|
| ||||
| ||||
|
písnę starší. Odbor literátský dosud cení. Funkce letos byla valná hromada 20. ledna. Pri poslední
literátského odboru nahrazuje sbor liturgický. valné hromadę zvoleni clo predstavenstva: zapred- R. 1894 byl clenem zalcládajícim s príspęvkem seclu, Fr. Mikan, farár, za reditele zpęvu p. rídící 10 zl. farár Mikan, prispívajících (r zl. anebo ucitel Jan Východský, za jednatele a pokladuika 5o kr.) 26, p. mladší ucitel Frant. Brychta. Valná (ustavující) schúze byla 18. února 1894. František Mikan, predseda. Cyrillska kronika. Seminár Prazský. Program akademie, ler, b) ,Confirma hoc«, 4 voc. organo comitante, porádané v kniz. - arciU. seminári Prazském dne auct. A. 'vN'iltberger. Postludium, auct. J. L. Gvonar 5. února na památku výrocniho dne biskupské Koncert duchovní v Hradci Králové. Dne konsekrace jeho Eminence kardinála Františka 9. biezna 1895 0 7. hodinę vecerní v męstském hrabęte Schónborna, rízenim Msgra prof. dra jo- divadle v Hradci Králové porádati bude zdejší sefa Pachty. Praeludium, auct. Yhilippo Capocci. Cyrillská jednota diecésn í duchovní k o n c e r t 1. „Ecce sacerdos maguus«, 4 voc., act. Joanne s bohatým programem. Zpívati se bude. „Hymna Diebold. 2. .Pro Te Patrem oramus«. Praeludium. Cyrillo-Methodęjská« od Kríikovského, 8h1. „Ave 3. »Beatus vir«, 4 voc., auct. Orlando de Lasso Maria« od Mendelsohna, 8h1. » Crucifixus« od Lot- (i 1594)• Praeludium. 4. ,Jubilate Deo«, 4 voc., tiho, ~,Halleluja« od H~ndla, dvé starochorvatské auct. Franc. `V illner. 5. .01 ęf«. Praeludium, fi. ,Sal- písnę, gregorianské ,Salve Regina«, nęco z Ro- vum fac regem«, 8 voc., auct. Ludov. Granzin. ráttit a nękterá koncertní císla na varhany, které Praeludium. 7. „Ave maris stella«, 4 et 8 voc., byly od firmy Lhotovy vystaveny na výstavę Králo- auct. Josepho Modlmayr. S. >PerUoyr's letzte Stunde«. hradecké. 9. a) ,>Justus ut palma«, 4 voc., auct. Michael Hal- Dr. Josef Mrštík. FEUILLET®N. Z M Ý C H P A M Ę T 2_ Cyrillisttiun pro radost napsal Dr. Rudolf Horský. (Pokracování.) hlucná salva smíchu zaznęla Marjánę z kapsy zavírálc, který kazdá porádná v odmęnu za její »rázné« výkony a starý nevęsta musí míti v kapse, pokrizovala mlíkar Jaroš pošeptal své zenę: »Cákra, jím chleba a ukrojila nękolik krajícű na tahle zenská bude, jak se mi zdá, ještę mísu a vyšla s ní ven, llle starodáv- vętší sekant nez ty. Co myslíš, stará?« ného zvyku dálo se tak za tím ítcelem, A usmál se šelmovsky. aby nevęsta ukázala, ze dovede s Bo- Jaroška, která mlíkarila do Prahy a zím darem zacházet a ze tedy jest zku- byla pro hbitost svého jazyka a ráznost šenou hospodyní. Chleba rozdal se pak svých rukou postrachem celého uhelného zebrákűm, aby se vidęlo, ze jest k chu- trhu, kde stávala na vozíku v podloubí, dy'm štędrá. Tak tedy i mladá paní drbla po tęchto slovech svého starého Cvancarová nesla chleba zebrákűm. do zeber az hekl jako docházející męch Lebráci, recte zebracky se dostavily a mrsknouc po nęm ocima odpovędęla dvę, totiz stará Kulhánková a stará Vy- mu podle zásad mlékarské zdvorilosti šínka. Kazdé táhlo jiz na osmdesátý rok srozumitelnę a krátce: »Kuš!« Jaroš a tedy sotva se vlékly, za to ale jazý- vskutku ani nemukl, nýbrz ošklíbriuv se cek jim dosud bujnę poskakoval, jako jako po dryaku, ustoupil na dva kroky rocní hríbátko. Byly to dvę nerozdílné od své sádelnaté polovice a podrbával kamarádky jiz od dętských let, a ac si zebra. kazdého dne si celé hodiny povídaly, Svatebcané zatím vešli do svętnice, ještę si stále męly co povídat, trebas kde na stole bílým ubrusem pokrytém toto povídání bylo jim dost obtízné, lezel pecen chleba. Marjána, ci pardon ponęvadz obę byly silnę nahluchlé. Stály — mladá paní Cvancarová, ruce vyndala obę na dvorecku pred síní. Nevęsta | ||||
|