|
| ||||
| ||||
|
znalost lidská k tomu, aby rozkoší pamęti, kterí pokoušeli se svedený lid
jakousi svętskou srdce naplńovala, Hledte zase do ovcince Pánę nazpęt privésti, tedy, nejmilejší, napomáhati k nápravę zdaz ne zvláštę zpęvu lidového? — zpęvu církevního zakládáním tak zvaných A ríká-li se a jsou-li také doby naše jednot Cyrillských, které by se dobám protestantské lzireformace nejen k Jednotę takové, pro zvelebení církev- podobny ale ještę horší, protoze lidé ního zpęvu, zvláštę chorálního neb aspoń prevrácení usilují veškero nábozenství slušného, v našem sídelním męstę jiz ze srdcí lidských vyrvati; — jestlize na- zalozené, pripojiti mohly. Ale ponęvadz ríká se zvláštę na netecnost (nábozen- lidu dovoleno jest také se zachováním skou) muzű, zdaz není príhodno muze a zákonných mezí zpívati v našich koste- jinochy v jednotách Cyrillských a lite- lích písnę v jazyku materském, doufám, rátských shromazdovati a ku zpívání ze i tak zvané jednoty literátské chval Bozích, zvláštę ve dny nedęlní a v naši diecési zase obzivnou. Nejmilejší! svátecní navádęti a tak jim uzitecného Velmi dűlezitá vęc a znamenitý prostre- léku proti netecnosti poskytovati. dek ku podpore vašich prací se vám Aby však nábozenské jednoty pi-es- tęmito slovy odporucuje. Nebo jak jinak príliš se nemnozily, mohly by lcatolicl:é mámili hlasatelé bludű protestantských jednoty muzű a jinochű (o kterých svrchu srdce lidská nez písnęmi zhoubné nauky byla rec) nęjakým zpűsobem, jenz by se opęvujícími. A jakého prostredku — stanovami urcil, býti zároveti Jednotami kromę jiných — uzívali muzové preblahé Cyrillskými a literátskými. K poboznosti „Krízové cesty”. hle Wittových »Preces stationum crucis- Cyrillským sborúm venkovským ku praktickým potrebám upravil Clemens Kuffner. Nastává doba postní, lady krestanstvo písni ušlechtilejší, aneb, kde mají sbor rádo koná poboznost Krízové cesty, aby cvicený, mají i vícehlasým zpęvem této si utrpení Pánę zivę predstavilo, je poboznosti lesku dodávati a ji zvyšovati. uctilo a spolu i duchovní poklad od- A tęmto poslednęjším právę píši tyto pustkű získalo. U nás na venkovę bývá rádky. Jiz pred mnohými lety dostalo zvykem, ze se mezi jednotlivými zasta- se jim právę od slavné pamęti hr. Witta veními zpívá nęjaká píseń. Dobre tak. nad jiné výtecného daru ku Krízové Tím se poboznost sama stává rozmani- cestę, vydáním t. zv. »Preces stationum tęjší, pritazlivęjší a i vroucnęjší, nebo crucis«, jichz text priodęl Witt harmo- zpęv valnę napomáhá ku povznešení ná- niemi prekrásnými, v pravdę nebeskými. boznosti. Kéz by jen byl zpęv vzdy Co to, ze dílo tak mistrné, které v dobę takový, aby opravdu vyhovoval tomuto svého vydání zpűsobilo tak radostný pozadavku svým textem i nápęvem! rozruch a které i u nás tak ítchvatnę Ale zkušenost ucí, ze tomu tak namnoze pűsobilo, prišlo najednou jakoby v za- není. Byl jsem ledakdes prítomen pri pomenutí ? Nevím, co toho prícinou, ale, poboznosti Krízové cesty, a shledal jsem, jak se domnívám, bude tím vinen nej- ze vętšina kostelű odbývá tuto poboz- spíše hudebnę-literární trh, který po- nost ošuntęlým nápęvem písnę »Jiz jsem krývá staré i znamenité skladby poi-ád dost pracoval«, kteréhoz uzívají i k tex- novými a nov}'jmi, takze se potom ony tűm, jez pűvodnę męly jiné nápęvy. tęzce z hlubin zasutí a z prachu vyta- Tak se v mnohém kostele dobou postní hují. Slcoda, škoda! Cyrillisté, odstrańte jiný nápęv ani neuslyší, ponęvadz se se svrchu svých archivű haldy sešitű, svrchurecená melodie zpívá porád, ráno neb jich aspoń poposuńte stranou, a vy- i odpoledne, v nedęli i všedního dne. neste zas na Bozí svętlo tu slicnou po- Cyrillisté, jako ucitelé lidu a opravci pelku, ten skromný sešitek, ]sterý nemęl skleslé hudby chrámové, znají si i této nikdy tak hluboko zűstávati. Pomozte poboznosti všímati a ji jak mozno vy- ven ubozátku, kterému se tam v té sla•y- branęjšími zpęvy dűstojnęjší uciniti. Bud tosti tolik stýská. Onot ještę dobi•e pa- trsají míti lid k tomu, aby se priucil matuje, jakou slávu mívalo svélio casu | ||||
|