|
| ||||
| ||||
|
— 13 -
Statio III. Jesus prima vice suL ctuce cadit. —Jeiíš ponejprv padá pod kiízem. Ave Jesu, qui jam fessus O műj Jesu, ztrátou krve, gravi jugo crucis pressus kríze váhou dospęl's v prvé prima vice láberis. bolné k zemi sklesnuti. Fac o Jesu, ut deplóreln Nechat, Jesu, pri tom pádu primum casum et errórem ozelím svou první zrádu copiósis lácrymis. kajícím ve pohnutí. Statio IV. Jesus trucem bájulans occúrrit llatri suae. — Jeiíš nesa kriz potkává se s Matkou svou. Ave Jesu, cujus pia O műj Jesu, svatou Máti venit Mater hic María pinou zalu zi!rn tu státi: luctu plena óbviam. Maria "Ti vyšla vstric! Fac o Jesu, ut Te Patrem Dejz, bych v "robę, Jesu Kriste, et Maríam meam Matrem Otce męl a v Pannę cisté posthac semper díligam. Matky své zicl drahou líc. Statio V. Jesus a Simúne Cyrenaéo in baiulatiúne crucis adjuvátur. —Simon Cyténský pomáhá Jezíšovi kiiz nésti Ave Jesu, quem ut ducem O műj Jesu, ostýchal se Simon portans tuam trucem Šimon kríze; vzav jej stal se sequi tandem débuit. stoupencem "Tvým bezdęky. Fac o Jesu, sim amícus Nechat, Jesu, clitíce tęla crucis, sed et inimícus zdolám statnę a pak zcela ventris, quem mens réspuit. prilnu k Tobę na vęky. Statio VI. Verúnica Christo sttdárium praeséntat. — Veronika podává Jezíšovi roucho. Ave Jesu, cujus vultum O műj Jesu, s jehoz lící sputis, plagis tot incúltum uplvání i krev lpící térserat Veronica. setrela Veronika. Fac o Jesu, ne idólum Dej, at chovám Tebe vmysli, pingam aliquod, sed solum v duši mou at skrze smysly Te in mea ánima. zádný prelud nevniká. Statio VII. Secúndus lapsus ad portam — Druhý pád u brány. Ave Jesu, cujus cursum O műj Jesu, bi1mę Tebe ing, ns pondus sistit rursum ; v chűzi, jez Tvé síly sti-ebe, ecce cadis dénuo! podruhé jiz kácí v zem. Fac o Jesu, ne peccáta Necht se, Jesu, duch műj brání Sacraménto expiáta hrích m, z nlcllzto ve pokání répetam contínuo. obmytí jiz došel jsem. Statio VIII. Jesus fílias Jerúsalem allúquitur. —jezíš oslovuje feny Jerusalemské. Ave Jesu, qui jussísti O mi1j Jesu, zenám's velel flere semet planctu tristi pro své dęti aby zelel fílias Jerúsalem. nad sebou Jerusalem. Fac o Jesu, ut hauc meam Dej, o Jesu, pro své tísnę, consciéntiam tam ream abych soudil sebe prísnę pótius exáminem. v svędomí svém nedbalém. (Pokraéovánf, | ||||
|