|
| ||||
| ||||
|
20
Fac o Jesu, ut non cadam Chrań mne, abych nesšel s cnosti nec incaútus largas vadam v širou stezku navyklosti vias consuetúdinis. zlé, jez vede k prokletí. Statio X. Jesus véstibus nudátur et fellepotátur. — Jeiíše roucha zbavili a zlucí napájeli Ave Jesu, qui nudáris, O műj Jesu, odstrojený, felle étiam potáris lec i zlucí napájený ob intemperántiam. pro mou nezdrzenlivost! Fac o Jesu, ut me veste Dej, o Jesu, by mé tęlo semper contegam honeste; pocestné jen roucho męlo; gulae non indúlgeam. p~emoci dej nestrídmost. Statio XI. Jesus cruci affígitur. — Jezíše pribíjejí na kiíz. Ave Jesu, humi strátum O műj Jesu, jiz Tę strhli quis Te, cruci conclavátum kati k zemi, na kríz vrhli, laetus unquam vídeat? hreby protkli! Hrozný zjev! Fac o Jesu, ut perféctus Rid mé touhy v smęru pravém, omnis meus sit afféctus by jim nebyl v svętu tmavém et vagári néqueat. blud za vűdcí korouhev. Statio XII. Jesus in cruce levátur et móritur. — Jeiíš byv na kEíii vztycen umírá. Ave Jesu, dira sorte O műj Jesu, silou valnou ac funésta crucis morte snášíš tiše muku zalnou; dénique qui móreris! dokonáváš úlohu. Fac o Jesu, ut per crucem Nechat, Jesu, jasnost vęcnou ímpetrem aetérnam lucem pro tvou trýzeń nekonecnou animábus míseris. dušem vęrným vymohu. Statio XIII. Jesus de cruce depónitur. — Jeiíše suimaji s kríie. Ave Jesu, corpus Tuum O műj Jesu, Matka svatá Mater hic in sinum suum mrtvolu, kdyz byla sńata, récipit moestíssima. na klín vzala bolestná. Fac o Jesu, ut coróna Nechf, o Jesu, od koruny Tua me, hoc quaeso dona, Tvé mne spíše zboduou trny pungat, non supérbia. nezli pýcha zlovęstná. Statio XIV. Sepultura Christi. — Jezíše polozili do hrobu. Ave Jesu, colo multum O műj Jesu, v hrobce sticvoucí corpus Tuum hic sepúltum tęlu Tvému prezádoucí glorióso túmulo. uctívám Tę hluboce. Fac o Jesu, doce praxim Uc mne Jesu, svatou stravu ut per sacram Te synáxim v omilostnęném jen stavu corde condam límpido. prijímati do srdce. | ||||
|