|
| ||||
| ||||
|
vdp. děkana učiněn býti s č e s k ý m i n e š p o r a m i; již se přihlásilo 15 mladíků, hlasů zdravých a sluchu hudebního, by ti v zpívání žalmů vycvičeni, při cvičení lidu nápomocni byli. Než se s cvičením jich započalo, požádal sám p. děkan ředitele kůru (jenž cvičení jich odřekl), aby svým časem přf nešporách bud sám na varhany hrál, bucl jinému hráti dovolil. Byl však krátce odbyt ; řeklt mu pan ředitel kůru, že má zavedené nešpory figurální (a ty „figury” provozují se třikrát v roce), jiné že zaváděti nebude — a ortel nad veškerými nešporami byl vynešen. — Tím zmizela též naděje na zavedení některé písně z kancionálu s průvodem varhan. I nezbylo mi tudíž než cvičiti sbor pěveů v písních, jež by se bez varhan zpívaly před službami Božími a po nich. Zpěv při křížové cestě měl po přání pana dčkana též sbor ten převzíti, i nacvičena k tomu cíli již píseň č. 782. Cvičení lidu mělo se již ohlásiti. Než nastojte ! Pan učitel, jenž nedovolil školní místnosti k účelu tomu, i tu žádost panu děkanovi odepřel, by zpčváci j f t i m o h 1 i n a k ů r ! ! ! Tak si ho kupte, toho katolického učitele a ředitele kůru, můžete ho míti — za pensi. Jmenuje se J a n M a c h k a. „Má hudbu v malfku” (tak o sobě řekl), však „Narodil se K. P.” správně hráti nedovede. Aby i poslední pokus byl učiněn, usnešeno se na tom, by pěvci pod kůrem v chrámu zpívali; než i to ukázalo se nemožným býti. Ačkoliv pan děkan ochotně slíbil, že přikáže placeným literátům, by k našemu sboru se připojili, přece nestalo se posud tak, a sbor zpívav dvakrát, nemůže zpívati více z té příčiny, že placeni literáti (druhdy dosti nedbalí) nyní n a k ů r u dříve počnou zpívati, než pěvcům dole shromážděným možno jest. hlasy z lidu ozývají se k našemu prospěchu, lid přeje řádnému zpčvu, však .... ! A tak nyní „stojíme zahálejíce, nikdo nás nenajal” — aj, což dím nenajal: v y h n a l nás a b r á n í nám ten, jemuž na vinici jsme chtěli p o m á h a t i, pracovati z d a r m a, z ochoty, z lásky a zajisté i k prospěchu dobré věci!
Milá „Cecilie” ! u nás pamatuje se na „Cecilii” jenom jednou v roce a to dne 22.listopadu, nikoliv však zpěvem a varhanami, nýbrž pivem a jitrnicemi, jež „obětuje” všemocný náš ředitel kůru svým „muzikantům”. Nuže „hrejte mu, trubte mu, zahrejte mu — marš !” ') Bůh žehnej Tobě, statečná „Cecilie”, a všem, kdož dle hlasu Tvého přičiňují se k obnovení posvátné hudby církevní. Horák. z diecése Budějoviel~é. Z Budějovického semináře. I v našem semináři nezůstává pole zušlechfování církevního zpěvu ladem. Důkazem toho jest den 2. února, na kterýžto den provedli jsme při velkých službách Božích v seminářském chrámu Páně první gregorianskou mši z ,Ordinarium Missae." (Při této mši jak zpěv knčze taktéž i responsoria byla čistě gregorianská.) Provedení bylo na počátek velmi dokonalé a uspokojilo mysl posluchačů pinou měrou, jak se o tom též domácí list ,Budivoj" chvalně pronesl. Aby též et. čtenářstvo „Cecilie” bylo obeznámeno poněkud se snahami zdejšího bisk. semináře vzhledem pčstovánf církevního zpěvu, obral jsem si za úkol krátkým náčrtkem označiti vývin sboru tohoto v ústavu našem. Nejprvé podám několik slov o pčstování chorálu staročeského, pak též něco o cvičení se v gregorianském chorálu a konečně o snaze naší vzhledem vícehlasného zpěvu církevního : 1. První počátek v dobrém směru, pokud mi známo, učiněn staročeskými roráty, kte- réžto před b lety v zdejším seminářském chrámu Páně zavedeny byly. Tyto velebné zpčvy takovou mají působivou moc do sebe, že po všecka leta, co se zpívají v adventním čase, vždy piný chrám Páně bývá a každý zbožný navštěvovatel chrámu našeho se již vždy dlouho napřed těší, aby zpěvy tyto opět poslechnouti mohl. K těmto zpěvům brzy na to přidružilo se též zavedení zpívaných litanií lauretanských. Že lid náš poznává, co v pravdě krásné jest, i na těchto litaniích se ukázalo. Dokladem toho jsou všecky Marianské svátky, při kterýchž se litanie tyto zpívají. Nezpívají již jen pp. bohoslovci, nýbrž též všeeken lid, který v chrámu Páně shro- mážděn jest. Každý zajisté s povzbuzenou myslí a duchem nábožností napiněným opouští po takových liodecli svatyni naši. — Než nezůstalo přf počátcích. Nepříznivé pro pravou církevní hudbu doby uvrhly i dobré zpčvy pro ostatní části roku v zapomenuti a místo těchto zaujaly novomodní světácké písně, tak že v pravdě se může říci, že chrám se stal síní taneční, a každý věrný ctitel starých církevních zpěvů musel s nevolí poslouchati nedůstojné zpěvy tyto. Obrácena jest tedy péče horlivých pp. bohoslovců zpěváků i na zpěvy tyto. První pokus učiněn lonského roku. Zavedeny písně z kancionálu Svatojanského a zpívány v dobč vánoční a postní. Však ') Ale hezky rychle! Má-li zpěv chrámový dařiti se, musí duchovní s ředitelem kůru býti jedna duše, jedno srdce. Neslýchaná jest žaloba, že ředitel kůru — tedy zřízenec zpěvu chrámového placený—panu děkanovi — tedy rektoru kostela a představenému odepřel, aby zpěváci od něho určení na k ů r jíti mohli ! Správce duchovní nesměl by již tedy ani v chrámu Páně určovati, co duševní blaho věřících vyžaduje? Takové nešvary u vás trpíte?! Obnovte kůr literátský a kůr vyčistte. Ale rychle! Čest a po-vinnost kněžská toho vyžaduje neuprositeluě. Zde musí důstojný pan děkan s celou rázností zakročiti, aby ustanovením synodálním k právu dopomohl. Pozn. red. | ||||
|