínruvm a milým políbiv schránku | ||||
|