|
| ||||
| ||||
|
— 1 I —
a jak následkem jeho magicky pűsobí- val. Jednak neodpovídal dobit duchu cích zvulzii pi•ibývávalo Cyrillist i a vit- originálu, podávaje sice slova krásná, bec nových nadšencű pro reformu ko lec více volnę nez vęrnę pronesená; stelního zpęvu. Dnes nevidíme bohuzel jednak nekryla se dobit stránka slovná takového nadšení ve svętę Cyrillskéni, s hudební, takze zpęváci p~i cvicení jalzo za onęcli blahých dob, kdy tato męli místy dosti veliké obtíze. To unie popelka krásami svými zárila; dost pi-ivedlo lz tomu, ze jsem se jal pi-eklad mozná, ze tak mnohá coura ze svęta, pilovati, jak po stránce vnitrní, proslo- piná moderní smyslné vnadnosti, uvodila vení myšlének, tak i po stránce slovní v stín její prosté, cudné a svaté cnosti. a liudební. Slo mi to jako uebásníku Premýšlejme a zkoušejme, nepi-ispęl-li zdlouha; nejednou odlozil jsem pero, by tento a i jiný ještę zapomenutý po- necítę se k tomu povolaným a shledá- klad z doby drívęjší pocházející k opęt- vaje, jak se preklad műj stával prosai- nému a snad ještę mohutnęjšímu nad- ckýtn. Ale kdykoli jsem zasedl k stroji, šení, kdyz by prišel k sluchu mladým, abych si v pamęti obnovil ty skvostné novę vzniklým plukűm Cyrillským a po- melodie a se jimi na duchu obcerstvil, sluchacűm jejich, jimz ještę byl neznám? vzdy jsem se zase znovu pocal pokou- Proto jen ven sním! šeti o tu vęc, az jsem pomalu všechno V Pánu zesnulý mistr Witt pridal męl. A tak to podávám nyní brati-ím jiz v prvním vydání tohoto díla k textu Cyrillistűm, pi-edevším venkovským, jako latinskému i text nęmecký, preklad za- prozatímní poműcku, dokud by se pi-e- jisté velmi trefný. Ucinil tak bezmála kladu nepodjal nęjaký opravdový básník. proto, aby se skladba i po venkovę snáze I prosím, aby toho nebrali pod prísnou ujala a zalzoi•enila. Slova písnę té nejsou kritiku. Psal jsem to více jako modlitbu, liturgická, jsou rázu soukromého a proto jako nábozné vzdechy, nez jako báseti. tnozno jich i v reci zemské pi-ednášeti. Na druhé stranę doufám, ze v prícinę Kdyz jsem si pred lety vycvicil na hudební jim preklad tento úpinę vyhoví, osadę O .... jakýs takýs sborecek, uvedl ponęvadz jsem bedlivę k tomu prihlízel, jsem také »Preces stationum crucis« na aby melodie se slovem vesmęs ladnę a repertoir a prednášeli jsme je pi-i Krí- prirozenę splývala. Odporucuji tedy toto zové cestę, která se konávala na postní dílo své pouze ze stránky praktické. pátky odpoledne ve 3 hodiny. Tenkrát Pri tom zűstavuje se kazdému na vűli, vyzádal jsem si preklad jednotlivých chce-li na místo polozeného vcele kazdé zastavení od jisté osoby. Lec preklad strofy slova: »O műj Jesu«, ponechati ten, ac byl snad básnictęjší nez ten, pűvodního znęní: »Ave Jesu«, cehoz ]zterý zde podávám, ac byl i správnę i preklad nęmecký dűslednę šetrí. pi-ízvucnę skládán, prece mi nevyhovo- Statio Y. Christus ad mortem dcunnátur. — Teiíše odsouclili na smrt, Ave Jesu, qui damnáris O műj Jesu, soud tę víze, et ad crucem mox raptáris zve Tę hodným býti kríze; sic jubénte praéside. vladar smrti prűchod dal. Fac o Jesu, ut loquéndo Nedej, Jesu, by soud lichý, et judícium feréndo neviným, jenz krivdí z pýchy, parcam introcéntiae. v i-ecech mých kdy pűvod vzal. Statio II. Tesus súscipit crucem super húmeros. — Jezíš pii;al lciíz na ramena svá. Ave Jesu, qui onústus O műj Jesu, s ki-ízem spjato gravi cruce, etsi justus jest Tvé rámę, ac tak svato; ad torménta próperas. mukám vstríc jdeš neteskliv. Fac o Jesu, ut amánter llejz, o Jesu, bych zde strasti, haúriam, sed et constánter aniz bych se dal cítn másti, omnes hic misérias. z lásky nes', jsa trpęliv. | ||||
|