|
| ||||
| ||||
|
— 4 --
chorál zůstal bezezmčný. Jest to onen zpěv jímž Církev, matka naše, vyjadřuje zbožné své city při posvátných úkonech bohoslužebných. Ctihodný chorál počítá leta svá po tisíciletí. Všeliké znovuzrození zpévu chrámového nutně dlužno počínati chorálem, v kterént spatřuje ,musica sacra" regulativ svůj. Poněvadž ale dnes není času ku přednášce o chorálu, prosím, aby ctěni hosté živě p~ipomenuli sobě , co o chorá 1 u v „Cecilii” jsem psával Dnes ta pojednání o chorálu hodláme illustrovati př e d n á š e n í m chorále. Zvolil jsem za tfm účelem dva zpěvy, nejsmutnější a n e j r a d o s t n č j š í, jež Církev má — „Stabat Mater” a „Gloria in excelsis Deo.” „0 requifch si dám ještě líbiti chorál,” praví z neznalosti nepřátelé jeho, „k jiným příležitostem nehodl se však do kostela. K tomu jest příliš smutný.” Na objasnění a vyvráceni bludné námitky za-zpíváme hned po „Stabat Mater” chvalozpěv Církve nejradostnějšt — „Gloria” —, aby se ukázalo, je-li možno zpívati chorál s jásotem překypujícím a v náladě přeutéšené. Abychom ukázali přerozmanité způsoby, jimiž chorál p ř e d n á š e t i možno, budeme jej zpívati dílem s průvodem, dílem bez průvodu, brzy celým sborem, brzy jednotlivými hlasy, tu ženskými, tam opět mužskými; některé věty zdlouhavé, jiné s přiměřenou rychlosti; někde jemně , jinde s veškerou silou, jak právě slova vyjádřují a vyžadují. Ostatně sluší podotknouti, že možno chorál pokaždé jinak přednášeti a byt se stokrát opakoval. Ta rozmanitost a věčná novota jest v rukou řídicího a prýští se z okamžité jeho nálady duševnf. Moji zpěváci nikdy nevědí jakým zpiisobem, pořádkem, výrazem a střfdánfm bude se zpívati, a já také ne. Při zpíváni samém to ukazuji a určuji. Po-každé jinak. Tak chorál zůstává věčně půvabným a věčně novým. Ostatrrě nelze upříti, že velmi dlouho trvá, dříve než zpěváci s radosti a zálibou a s přesvědčením zpívají chorál. Nedejte se odstrašiti. Náš sbor Karlínský teprv po několikaletém zpívání chorálu zpíval jej rád, s chuti a láskou. — V chrámu Páně sv. Cyrilla a Methodéje zpíváme ze zásady chorál vždy bez průvodu, poněvadž s průvodem ztrácí přednáška na kráse a pružnosti. Zde však jde o ukázání ve5ker,y'ch způsobů přednášky. Po úvodnícli těch slovech zpívalo se ,Stábat mater." Prvních pět slok celým sborem — hlasy mužskými i žanskými — s průvodem harmonia, až na třetí sloku: „0 quam tristis et afflicta”, kterou jsem slal zpívati Bassfim samotným bez průvodu. Náslechijících i slok zpívány jsou hlasy ženskými — Soprany a Alty, — verš : ,Vidit sunm dulcem natum moriendo desolatum, dum emisit spiritnm,u přednášél se od 5 o p r a n ů samotných v pp. a bez průvodu, až při „emiait spiritum” hlas odumřel a jako by v dálce dozněl. Následovala pomlčka za velebného ticha, po které Alty prosebná+ s priivodcm ,temným pokračovaly típěnlivě: Eja, Mater atd." Dálších 5 slok zpívaly se mužskými h I a s y s průvodem harmonia. Posledních pak 5 veršů pi•ednášeno opětně veškerými hlasy, volněji a rychleji bez průvodu, aby proud deklamace objevil se bez pout průvodu v celé pružnosti a síle původní. Sbor oddal se zúpina citu slov přednášených. Trvám, ťe větší díl posln(•lia~stva přesvědčil se, že chorál bez průvodu zní nejpirvabněli a nejdokonaleji. — f'o „Stabat mater” zpívalo se ,Gloria" z Ordinarinm Missae in festis duplicibus a s větší ještě rozmanitostí a střld Jeden z hostii cizích nxne zvláště milých pronesl druhého dne, navštíviv mne v Karlíně, následující kritiku: „Člověk zapomněl, že se zpívá, a slyšel jen modliti se. lIelodie ustoupila, duše naslouchala jen sloviun.” Jiný velmi horlivý a chvalně známý pěstitel církevního zpěvu na venkově v malé vísce pravil: „Na mne chorál lepši dojem činí, než nejumčlejší skladby vicehlasné!” K mému požádáni vysvětloval po skončené první části programu dp. Ed. Langer řeči nčmeckoe, co až dosud česky bylo mluveno, aby také krajané němečtí, kteří ku slavnosti dostavili se, slyšeli oclůvod~-ování programu, který v obou zemských jazycích bylo lze dostati. Následovalo odděleni druhé; skladby v íc e lxl a s n é. Před započetím zpěvu pokračoval vypravovatel u vysvětlování as v ten rozum: „Z prostého chorálu vyvinul se poznenáhla umělý zpěv vícehlasný. JsouE zajisté v chorálu slzryty zárodky nejbohatšího vývinu. Na ukázku předneseme nyní některé skladby, počíuajice s nejslavnější, zlatou dobou hudby kostelní 16. století a končíce s nejnovějšími plody na témže poli z druhé polovice 19. věku. Patrně se objeví zajímavý postup a vývin hudby církevní od klassické, přfsné formy Palestrinovy až ku formám, jež hudbě církevní udílejí nyní žijicf skladatelé církevní lVitt, Kř3žkovský, Liszt. První na programu, a první místo v dějinách hudby kostelní nálczf vším právem Paiestrinovi. Církevní koncert historický bez Palestriny byl by vlastně necírkevním. Nazývá-li se 16. věk z l a t ý ni v ě k e m hudby církevní a jest-li že v řadě škol uměleckých ř i m s k á š k o 1 a od Palestriny založená největšího dochází obdivu, nenalezáme | ||||
|